Jezuité založili kostel sv. Ignáce. V den jeho svátku přijel do Jihlavy kázat a odpovídat na dotazy český jezuita Josef Čunek, mimochodem bratr vicepremiéra české vlády Jiřího Čunka (KDU-ČSL). Na bohoslužbu a diskusi s ním přišla více než stovka lidí.

Jaký máte vztah k jihlavskému kostelu sv. Ignáce?

"Dozvěděl jsem se zajímavou věc, že na jeho místě dříve stála třípatrová hospoda a v 17. století ji jezuité předělali na kostel. Dnes je tomu většinou naopak. Jaký je rozdíl mezi hospodou a kostelem? Skoro žádný: z obou vycházejí opilí lidé - z hospody jsou to opilí "moštem" a z kostela by to měli být "opilí" Duchem svatým. Dnes zapomínáme, že ten, kdo věří v Boha, by měl být "opilý" nadšením. A často se naopak necháváme opít různými billboardy a časopisy - ono to není samo o sobě špatné, ale těžko se po tom střízliví."

Proč si jezuité zrovna v Jihlavě vybudovali silné zázemí?

"Za prvé je sem musel někdo pozvat a za druhé někdo podpořit. Já v působení jezuitů nevidím žádný zázrak, ale jejich silou bylo to, že se vždy dokázali obklopit velkými lidmi. V Jihlavě jim hrabě Michal Adolf z Althanu daroval 45 tisíc zlatých. Kolik to bylo, to si dokážeme představit asi tak, že velký selský dvůr se tehdy prodával za desetinu této ceny. Dokážeme si představit dnešního milionáře, který by něco podobného udělal?"

Postupně ale jezuité také získali nedobrý obraz a dodnes řadě lidí leží v žaludku.

"Ano, s předsudkem "zlých jezuitů" se těžko dá bojovat, protože bohužel patří trochu do oblasti pomluv. Jedna z příčin je asi tato: náš řád vždy zdůrazňoval důležitost vzdělání, a dodnes klademe v tomto směru na naše členy veliké nároky. A jezuité jednu dobu měli velký podíl na školství. Všimněte si, že tady v Jihlavě také nejdříve postavili gymnázium a pak teprve kostel.

A lidé jim začali závidět a měli obavu, že jezuité budou dirigovat myšlení lidí. Zejména evropští osvícenci, kteří se začali bouřit proti Bohu, to nemohli strpět. Vůbec řada vzdělanců chtěla "osvobodit" člověka od "knuty" církve, a tak bojovali proti jezuitům, protože ti byli tehdy předvojem církve, byli nejvíc viditelní, dodnes je to nejpočetnější řád na světě - ještě v roce 1970 jsme měli celkem 50 tisíc členů."

V českých poměrech leží lidem v žaludku jezuita Koniáš, který "pálil české knížky".

"Abychom mohli někoho posuzovat, musíme se vcítit do doby, ve které žil. V době života pátera Koniáše tu panovala dost nekompromisní doba, a lidé se také chovali nekompromisně - jak protestanti, tak katolíci. Ale pozitivně řečeno: všichni věděli, co chtějí, stáli si za tím, a byli ochotni za to dát život. Dneska bohužel lidé nevědí, co chtějí, a dlouho hledají, co vlastně sami jsou a jaký má jejich život smysl. Tehdy to bylo jinak a nepopírám, že tu bylo napětí."

Kromě vzdělání kladou jezuité velký důraz i na misie. Není to v dnešní době přežitek?

"Mnohý si dnes misionáře představuje jako nějakého bojovníka se lvy. Ale pokud jste viděl film Mise, tam je zachyceno nejzázračnější dílo jezuitů - kdy v Jižní Americe, v Paraguai, mezi indiány jezuité vytvořili na 160 let "ráj na zemi", území, kde nebylo soukromé vlastnictví, vlastně komunismus, ale dobrovolný. Jezuité indiány naučili žít lidsky a zároveň dokázali pochopit jejich způsob myšlení a přejali některé jejich zvyklosti. A to začali i někteří křesťané jezuitům vyčítat: "Jak to, že v Číně chodíte před svatostánkem v klobouku?" Jezuité jim marně vysvětlovali, že to je tamní zvyk. A proto se řád dostal i do nemilosti, byli i biskupy obviňováni z toho, že se "domorodcům" příliš přizpůsobují. Do těch paraguayských redukcí pak vtrhli vojáci a rozbili je.

Dnešní podoba misií je samozřejmě taková, že jezuité se snaží třeba i v oblasti islámu nebo v Číně navázat kontakt s tamními vzdělanci a komunikovat s nimi. Myslíme si, že spousta různých napětí a konfliktů se dá řešit právě tím, že se spolu budou setkávat vzdělaní lidé různých kultur a náboženství."

Přežije katolická církev další století?

"No, ono záleží, jak kde. Jeden Ital, když jsem za ním po roce 1989 přijel, se mě ptal: "Proč jsi sem přijel?" Říkám: "Kromě jiného se podívat, jak tu žije církev." A on povídá: "Jestli chceš vidět, jak církev žije, tak musíš jet do Afriky a do Indie. Tam žije." Evropa bohužel stagnuje. I třeba u nás, českých jezuitů, klesl počet za 16 let od převratu ze 150 na 70."

Co znamená v dnešní době víra v Boha?

"Dneska není problém ani tak věřit v Boha. Řeknete malému dítěti: tadyten dům postavil zedník. A ono věří v zedníka. Já se podívám na vesmír a věřím, že ten vesmír taky někdo "postavil". Spousta lidí dnes věří v něco nadpřirozeného, nějakého Tvůrce.

Náročnější už je věřit v obrovské Boží schopnosti, v to, že Bůh má opravdu neuvěřitelnou moc a že člověka neopustí - samozřejmě ho zavede třeba i do temnoty, ale i to jen pro to, aby si člověk sám uvědomil některé věci. Zásadní problém je vysvětlit lidem, že my křesťané nevěříme v nějakého dědečka na obláčku, ale Boha, který je skutečným pánem vesmíru."

Nemohu se nezeptat na vašeho bratra Jiřího, který je za způsob přestěhování Romů obviňován z rasismu.

"Byli jsme v rodině čtyři děti, já a nejmladší bratr jsme řeholníci, sestra chtěla být řeholnicí, ale Bůh si ji velice brzy vzal k sobě. Jiří je prostřední a je to trochu divoch, který "řádí" ve světě. Ale teď vážně: my jsme s Jirkou o politice nikdy nemluvili, já jsem dlouho ani nevěděl, že je v lidové straně.

Rozhodně si myslím, že jeho "rasismus" žádný rasismus není, protože on mezi Romy vždycky chodil, a oni ho už jako starostu měli velice rádi, protože mnohým z nich pomohl. To, co udělal ve Vsetíně, je výsledkem jeho osobní zkušenosti. Někteří to považují za extrémní řešení, on ne. Snesla se na něj kritika a také různé pomluvy. Je smutné, že naše společnost si zvykla přijímat pomluvu za bernou minci. Jestliže někdo o někom řekne něco špatného, co není prokázané, tak to vždy bylo morálně klasifikováno jako pomluva."

Jan MAZANEC

Diskuze k článku