Unaveně, ale spokojeně zhodnotil letošní 26. ročník festivalu Prázdniny v Telči jeho zakladatel a pořadatel Milan Medvěd Kolář. Rozhovor JL poskytl v neděli v momentu, kdy Spirituál kvintet před půlnocí uzavíral dvoutýdenní program koncertů na telčském zámku.

 "Hledám a přemýšlím, co se letos na festivalu nepovedlo, ale nic takového nemám (smích). Fungovalo to opravdu úžasně, bylo krásné počasí, takže se dařilo. I teď bylo plné nádvoří a k tomu jsou pořád na náměstí dva tisíce lidí. Co k tom dodat? Žilo město, a ne jenom zámek. A žilo celé dny, ne jenom večer přes koncerty."

 Takže jste s letošním festivalem jednoznačně spokojeni?

 "Velmi. Asi si nemůžeme víc přát. Nikdy nebylo lidí tak málo, aby to byla třeba ostuda. A když bylo diváků méně, bylo to příjemné..."

 Pokračuje trend z posledních let, kdy lidé přestali jezdit do Telče na několik dní, ale spíše se otáčejí na jednotlivé koncerty?

 "Lidi jezdí na ta svoje jména. Ono je to už taky hodně pestré, jeden den jsou "Minuty", druhý den třeba Druhá tráva. Není to tedy úplně tak, že by tady lidé zůstávali, ale je tu i pár takových, kteří přijeli na čtrnáct dní na dovolenou. Ale to je úplně jedno, to město je pořád plné, takže to, co jsme tu měli udělat, odvést tu službu, to se povedlo."

 Ještě vás organizování festivalu baví? Začínal kdysi vlastně jednorázovým koncertem a dnes je už takřka monstrózní akcí...?

 "Baví mě to čím dál víc. Hlavně když cítím tu odezvu - jdou proti mě lidi a vidím jak jsou spokojeni. A řada z nich mě zastavuje a děkuje mi. To je zpětná vazba a zadostiučinění, že jsem to udělal dobře. Když jsou lidi spokojení, tak mě to samozřejmě baví, i když jsem hodně utahaný. Teď jsem to počítal - my tu děláme šestnáct hodin denně, spíme čtyři hodiny. Ale tak, jednu dvě noci to ještě vydržíme..."

 Jak vlastně vypadá váš typický den na festivalu?

 "Dneska jsem šel spát ve čtyři ráno a v osm už se něco děje, co vás nenechá spát... My si tu práci samozřejmě rozdělíme, ale to kolem toho stejně člověk musí běhat, stejně někdo volá a stejně je nějaká starost, která vás nenechá spát. Takže denně od osmi kolem toho běhám. Dneska už jsme balili, takže se jezdilo a vozilo sem a tam. Člověk si myslí, že si někdy přes den lehne a odpočine, ale neodpočine. Matně vzpomínám, co jsem dneska měl k obědu. Možná jsem jenom někde něco zhltnul a tu chvilku jsem si neudělal, abych někde poseděl. A pak už je najednou starost o večerní koncert: dneska jsou na závěr navíc dvě velké scény a dva koncerty. Trvat do bude minimálně do půlnoci, spíš do půl jedné, pak se to bude chvilku oslavovat a zase jsou ty čtyři ráno. V šest vyjede zametací vůz, v osm tu musíme začít uklízet a na devátou už je domluveno další balení a odjezdy...

 Ale čtrnáct dní se to dá vydržet a teď jedu na tábor jihlavských havířů do Rohozné. Tam si odpočineme, aktivně, v lese, energie..."

 Vy jste ovšem předseda sdružení Jihlavský havířský průvod. Na tom táboře si opravdu odpočinete?

 "Tam je spousta lidí, kteří tu práci udělají. A tady to kluci taky dotáhnou - já letos na židli skoro nešáhl. Anebo šáhl, ale jenom proto, že jsem jim chtěl pomoct, aby neřekli..."

 Takže pořadatelský tým dobrovolníků fungoval?

 "No určitě. Bez čtyřiceti až šedesátičlenného týmu dobrovolníků by to asi nešlo. Ale já si myslím, že mnohem víc než uspořádat koncert umím vytvořit tu rodinu, chci říct komunitu. Na tom stály a stojí i ty v Rohozné, kde se vytvářela určitá rodina, na tom léta fungovaly i Prázdniny v Telči. Ta rodina se doplňuje, je otevřená, lidi přicházejí a odcházejí, mají to rádi. My si úkoly vlastně ani moc nerozdělujeme. Dneska nás třeba lidi zaskočili, že jich na poslední chvíli přišlo tolik. Řeklo se "honem židle" a fungovalo to. A teď po koncertě už taky nemusím nikomu říkat "uklidit židle". Ta děcka to vidí. Nikdo nemá smlouvu s pracovní náplní, ale funguje to úžasně."

 Loni byly hitem a zřejmě i vrcholem festivalu finští Värttinä, letos byly přesahy možná komornější, ale byly. Už uvažujete o příštím roce a třeba opět o něčem větším?

 "Já to vidím zase hlavně v těch stálicích a taky v těch, kteří se sem letos nedostali. Jako je třeba Cop, anebo Pepa Straichl atd. Zájem kapel vystupovat je veliký a všichni se sem nevejdou. A jestli se najde nějaká zahraniční hvězda nebo host, kterého bychom rádi pozvali, to je trochu ve hvězdách. To se buď povede, anebo ne. Ty "Vřetena" loni zrovna jely a dalo se to udělat. Ale daří se to čím dál častěji - Glen Hansard tady taky letos byl, takže si myslím, že za rok třeba bude zase. Kdy jindy by do Čech jel hrát, než když je Telč, kde se mu tolik líbí."

 Dá se vůbec po těch letech ještě vymýšlet nějaký posun, kam festival směrovat?

 "Dá se to stále posouvat v kvalitě služby. Teď jsme třeba pořídili lidem pláštěnky, které zatím sice nejsou potištěné a hlavně letos nebyly potřeba, ale jsou tu. Taky muzikanti už dnes říkají, že je v Telči neuvěřitelný servis. My už máme pro ně kartičky, kde mají svoji fotku a jméno, a oni koukají a jsou z toho úplně vyděšení. Tak takhle blbneme, protože už víme, kdo co má rád, a už mu mažeme ty správné chleby, anebo na bar koupíme jeho oblíbené pití, když víme, že někdo má raději becherovku a někdo zase bourbon. Takže vyšperkovat se to dá. Jen mít ty nápady a být jim otevření."

 Spolupráce s městem a zámkem je asi alfou i omegou festivalu?

 "Město je vstřícné a otevřené, jak může, tak pomůže. Taky zámek snad nebyl nikdy tak dobrý jako letos, všechno fungovalo bez jakýchkoli zbytečných emocí. Bez toho zámku by to prostě nešlo. Přesně jak to řekl Glen - tenhle prostor je kouzelný a v něm je ten genius loci."

 Z toho všeho vyplývá, že 26. ročník festivalu byl tedy velmi úspěšný?

 "Já myslím, že nikdy nebyl tak úspěšný ročník. Loni přece jen párkrát pršelo a nepřišlo vždy tolik lidí - pamatuji se třeba na tu Dusilovou, to byla fakt ostuda, to jsem byl naštvanej. Letos bylo třeba méně na Načevu, ale to je to zkoumání, kam až my můžeme v žánrovém přesahu zajít."

 Kolik lidí festival do Telče přitáhl?

 "Patnáct tisíc návštěvníků je myslím střízlivý odhad. Ale ono se to už těžko počítá, protože někdy máme přesilovku my tady na zámku a někdy je víc na náměstí. Tam ty lidi nespočítáme, protože tam už prostě vyrostlo město, kde jsou ta kuřata a uzenářství, pivovary, stánky, pekaři a víno... Prázdniny v Telči už opravdu nejsou jen ty koncerty. Je to dění, a tam těžko budeme počítat spokojené návštěvníky."

Jiří VARHANÍK

Diskuze k článku