JIHLAVA - ­ Americký trenér Ken Moyseyev má tento týden plné ruce práce s vedením Letní hokejové školy v Jihlavě. I když je časově velmi zaneprázdněn, našel si chvilku na rozhovor pro Jihlavské listy. "Jsem hrdý na to, že mě pozval klub s takovou historií, který má jméno prakticky po celém světě," říká.

 Na čí pozvání jste zavítal do České republiky, konkrétně do Jihlavy?

 Kontaktoval mě Petr (Jaroš ­ trenér brankářů Dukly ­ pozn. red.). Známe se už dlouho z Ameriky. Chtěl pomoci s vedením hokejové školy. Souhlasil jsem.

 Jezdíte do Evropy často na podobné akce?

 Dříve jsem dělal dva kempy v Rusku (Moyseyev se narodil a žil v bývalém Sovětském svazu do svých deseti let ­ pozn. red.) a ve Finsku v roli asistenta. Toto je můj první, který vedu jako hlavní trenér.

 Líbí se vám v Jihlavě?

 Ano. Nejsem v Čechách poprvé (Moyseyevova manželka pochází z Prahy ­ pozn. red.), vím, o čem to tady je. Nemám si na co stěžovat.

 Znamená to, že se za rok možná vrátíte?

 Když mě pozvou, strašně rád přijedu.

 V české, respektive československé hokejové historii se vyznáte. Jaké máte vzpomínky na jihlavskou Duklu?

 Od dětských let jsem fandil českému hokeji.

Historii Dukly znám. Hráli zde vynikající hráči (ukazuje na dresy legend zavěšené pod stropem stadionu ­ pozn. red.). A vedl je trenér Pittner, který dokázal porazit s národním týmem tehdy neporazitelné Sověty. Je zajímavé vidět, že se stadion od té doby prakticky nezměnil. Dýchá z něho nostalgie a atmosféra.

  Ovšem rekonstrukci by potřeboval...

 Když ho zachováte jako muzeum, bude to dobré (smích). Ale vážně, chtělo by to nový stadion.

  Odkud čerpáte zkušenosti s evropským hokejem?

 Evropský styl hokeje se mi vždy líbil. Pořád mám v hlavě dřívější systém sovětského hokeje. Hodně jsem čerpal od Anatolije Tarasova. V té době to byl nadčasový trenér. Spoustu věcí jsem se od něho přiučil. Zdokonaloval jsem se i tím, že jsem se jel podívat například do Finska a konzultoval tréninkové metody s tamními odborníky.

  Jak se díváte na metodu pověstného ruského drilu, včetně tzv. bází (hráči jsou izolováni od okolí, včetně rodiny ­ pozn. red.)?

 V Americe začali praktikovat podobný systém u sedmnáctky a osmnáctky. Hráči spolu bydlí, jsou pohromadě celou sezonu. Přináší to výsledky. Pořád je to velmi dobrá myšlenka. V dnešní době je jednodušší takto pracovat s mladými hráči než profesionály, který mají své rodiny a soukromí.

 Jak dlouho bude trvat současná nadvláda ruského hokeje?

 Ruský hokej má velkou budoucnost. Hvězdy jako Ovečkin, Malkin nebo Dacjuk jsou mladí hráči, kteří vyrostli a dostali základy v Rusku a v Americe se zdokonalují. Bude­li mít Rusko takové typy hráčů i do budoucna, bude společně s Kanadou, která má širokou základnu, dlouho na špici.

 Evropské státy hodně čerpají ze zámořských metod. Který z nich má podle vás největší šanci přiblížit se Americe nebo Kanadě?

 Švédsko. Tam to udělali podobně jako v Kanadě. Švédsko je rozdělené na regiony a každý má svého speciálního trenéra například na bruslení, kondici nebo přípravu brankářů. Je tam jednotný systém. Jsou otevření a nebrání se novým věcem.

 Český hokej je v posledních letech na ústupu. Jaké renomé si drží v zámoří?

 Američané vědí, že to není stejné jako dřív, kdy měli k českému hokeji respekt a věděli, že Češi dobře pracují s hráči. Český hokej upadá. Po hráčích jako Hašek a Jágr zůstala díra. Podobně na tom bylo Rusko. Po generaci Marakova, Larionova a Krutova nebylo dlouho nic. Až později přišli Ovečkin s Malkinem.

 Jak vyvést český hokej k krize?

 Kolik času na to máme? (úsměv). Řeknu svůj názor. Hlavní problém je, že tady chybí systém a trenéři si dělají, co chtějí. Je tu nepořádek. Pracuje se tady postaru a dělají to lidé, kteří nemají vizi do budoucna. Češi nejsou ochotní učit se moderním zahraničním trendům. V okamžiku, kdy začnou dělat něco nového a hned jim to nejde, tak je to špatné a budou to dělat po svém.

 Za druhé je potřeba přivést k hokeji více mladých hráčů. Když se s nimi začne správně pracovat, vyrostou z nich kvalitní hokejisté. Česká reprezentace má několik posledních let tak špatné výsledky, že je nejvyšší čas pro změnu.

 Michal BOČEK

Diskuze k článku