Knížka Politické (o)bludy obohatila v těchto dnech tuzemský trh. Karikatury populárních osobností nakreslil nejznámější tuzemský komiksový výtvarník Štěpán Mareš z Okříšek na Třebíčsku podle námětu Marka Stoniše.

Š. Mareš se proslavil zejména kresleným seriálem Zelený Raoul, ale také dvěma billboardy. Na prvním zobrazil Usámu bin Ládina a vzbudil s ním rozruch takřka po celém světě, druhý v těchto dnech naráží na kauzu prodeje pozemků v Třebíči, který rozvířila Česká televize.

Předmluvu v knížce obstaral světově proslulý fotograf Jan Saudek. V následujícím rozhovoru Mareš představuje nejen knížku, ale také se zamýšlí nad smyslem politické karikatury.

Co vydání nové knížky předcházelo?

"Pokud se nemýlím, knížka má 204 stran a asi na 196 z nich se mohou čtenáři pokochat vtipy. Jedná se o samostatné kresby. Postavy sice mají u pusy bubliny jako komiksoví hrdinové, ale v knížce se nejedná o příběhy."

Kreslil jste je přímo pro tuto knihu?

"Otiskoval je jeden deník. Vyšlo jich několik stovek. Jen bych chtěl upozornit, že vtipy vymýšlí spoluautor knihy Marek Stoniš. Podle jeho námětu je kreslím."

On se tím živí?

"Kdepak, Marek pracuje jako novinář, ale vymýšlet vtipy ho baví. A netajím, že je to pro něj i jistý druh obživy."

Koho tedy napadlo vydat novinové vtipy knižně?

"Vydavatele knížky i nás autory napadlo, že by nebylo od věci některé vtipy knižně vydat. Zprvu jsme vůbec nevěděli, kolik jich vlastně bude."

Měli jste při vybírání nějaký klíč?

"Chtěli jsme vybrat ty, které čtenáře osloví i po několika měsících od vydání. Neobjevují se na nich postavy, které si možná dnes už nikdo nepamatuje. Pokud mohu jmenovat, samozřejmě Paroubek, Topolánek, Klaus a další."

O co vlastně v těch vtipech jde? Co mapují?

"Věnujeme se v nich veřejně známým kauzám."

Přibližte, jak takový vtip vzniká?

"Marek Stoniš s politickým oddělením redakce vyberou témata, o kterých se nejvíc v té chvíli mluví. Pak volá za čtyřicet a někdy i za deset minut mně, protože už má vtip pro následující den vymyšlený. Vzápětí obdržím náměty mailem a zavoláme si, který se nám oběma zdá být ten nej. Pak už je to moje práce."

Ty vtipy vycházejí naprosto samostatně, nebo s konkrétním článkem?

"Někdy ano, někdy ne. Vtipy fungují samostatně, když ho doplní konkrétní článek, je to jenom dobře."

Že by knihu v předmluvě nikdo neuvedl?

"Úvodní slovo patří Janu Saudkovi. Píše to svým stylem, takže tam nechybí ani erotika. Další slova napsal dramatik a publicista Karel Steigerwald. Text tam mám i já."

Dovětek na konci knihy není žádný?

"Oslovili jsme dvanáct politiků, aby se ke svým karikaturám, k našemu humoru i humoru všeobecně vyjádřili. Napříč politickým spektrem kromě komunistů, ty jsme ignorovali.

Kromě Paroubka se všichni postavili za naši politickou satiru, i když někteří při psaní odpovědí si mohli myslet úplně něco jiného. Paroubek hold svoji karikaturu nepřijímá."

Máte představu o hranici satiry, za kterou už byste se nevydali?

"Pochopitelně existuje. Pokud někdo z politiků zemře, nemůžeme a nebudeme si z něj dělat dál legraci. Ono je to dost složité.

Spisovatel Arnošt Lustig dokáže s nadhledem a humorem hovořit i o takových událostech, jakými byly koncentrační tábory za druhé světové války. A to tam ztratil celou rodinu. To je neuvěřitelné. Umět si udělat legraci z vážných věcí."

Dobře, a váš přístup k humoru nebo satiře?

"Samozřejmě mapujeme, jak už jsem řekl, známé kauzy. Ale že bychom se snažili někoho záměrně namíchnout, to určitě ne. To není náš cíl. Vymýšlet něco záporného nemá smysl, spíš chceme reagovat."

Třebíč nyní proslavil váš billboard s místostarostou Milošem Maškem.

"Jen zdůrazňuji, osobně proti Maškovi nic nemám, i když to tak vypadá. Snad jsme si někde i podali ruce. Je to opravdu jenom legrace. Pozadí celého případu prodeje pozemku v Třebíči neznám, ale kauza se ke zpracování nabízela. Měla za cíl pobavit."

Nabízí se otázka, Mašek leží v nemocnici po nevybíravém napadení.

"Už jsem slyšel i názor, že za to může můj billboard. Snad vezmu bonboniéru a půjdu za ním. Ale teď vážně, takhle se problémy neřeší."

Vás zajímají i okresní či krajská politická témata?

"Určitě jimi nepohrdám. Ovšem když člověk pracuje pro celostátní médium, jsou na vedlejší koleji. Obyvatele v Aši nezajímá nějaká lokální aféra v Třebíči. Ale tahle přece jen hranice okresu přerostla."

A teď na rovinu, má ten billboard politický podtext?

"Vůbec ne, Mareš přece nesepisuje nějaké petice. Zdůrazňuji, nejsem politik, jsem satirik. Chci pobavit, když to vyjde, jsem rád, koho to nepobavilo, nedá se nic dělat. Tím to končí. To samé bylo s plakátem bin Ládina a s textem I já to myslím upřímně v narážce na tehdejší plakáty s Grossem. Nikoho jsem nepropagoval, jako u současného plakátu, je to legrace."

A co Štěpán Mareš a výhrůžky?

"Asi se vracíme k napadení Maška. Lidi se sebou mohou nesouhlasit, pohádat se, ale když někdo někam přijde a začne někoho mlátit z jakéhokoli důvodu, to není normální."

Vy obavu ze stejného činu nemáte?

"Nejsem zase tak významná osobnost, ale pro tu práci, kterou dělám, sem tam nepřátelský anonym registruji. Už to ale není tak časté jako v minulosti. Třeba jsem si přečetl, rozřežeme tě motorovou pilou. Dopis obsahoval spoustu gramatických chyb, ale člověk si pomyslí, co kdyby."

Tedy zvažujete ochranku?

"Nebudu přece chodit s ochrankou. Víte, říkám si, ten, co píše anonym, ten to zpravidla neudělá, ale může se stát, že půjdu například v Jihlavě po náměstí, a náhle dostanu přes hubu. To možné je."

Jaký druh anonymů nyní nejvíc registrujete?

"Mail na mě moc lidí nemá. Tam je to v pohodě. Vyhrůžky se pravidelně vyskytují při rozhlasových rozhovorech. Posluchači se mohou živě ptát a mají příležitost k vyjádření všeho. Nepředstaví se, ale ihned spustí spoustu připomínek i výhrůžek. Třeba, my si na tebe počkáme a uvidíš."

Rozlišujete při kreslení politiků jejich stranickou příslušnost?

"Strefujeme se do všech politiků Reagujeme na ně podle toho, co se právě stalo. A pak, karikatura přece nastavuje pokřivené zrcadlo, kdo je tlustý, tak je prostě tlustější. Pak má pupek větší."

Dokáže si Štěpán Mareš ztropit legraci sám ze sebe?

"Když se kreslím, přidám si na nose. Mám ho velký, je ještě větší. Ale já se tak často nekreslím, nejsem přece hlavní hvězda."

Co tedy některým ztvárněným lidem vadí?

"Nedokážou si uvědomit, že se jedná o karikaturu. Ještě k těm anonymům, naši kritici třeba mají spočítané, kolikrát a kde se který politik objevil. A pak vyčítají, proč právě ten, a ne ten druhý. To se ale ovlivnit nedá. Někdo teď a někdo zítra. Shrnu, pokud tomuto humoru někdo nerozumí, je to jeho problém, můj ne."

Konec problémů satiry v Čechách, vraťme se ke knížce. Kdo ji křtil?

"Aňa Geislerová, Marek Vašut a Karel Steigerwald. Byli prima."

Veřejně se něco šušká, že tam došlo k nějaké dražbě?

"Dražila se objektivní, zdůrazňuji objektivní karikatura Jiřího Paroubka. Je na ní velice hubený. Aby se zase neurazil. On někde napsal, jak ho nemáme rádi, a že vydáváme pochybnou knihu, což nám jako reklama velice polichotilo. Ta karikatura představovala Paroubka dokonce v nadživotní velikosti."

Takže jste se zase, v úvozovkách, naváželi jen do Paroubka?

"To není pravda. Na začátku jsme tam představili Topolánka ve stejné velikosti s obrovskými kopačkami, jak rozkopává auta. Přítomné novináře jsme varovali, ať si na svoje auta dávají bacha, pokud se v okolí člověk z karikatury v jejich blízkosti objeví."

Neříkejte, že to byla dražba naprosto vážná.

"Určili jsme pravidla. Dražit nesměl nikdo, kdo přišel do styku s Jiřím Paroubkem, kdo se s ním zná, další návrh zněl, kdo ho někdy potkal. Dražit nesměl dále ten, kdo s ním přišel do osobního styku, kdo se s ním setkal za působení na pražském magistrátu.

Důvody se rozšířily o účast provozovatele, jeho kamaráda Kočky, na Matějské pouti. Poslední návrh dokonce zakazoval dražbu všem, kteří před listopadem 1989 navštívili některou provozovnu podniku Restaurace a jídelny, kde Paroubek pracoval."

To se vůbec nějaký dražitel našel?

"To všechno byla legrace! Nakonec se karikatura vydražila za 50 tisíc korun pro nadaci jeho bývalé manželky Zuzany Paroubkové. Částku jí chceme předat jako čisté peníze. A teď přemýšlíme, jak to učiníme.

Marek Vašut navrhl, že čisté peníze se dají předat jedině v průhledné igelitce. Třeba s emblémem RAJ, pokud ho seženeme. Nepřijmout tak čisté peníze, po všech obviněních, se snad neodváží."

Antonín ZVĚŘINA

Diskuze k článku