K tradicím Divadelní Třebíče patří i její ředitel Jaroslav Dejl. Po ukončení plejády soutěžních her ho Jihlavské listy požádaly o krátké zhodnocení.

Jak se vám letos už sedmnáctý ročník Divadelní Třebíče líbil?

 "Proběhla standardním způsobem, i když ji provázela řada podstatných změn.

 S pořadatelem druhé části v Děčíně jsme se domluvili, že se mezi oběma městy bude střídat zahajování a závěr přehlídky. Závěr se letos proto poprvé koná v Děčíně.

 Změnila se také osoba, která měla v Třebíči vše na starosti. A Mirka Čermáková napoprvé svoji roli zvládla velice dobře.

 Pochválit musím i další pracovníky městského kulturního střediska na čele s ředitelkou Hanou Štěpničkovou."

Kolik jste viděl představení a jak se vám líbila?

 "Navštívil jsem čtyři představení, měl jsem i jiné pracovní povinnosti. Mám rád hru Příběh koně a zpracování divadlem Ty-já-tr CO? z Prahy se mně moc líbilo.

 Nezklamal Ořechov, který přivezl komediální nadsázku, což je divadlo, které mám rád. Líbil se mi i soubor ze Zlína. Věřím, že i ostatní hry diváka zaujaly.

 Bohužel poslední představení gymnazistů ze Vsetína v neděli dopoledne se nesetkalo s velkým zájmem diváků. Je to škoda, že se ho nepodařilo zařadit do termínu, kdy by ho mohli navštívit jejich vrstevníci ze středních škol."

Letos do přehlídky vstoupil den volna, ovlivnil nějak průběh či návštěvnost?

 "Připouštím, že letos návštěvnost ovlivnil i státní svátek, kdy mnoho škol mělo v pátek volno. Na druhou stranu jsme předpokládali, že když bude jeden den volna, přijede se do Třebíče podívat na představení víc amatérů. To se nenaplnilo a částečně mě to zklamalo.

 Často jsem od nich slyšel, že se jedná o pracovní dny a oni mají problémy s uvolněním. Tady se možnost účasti na více dnech nabízela."

Jaká je vaše vize do budoucna?

 "Návštěvnost amatérských divadel asi bude problémem i v budoucnu. Do hledišť lidi táhnou jména, a to ještě ke všemu jména seriálová.

 Přitom amatéři nabízejí velice kvalitní představení často na daleko větší úrovni než řada profesionálních souborů se známými jmény."

Nemrzí vás, jako bývalého úspěšného režiséra, že se Divadelní Třebíče nezúčastňuje soubor z Třebíče?

 "Mrzí mě to moc. Nyní se aspoň trochu realizuje v dětském divadle. Tam výsledky máme. Podařilo se nám s dětmi například vystoupit v Londýně.

 Ale zpět k dospělému divadlu. To víte, že mě to mrzí. Sypu si popel na hlavu každý rok. Musím ale říct, že školství mě natolik zaměstnává, že opravdu na další činnost nemám čas.

 Těším se na důchod, pokud se ho dožiji, že pak dám se svými dřívějšími divadelními kamarády, kteří budou také již skoro důchodci, nějaký soubor "dokupy".

 Ještě připomínám, že hraji v malém souboru loutkářském. Obnovili jsme premiéry her, které jsme kdysi hráli. Není to přece jen tak časově náročné. Dá se říct, že tato představení hrajeme z nostalgie i pro své vnuky a vnučky."

V úvodním projevu v divadelním zpravodaji jste se zmínil o Vítězslavu Nezvalovi. Proč?

 "Bylo to z toho důvodu, že letos od jeho úmrtí 6. dubna uplynulo 50 let. Mrzí mě, že se k němu Třebíč nehlásí, byť se narodil nedaleko a v Třebíči navštěvoval gymnázium.

 Je to ukázka obrovsky rozporuplného člověka. Soukolí různých dějinných událostí s ním zamávalo natolik, že změnil svoji identitu a začal psát jakési zpachtěné Zpěvy míru.

 Přes to všechno zůstává obrovskou osobností. Stále má, alespoň svou první částí tvorby, v literatuře veliký význam. Je škoda, že si na jeho výročí úmrtí nikdo nevzpomněl, ani v Třebíči.

 Určitě by to nebylo na škodu se jím zabývat a nezahodit jej do propadla dějin. Svým poetismem a surrealismem tam nepatří. A i v nelehké době se například zastal básníka Jakuba Demla. Nesmíme zapomenout, že na konci života se zbláznil a vlastně upíjel k smrti.

 Asi to patří k našemu rysu, kdy často někým neoprávněně pohrdáme, třeba Jiráskem nebo Babičkou Boženy Němcové.

 Možná je to důsledek i těch 40 let totality, že v hodnocení takto lítáme. Přece jen ta doba některé spisovatele zprofanovala, a tím dost poškodila."

Antonín Zvěřina 

Diskuze k článku