Desáté výročí svého založení slavilo v neděli koncerty a divadelním programem na náměstí jihlavské Centrum prevence sociálně-patologických jevů u mládeže Vrakbar. Jedním z těch, kteří stáli na samém začátku jeho provozu, je Milan Řezníček.

Klub v sídlišti U pivovaru, pokud vím, původně vznikal jako klasický volnočasový klub mládeže pro studenty stavební školy?

"Byl to tehdy společný projekt Integrované střední školy stavební a Oblastní charity Jihlava - já sám jsem byl zaměstnancem "stavebky", kolegyně Olga Škvařilová zase vedla klub za charitu. Stavěli jsme klub "na zelené louce", byl to úplně nový barák se vzduchotechnikou a bílými stěnami. Podporovali nás v tom ředitelé obou zakládajících institucí, pánové Toman a Švíka. Byl to studentský klub pro středoškolskou mládež."

Reakce studentů ale, pokud si vzpomínám, tehdy nebyla právě masová. Některým snad i vadilo, že je klub víceméně nealkoholický...?

"Mívali jsme tam nějaké míchané koktejly, trošku jsme s tím alkoholem zápasili, jestli ho tam mít, anebo ne. Nakonec jsme ho měli jen při konkrétních akcích a stále se dohlíželo, aby se neprodával nikomu pod osmnáct. Ale řekl bych, že klub i tehdy docela navštěvovaný byl, že nebyl neúspěšný."

Později ale došlo ke změnám v pojetí tohoto prostoru...?

"Škola už posléze pod sebou klub mít nemohla, takže jej v plném rozsahu převzala Oblastní charita a vzniklo Centrum prevence. Klub se v té době také přetvořil do image potopeného mořského vraku. To byl výtvarný nápad Martina Lebrušky, který klub přes léto předělával se svými kamarády."

Vrakbar je dnes Centrem prevence, a ta je vždy zaměřena "proti něčemu". Máš pocit, že se tohle "něco", co ohrožuje naši mládež, za těch deset let ve společnosti výrazně proměňovalo? Napadá mě, že to byli právě streetworkeři z Vrakbaru, kteří loni upozornili na letní popíjení alkoholu třináctiletými dětmi v ulicích Jihlavy.

"My tu prevenci děláme už od předškoláků, u kterých využíváme hravou formu s postavičkami Křemílka a Vochomůrky. Podobně potom pracujeme i s dětmi z prvního a druhého stupně základních škol i se středoškoláky. Kolikrát mě opravdu překvapí poměrně velké znalosti u těch nejmenších dětí. Znají třeba spoustu různých druhů alkoholu a chlubí se i tím, že už ho ochutnali a mají s ním nějakou zkušenost. Nebezpečné je, že jim to nepřijde jako něco divného nebo špatného, že ho ochutnali. Doma jim ho na nějaké té oslavě narozenin nalili, tak to berou jako samozřejmost."

Takže jde hlavně o intenzitu těch zkušeností ­ jsou častější?

"Určitě! Je to tak."

Když to řeknu lidově, vy se tedy snažíte děti a mládež "zabavit" a nabídnout jim kvalitnější program?

"Tím, že k nám chodí na prevenci, si je vlastně vychováváme a vypěstováváme. Chodí k nám už od útlého věku a dnes, když jsou třeba v osmičce nebo devítce, vzpomínají na ty první programy. My jim zároveň přes tuto prevenci nabízíme odpolední aktivity, které klub Vrakbar má a při kterých mohou svůj volný čas trávit."

Jak tedy takové typické odpoledne ve Vraku vypadá?

"Já osobně tedy odpoledne bývám v rádiu, ale v klubu v té době jedou různé dílny. Jsou tam gramce, breake dance, lidi mohou jít na internet, číst si časopisy a noviny. A taky vědí, že jsou tam lidé, za kterými mohou jít pro radu, pokud budou mít nějaký problém."

Takže lektoři z Vrakbaru s dětmi řeší i jejich případné osobní problémy?

"Máme uzavřené i smlouvy s dalšími zařízeními, která na nás navazují. Pokud se tedy vyskytne nějaký problém, můžeme děti nasměrovat k odborníkům v daném oboru. To jsou psychologové, pedagogicko ­ psychologická poradna atd."

Takže to mohou být třeba problémy s učením, anebo i s tou drogou?

"Jasně."

A stává se to opravdu i prakticky, že za vámi děti s problémem přijdou?

"Tu a tam se to stane."

Navíc Vrakbar od loňska zajišťuje i probační program uložený mladistvým prvopachatelům trestné činnosti?

"Je to tak, ale tomu se věnuje kolegyně Martina Přibylová."

Mnohým lidem jsi znám už řadu let především jako moderátor komerčního rádia, anebo i jako ochotnický divadelník, možná ani nevědí o této tvé souběžné činnosti. Jak tyhle věci kloubíš?

"Ve Vrakbaru jsem sociální pracovník a mám na starosti prevenci pro předškoláky a první stupeň. Donedávna jsem tu byl na plný úvazek, ale když jsem přešel v rádiu na odpolední vysílání, můj úvazek ve Vraku se omezil na dopolední čas. Kontaktuji základky a mateřské školy, nabízím jim preventivní program, který vedu ještě s dalšími dvěma lektorkami. Ty programy jsou na témata kamarádství, zdravé výživy, alkoholu, kouření, drog, šikany."

Naplňuje tě tahle práce s dětmi?

"Určitě. Je to zajímavá práce a já mám ostatně praxi i z toho, že každý rok jezdím s dětmi na tábor. Dá se tedy říci, že s nimi pracuji celý rok."

Jiří VARHANÍK

Diskuze k článku