STONAŘOV - Až někde hluboko za hromadami dárků a vánočního cukroví se skrývá samotná podstata Vánoc: narození Ježíše Krista. Na to, zda ještě tato událost může oslovit dnešního člověka, se ptáme stonařovského faráře Pavla Horkého, který je zároveň pověřen funkcí jihlavského děkana.
Kdyby se Ježíš měl narodit tyto Vánoce, kde by se podle vás narodil?
(smích) "To si netroufnu odhadnout. Ale věřím, že by to jako před 2000 lety bylo opět v prostředí obyčejných, prostých lidí. On se narodil v zapadlém koutě Palestiny, mezi chudými pastýři, ne v paláci. Myslím, že i teď by se narodil mezi prostými lidmi, kteří mají čas selským rozumem vnímat své okolí, čas otevřít se pro události kolem sebe. Příliš vlivní, bohatí a jednostranně vzdělaní lidé ten čas nemají a ani nikdy mít nebudou."
V čem spočívá ta jedinečnost narození Ježíše?
"Zvláštní věc je, že například Superman nebo jiný hrdinazachránce přichází "shůry" jako silný mladý muž, zatímco Ježíš, který má zachránit celý svět, přichází jako malé slabé dítě. Když se totiž setkáváte s dospělým člověkem, musíte k němu nejprve hledat vztah, jak ho oslovit, co mu říct."
"Kdežto k dítěti už máte předem naprosto bezprostřední a kladný vztah, nemusíte nic hledat, nemusíte nad ničím váhat a nemusíte se mu bát přiblížit. A to právě Ježíš chtěl, v tom je veliká Boží psychologie. Svého syna dává tomuto světu jako malé, bezmocné dítě. Je to paradox křesťanství."
Jaká dnes převažuje představa lidí o narození Ježíše?
"Bohužel spousta lidí se drží utkvělé představy Ježíška jako pohádkové bytosti, která nosí dárky. Tu představu získali v dětství a už ji neopustili. Povědomí o Ježíši jako o Božím synu lze vysvětlit až těm, kteří mají zájem o prohlubování svého duchovního života. Ale pokud někdo v duchovní oblasti skončí u představ z výuky náboženství ze 2. třídy ZŠ, je to něco podobného, jako kdyby vám stačila celý život jen malá násobilka. Těm, kteří takto duchovně nikam "nepostoupí", je pak poselství Vánoc těžší vysvětlit než větším dětem."
Jaké vnímání Vánoc převažuje v dnešní společnosti?
"Tyto svátky mají spíš světskou tradici, panuje tu představa dobrého jídla, bohatých dárků a vánočního stromku. A u toho bohužel lidé zůstávají, a vlastní důvod slavení Vánoc řadě z nich uniká. Slovo "Ježíš" se objevuje jen v dětské formě, když děti říkají, že dárky nosí Ježíšek.
My umíme slavit ledacos, ale v tomto případě nejsme schopni skutečně radostně oslavit mimořádnou událost, která zasáhla do dějin nejen židovského národa, ale celého lidstva: narození Spasitele. A tato událost už 2000 let ovlivňuje celé dějiny vezměte si už jenom vznik církevních staveb, existence církve jako jediné instituce, která přežila dvě tisíciletí atd. Jsou různé události historie, které se zdály mimořádné, a přitom se o nich už dávno neví. Narození Krista je tak mimořádné, že se na to nedá zapomenout."
Pelhřimovský psychiatr a duchovní Max Kašparů má speciální termín pro lidi, kteří zavítají do kostela jen na půlnoční mši tzv. jednoročáci". Co je přivádí do kostela?
"Ono už těch "jednoročáků" moc není, víc jich bylo po roce 1989, teď už jich je velice málo. Já bych řekl, že jsou to lidé, u kterých nad duchovním zážitkem převáží spíš zážitek estetický. Návštěva vánočního kostela je pro ně spíš vzpomínka, nostalgie po idylickém dětství, kdy vše bylo čisté a radostné. Je to určitý druh folkloru. Pozor, já neříkám, že tato touha po krásném zážitku je něčím špatným. Jít ve sněhu, podobně jako postavy z ladovských obrázků, do kostela, navíc v mimořádném čase, za tmy, v půlnoci..."
Ovšem i velikonoční obřady jsou za tmy a o ně skoro žádný zájem není.
"Jistě, i vigilie na Bílou sobotu je esteticky silná před kostely se zapalují hranice se dřevem a pak průvod vchází se svíčkami do zhaslého kostela, obřady pracují se symboly ohně a vody. Rozdíl oproti Vánocům je ale v tom, že o velikonočních obřadech je zdůrazněna také bolest, Kristovo utrpení na kříži. O Vánocích převládá pouze radost.
Jenže křesťanství není ani náboženství pouze radosti nebo pouze bolesti, je to náboženství plnosti života, do kterého radost i utrpení patří. Kdo toto odmítá pochopit, ten nemá úplnou víru. Řada lidí se dojímá nad Vánocemi, ale není schopna učinit ani minimální osobní závazek, nějakou mravní zásadu, protože jim vyhovuje orientace dnešní společnosti na konzum, což o Vánocích znamená orientace na dárky a jídlo."
Čím mohou kněží v kostelech oslovit zmíněné "jednoročáky"?
"Je třeba rozlišit ty, kdo se do kostela přijdou jen podívat a nechtějí už nic slyšet, a ty, kteří jsou ochotni naslouchat, mají dobrou vůli otevřít se nějakému poselství. Já osobně se snažím kázat srozumitelněji, třeba bez biblických citátů. A vyjít tak vstříc těm, kteří chtějí slyšet poselství o betlémském dítěti."
"Je ale ten příběh dítěte srozumitelný pro ty, kdo nejsou v kontaktu s církví?
"Je důležité si uvědomit, že "Ježíšek" v jesličkách není nějaké obyčejné dítě, nad kterým bychom se měli dojímat, ale je to Boží syn. Bůh se v něm stává člověkem. Je to tak výjimečná událost, že to těžko lze k něčemu přirovnat. Jeden teolog se to pokusil přirovnat k tomu, kdyby nějaký člověk měl natolik rád zvířata a chtěl by jim pomoci, že by svého jediného syna nechal narodit se jako zvíře nechal by ho narodit se v "nižší" formě života, lidská bytost by se dobrovolně stala zvířetem. A zde je to podobné: božská bytost se dobrovolně stává "nižší" formou života, lidskou."
Co v tom příběhu můžeme dál najít?
"Důkaz Boží věrnosti a lásky. Bůh nám na pomoc posílá svého syna a plní tím svůj slib daný lidem. Máme tu důkaz, že Bůh dodržuje slovo. Narození Krista je událost, ve které se už začínají projevovat prostředky spásy."
"Spása" je ale právě jeden z pojmů, kterým řada lidí dnes nerozumí.
"Je to proto, že neexistuje povědomí o hříchu, o vině. Kdo si nepřipouští, že dělá něco špatného, ten pak logicky nemůže rozumět tomu, že ho někdo chce spasit, že mu někdo může odpustit jeho provinění. Teď nemyslím provinění ve smyslu toho, co řeší běžné soudy, ale hřích. Jak se snažíme prokličkovat svým životem bez vědomí hříchu, tak nelze vysvětlit pojem spásy: že Kristus je spasitel, který nás z našich hříchů vykoupí. Lidé znají z nějakých obrázků prvotní hřích jako to, že Eva dala Adamovi jablko, ale neuvědomují si, že prvotním hříchem byla lidská pýcha, rozhodnutí se proti Bohu, odmítnutí respektování něčeho vyššího."
Nevěřící katolíkům často namítají: "Vy máte zpověď, kde odříkáte hříchy a můžete hřešit dál." Takže pak se ani k pojmu spása nedojde.
"Je to samozřejmě mnohem složitější. Jenže k pochopení je třeba se duchovně vzdělávat. Dnes už je téměř nutností celoživotního profesní vzdělávání, dokonce i v seniorském věku se lidé učí rozumět internetu, ale v duchovní oblasti tuto potřebu kupodivu nikdo necítí. Lidé ustrnou na výuce náboženství z prvního stupně ZŠ, z jejich domácích knihoven mizí Bible a pak zůstávají právě u zmíněných pohádkových představ."
Jenže jak mají lidé prohlubovat duchovní život v dnešním stresu: Bible je dlouhá a plná různých symbolů a podobenství, kostelní obřady jsou pro leckoho nejasné. Co může kromě toho nabídnout církev?
"Může nabídnout třeba desetiminutové zklidnění během stresu všedního dne. Vždyť dnes existuje vysílání křesťanského Radia Proglas (i když tady na Jihlavsku nemá dobrý signál) nebo křesťanská televize Noe. Tam už jsou zpracovaná témata z Bible dnešním jazykem, pomocí dnešních přirovnání. Tato média se tak mohou dostat k více lidem než třeba kněží v kostelech. A přitom to nejsou jen "zbožná" média, ale je v nich mj. i řada kvalitních kulturních i jiných pořadů."
Vy také provázíte skupiny poutníků po Izraeli, kteří tak mohou vidět místa Kristova narození na vlastní oči. Jaké to je?
"Je to samozřejmě mnohem silnější než mluvit o Kristovi nad sebelepším betlémem. Například když s poutním zájezdem přijdeme do Betlémské jeskyně Narození, vidím na všech účastnících obrovskou úctu. Když se řekne, že tady se narodil Spasitel světa, tak si najednou i významní lidé připadají tak nějak menší a jsou schopni se před tím faktem sklonit. A kladou si najednou otázky po smyslu života. A to si myslím, že by mělo být i poselství Vánoc pro ty, kteří nejsou třeba úzce spojeni s církví aby se ptali po hlubších otázkách."
Jan MAZANEC
Diskuze k článku