HLAVNÍ pracovní činností desetileté fenky německého ovčáka je canisterapie, na kterou se svou paničkou Míšou jezdí nejen do domovů pro seniory. Foto: archiv MCH
Rekordy se dají zdolávat prakticky v čemkoli a v různých kategoriích. Víte, že se třeba pořádá mistrovské klání v drcení melounů stehny, v balancování na střeše rozjetého automobilu, v držení hořící sirky…?
Jsou i rekordy, které upozorní na dobrou věc, či pomohou nemocným.
Canisterapeutická fenka německého ovčáka Dolly Frany Greis svým rekordem spojila vše. V rámci zářijových oslav deseti let fungování jihlavské organizace Adapta, jež poskytuje odlehčovací službu například klientům s mentálním postižením, zvládla proběhnout tunelem tvořeným rozkročenýma nohama 41 lidí, stojících těsně v řadě za sebou. Celková délka řady činila 11,6 metru a fenka ji zdolala za 5,68 vteřiny.
Nedalo nám to a za čerstvou rekordmankou jsme se vypravili do jejího domova v Horní Cerekvi.
Ten sdílí společně se svou paničkou Míšou Chábovou, její rodinou a smečkou tří německých ovčáků, Bobem, Regulusem a Arwenem, slovenským čuvačem Peatem a štěnětem bearded colie jménem Tega.
Máme štěstí, psí krasavice, která letošního 27. června oslavila desáté narozeniny, je v dobrém rozmaru a interview se nebránila.
„Byla jsem paničky láska na první pohled. Viděla mě, až když mě páníček přivezl domů z mého štěněcího domova ve vesničce Běleč u Mladé Vožice,“ vzpomíná chlupatá rekordmanka.
Na svůj věk je pořád plná elánu a radosti. Za deset let toho zažila víc než dost a rozhodně to není obyčejný gaučák. „Věnovala jsem se několika odvětvím – z těch hlavních bych jmenovala sportovní kynologii, pasení aRally Obedience. V nejvyšší kategorii Rally Obedience jsem si střihla i kvalifikaci na světový pohár. Vyzkoušela jsem si i dogdancing, agility a hoopers…,“ probíráme spolu různé aktivity. Aktuálně Dolly nejvíc baví canisterapie. V ní spojuje své oblíbené činnosti cvičení – mazlení – pamlsky.
Pes na canisterapii k ní musí mít vlohy od přírody – empatii a cit na lidi. „To se nedá naučit, to musí mít chlupáč v sobě,“ přiznává Dolly.
Pokud byste se jí i vy se svým čtyřnohým kamarádem chtěli věnovat, určitě důležité nepodcenit socializaci a základní poslušnost. Pak případně absolvovat kurz a složit zkoušky, které jsou docela těžké a opravdu prověří připravenost vašeho psa na praktikování canisterapie. „Nejdřív bych s aktivní canisterapií s pejskem začala, až dozraje psychicky, tedy cca kolem druhého až třetího roka života,“ zní od zkušené fenky.
Další, co je moc a moc důležité, je znát svého psa, poznat, kdy je unavený, kdy je toho na něj moc. Musíte si navzájem věřit a vědět, že se podržíte. „Pak dokážete i nemožné. Canisterapie je něco, kde musí jít ego psovoda stranou,“ zdůrazňuje psí dáma.
Aktuálně Dolly působí v několika domovech pro seniory tady na Vysočině - a to konkrétně v Domově důchodců Proseč Obořiště, v Domě sociálních služeb Pacov, Domově pro seniory Pelhřimov.
Pomáhá s různými aktivitami ve Fokusu Vysočina, účastní se příměstských táborů Family Pointu Pelhřimov. Se svou paničkou dělá přednášky ve školkách a školách…
„Většinou dojedeme tam, kam si nás pozvou, no a pak když si nás pozvou někam naši známí, a vznikne z toho rekord,“ přibližuje zářijový počin pro Adaptu.
Byl to její první rekord a udál se na hradě Roštejn. „Na konci letních prázdnin jsem se byla se svou paničkou Míšou představit dětem a zaměstnankyním Adapty Jihlava. Povídali jsme si, já ukazovala nějaké triky, děti se se mnou mazlily. Po chvíli pro oživení v rámci canisterapie se všichni postavili za sebe, roztáhli nohy a já jsem je začala podbíhat. Moc mě to baví,“ líčí Dolly.
No a v té chvíli všechny zúčastněné napadlo, že by Dolly mohla být příjemným zpestřením oslavy Adapty na Roštejně. A to se podařilo a při té příležitosti padnul i rekord, který zaevidovala pelhřimovská Agentura Dobrý den.
„Lepší dárek k desátým narozeninám jsem Adaptě nemohla dát. Byla to i odměna pro mě, protože jsem i přes svůj věk šla do akce „na plný pecky“ a fakt jsem se bavila,“ přiznává s nadšením fenka, která je aktuálně jediným aktivním canisterapeutickým čtyřnožcem ve smečce Míši Chábové.
Canisterapie je pro pesany i psovody neskutečně psychicky náročná, po každé canisterapii musí Dolly aspoň na hodinu do lesa, na louku a panička ideálně mlčet a nechat ji být má psem, hrabat díry, lítat atd. Aby vyventilovala dopoledne plné canisterapie.
„Doma se pak spokojeně vyspím a další den, až když opět nastoupím do práce, přiběhnu před důchoďák a nadšeně letím za svými klienty,“ referuje Dolly s pochvalou své paničky, která byla za svou práci v lednu 2020 oceněna cenou Křesadlo. Ta se dává dobrovolníkům.
„Naši práci ale neděláme kvůli cenám a rekordům. Držíme se dobrovolnického motta: Není důležité změnit celý svět, ale je důležité někomu změnit jeho svět a pak se možná změní celý svět,“ komentuje Dolly s pochvalou své paničky, které při její práci pomáhají i její dvě dcerky.
„Už tolikrát se stalo, že jsem přišla ke klientům, venku bylo ošklivo a lidé měli špatnou náladu. Pak nás ale viděli a bylo znát, jak jsme jim na nějakou chvíli změnili jejich svět. A to je nejvíc. Vidět ty jiskřičky v očích koholiv, kdo se s naší canisterapeutickou partou potká,“ zakončuje povídání psí hrdinka a rekordmanka.
Závěrem se samozřejmě sluší uvést věci na pravou míru. Přece jen nejsme v pohádce, abychom mluvili se zvířaty. Takže asi je vám, milí čtenáři, jasné, že za Dolly mluvila její panička Míša.
Určitě to ale znáte, když se zakoukáte do očí svých chlupatých kamarádů, tak máte pocit, že rozhovor s nimi není nijak nemožný. Zkuste teď pohladit svého psa, kočku, morče, králíka… Taky jste „uslyšeli“ jeho odpověď „Díky, kamaráde.“?
Diskuze k článku