NOVÁ ŘÍŠE - Vánoce jsou pro každého z nás výjimečnými svátky. Základem křesťanských Vánoc se stal biblický příběh o zrození Spasitele Ježíše Krista. Jak prožívají Vánoce řeholníci, o tom jsme si povídali s převorem premonstrátského kláštera v Nové Říši Martinem Vítem Červenkou.

"Vánoční čas pro mne, jako kněze, začíná už někdy v polovině adventu. Člověk je nucen promýšlet, jak připraví vánoční svátky v kostele. A to od zcela běžných věcí, například kde budou stát stromečky a jaká bude výzdoba až k tomu, jak bude vypadat průběh slavnostního obřadu. Lidé v tomto čase přicházejí mnohem častěji ke zpovědi, ke svátosti smíření, a touží po rozhovoru s knězem. Svátky tak začínají tím, že kněz prosedí hodiny ve zpovědnici a setkává se s lidmi. Hovoří s nimi o tom, jak prožívají dobu adventu, jak jsou připraveni na příchod Vánoc. Čím více se blíží vánoční svátky, tím lidé přicházejí častěji."

Během roku sloužíte bohoslužby v nedaleké farnosti v malé vísce Krasonice. Připravujete se nějak zvlášť na kázání při půlnoční bohoslužbě?

"Člověk většinou uvažuje v obecné rovině, co by lidem řekl o poselství Vánoc. Proč Vánoce vlastně slavíme, jak bychom je měli slavit. Určitě se stejně jako každý kněz připravuji na kázání. V běžném roce lze kupříkladu vhodně reagovat na aktuální dění kolem nás."

Co budete tedy chtít říci lidem letos?

"Vánoce jsou zvláštní v tom, že se člověk snaží vypíchnout duchovní poselství Vánoc. Lidé bývají v tomto čase silně ovlivněni vánočními reklamami, shonem - to mívá na každého velký vliv a vede to člověka ke konzumnímu chování. Můj apel se proto bude zaměřovat na duchovní vnímání a prožívání Vánoc.  

Kázání při půlnoční bohoslužbě je vhodnou příležitostí oslovit lidi s poukazem na hodnoty lásky mezi lidmi, lásky k Bohu. Tuto lásku bychom ale neměli projevovat pouze slovy, ale především činy po celý následující rok. V dnešní době panuje mezi lidmi určitá obava o budoucnost. Lidé projevují nechuť ke změnám. Obávají se toho, co je čeká... Chci jim dát naději, která se o Vánocích zrodila. I přes všechno zlé, co člověk prožije, musíme dokázat znovu zvednout hlavu a jít dál."

Prozraďte našim čtenářům, jak vy osobně slavíte Vánoce?

"Už jsem se zmínil, že budu sloužit půlnoční bohoslužbu na své farnosti v Krasonicích. Tam bohoslužba začíná dříve - úderem jedenadvacáté hodiny.

V domovském klášterním kostele svatého Petra a Pavla v Nové Říši se pak při půlnoční bohoslužbě setkáváme vždy se všemi spolubratry a sloužíme mši svatou společně s naším opatem. Tato mše je velice významná a pro naši komunitu zcela výjimečná.

Právě při ní společně obnovujeme své řeholní sliby, řeholní závazky. Jde o akt na paměť našeho zakladatele, svatého Norberta, který přijímal první sliby svých bratří právě o Vánocích."

A jak probíhá Štědrý den mezi řeholníky v novoříšském klášteře?

"Vánoce slavíme velice podobně, jako tomu bývá zvykem v rodinách. Ozdobíme si vánoční stromeček, navečer se společně modlíme a poté usedáme ke společné večeři. Večeříme tradičního smaženého kapra s bramborovým salátem. Pak přijdou na řadu koledy a někdy si vzájemně dáváme i drobné dárečky. Prostor nalezneme na vzpomínání na naše nejbližší...

Poté se už chystáme na cestu do našich farností sloužit půlnoční bohoslužby."
     
Život a poslání řeholníka jste si zvolil před deseti lety. To vám tehdy bylo pouhých dvacet let. Nestýskalo se vám někdy o Vánocích po vašich nejbližších?

"Pravdou je, že jsem odešel z domova poměrně mladý, ale nyní už se cítím doma v Nové Říši. První roky se mi stýskalo a často jsem myslel na své rodiče, s nimiž jsem po celé své dětství prožíval vždy nádherné vánoční svátky.

Vzpomínám si, že jsem měl obrovskou radost z dárků. Když jsem jednou našel pod stromečkem autodráhu nebo když jsem od strýčka dostal vláčky, byl jsem štěstím celý bez sebe. K rodičům odjíždím na pár dnů hned na začátku ledna. Společně si sedneme u večeře, zavzpomínáme na prožité Vánoce, rozbalíme si dárky a je nám společně moc hezky."

Dodržovali jste doma nějaké vánoční zvyky?

"Vánoce doma jsem měl velice rád, často na ně vzpomínám. Po večeři jsme si zazpívali koledy. Mezi mé nejoblíbenější patřila a stále patří Tichá noc nebo Narodil se Kristus Pán. A vánoční zvyky - ty ctila hlavně moje babička. Položila na stůl například klíče od domu s prosbou o jeho ochranu. Na stůl se pokládaly také peníze nebo šupinka z kapra se ukryla pro štěstí někam pod ubrus."

Vzpomněl byste si na nějaký netradiční zážitek na Vánoce vašeho dětství?

"Pamatuji si na jeden docela dobře. To jsem byl docela malý kluk, doma jsme měli už nazdobený stromeček a všechno bylo přichystané na večer. Moji rodiče odešli do města ještě něco malého dokoupit. Já jsem zůstal doma sám se sestrou a mezitím, než se naši vrátili, jsme snědli všechny čokoládové figurky ze stromečku. Tatínek na to hned nepřišel, ale později si toho všiml a byl na nás tehdy moc rozzlobený."

Dana Čírtková

Diskuze k článku