JIHLAVA ­ - Od roku 2005 si vydělává hokejový útočník Tomáš Dolana na živobytí ve druhé nejvyšší švýcarské soutěži. Po konci letošní sezony tradičně zamířil zpět do Jihlavy a kromě odpočinku si našel čas i na rozhovor pro JL. Odchovanec Dukly v něm hovoří o životě v "nové" zemi, hokejových podmínkách i možném návratu do Jihlavy.

 Kočovný život

 Dres Dukly jste naposledy oblékal během výluky v sezoně 2004/2005. Od té doby působíte ve Švýcarsku. Kolika kluby jste už prošel?

 Nejdříve jsem šel na zkoušku do Morges. Podepsal jsem smlouvu, ale klub zbankrotoval a já se stěhoval do Lausanne, které je vzdáleno zhruba 15 km od Morges.

 Potom jsem nastupoval za Sierre, Chaux­de­Fonds a Langnau. Ovšem v Langnau se mnou vedení nepočítalo, a tak jsem zamířil Vispu. Dostal jsem solidní nabídku. Nejen finanční, ale i co se podmínek týče.

 Jak jste se dostal do země helvétského kříže?

 Přes agenta. Tak nějak se jednalo nejednalo... Nahrál tomu fakt, že otec hrál ve Švýcarsku. Já tam mám svoji licenci, tudíž nejsem brán jako cizinec. Je to výhoda, protože nepatřím do kvóty cizinců. I tento fakt mi dal trochu směr, kudy se vydat.

 V posledních letech jste hodně cestoval. Není čas se usadit v nějakém celku nastálo?

 Líbilo se mi v Lausanne, Chaux­de­Fonds bylo taky dobré... Ale hloupou shodou okolností mi tam delší angažmá nevyšlo. Takový je hokejový život. Třeba nakonec najdu tým, v němž zůstanu do konce kariéry. Uvidíme.

 Líbí se vám ve Švýcarsku?

 Zatím jsem spokojený. Samozřejmě to má svá pozitiva i negativa. Ale pro život i hokej je Švýcarsko dobrá země. A když to vezmu z hokejové stránky, tak Visp má zhruba sedm tisíc obyvatel a na zápasy chodí přes tři tisíce. Takže ani o fanoušky není nouze.

 Měl jste v začátcích problémy s komunikací?

 Na úplném začátku v Morges se mnou byli Vladimír Vůjtek s Tomášem Kucharčíkem. Ti mi pomohli. V týmu byli i další dva hráči s českými předky, takže také s nimi jsem se domluvil. Jinak jsem mluvil hodně anglicky. Ze začátku to nebyla legrace. Ale když člověk musí a je nucený, přizpůsobí se.

 Jsou Švýcaři pohodový národ?

 Na to, jak je Švýcarsko malá země, má strašně moc rozdílů. Od jazyků počínaje a kulturními rozdíly konče. Oni si to umí zorganizovat, šlape jim to dobře. Ale kolikrát se lidi mezi sebou nedomluví. Hodně záleží na tom, z jaké části země kdo pochází. Třeba ti z francouzské jsou pohodoví, z německé zase striktní. Pak jsou tam ještě Italové a ti jsou něco mezi.

 Ke které ze zmíněných povah tíhnete?

 Co se pracovitosti týče, tak k německé. Lidé z francouzské části jsou hodně laxní. Když si třeba člověk domluví schůzku na určitou hodinu, tak je úplně normální, že protějšek přijde pozdě. Ale na druhou stranu po stránce povahové mám blíž k Francouzům.

 Mnoho českých sportovců, kteří vydělávají na živobytí za hranicemi, zůstane po konci kariéry v cizině. Co vy?

 Asi bych neměl problém žít někde jinde. Uvidíme časem. Ale jinak mě to pořád táhne do Jihlavy. Když jedu po sezoně do Čech, mám pořád pocit, že jedu domů.

 Češi jsou chytřejší

 Přejděme k hokeji. Líbí se vám systém švýcarských soutěží? Mládeží počínaje a národním týmem konče?

 Ve Švýcarsku neexistují, tak jako u nás, hokejové školy. A pokud ano, tak pouze v několika málo týmech. Většinou to chodí tak, že děti jdou normálně do školy a večer se sejdou na stadionu, kde trénují. Myslím si, že v tomto má český hokej výhodu. Třeba v Jihlavě mládež trénuje i dopoledne, a slyšel jsem, že má i tělocviky s trenérem.

 Švýcaři hodně pracují na mládežnických reprezentacích do osmnácti a dvaceti let. Nedělají to sice špatně, ale oproti Čechům to pořád není ono.

 Jinak ve švýcarském hokeji se všeobecně hodně bruslí, je to hodně o rychlosti. Na druhou stranu hráčům chybí schopnost zpomalit hru a něco chytrého vymyslet. V tom jsou Češi pořád lepší.

 Švýcarská dvacítka hraje ligu dospělých. Myslíte, že by tento systém fungoval v české soutěži?

 Proč ne. Samozřejmě že pro týmy, které hrají o špici, nemá zápas proti dvacítce ten správný náboj. Ale pořád jde o body. Ligová mužstva musejí vyhrávat, zatímco junioři se chtějí ukázat v dobrém světle a vybojovat si místo v národním týmu.

  Petr Jaroš, trenér brankářů Dukly Jihlava, si myslí, že nebude dlouho trvat a švýcarský mládežnický ­ později i dospělý ­ hokej předběhne ten český. Jaký je váš názor?

 V České republice má hokej mnohem větší tradici. A hráči pořád mají lepší hokejové myšlení. Když se kouknu na švýcarský národní tým, tak nehraje vyloženě špatně. Ale hraje dobře pouze proti vyspělejším týmům.

  Švýcaři neumějí tolik tvořit. V lize je hodně cizinců, Kanaďanů nebo Finů, a to jsou ti hráči, na kterých všechno leží, kteří by měli rozhodovat zápasy. Tím pádem švýcarští kluci nejsou tolik pod tlakem. Ale když pak přijdou do národního týmu, ne~jsou schopni na sebe vzít roli vůdců.

 Jaké renomé má ve Švýcarsku český hokej?

 Hledí k němu s respektem. Vzájemné zápasy berou tak, že budou hrát druhé housle.

 Když jste zmínil kanadské hokejisty... Společně s nimi přišla mezi švýcarské mantinely tvrdost. Jak se s tím vyrovnávají hráči menší postavy?

 Ani mi nepřijde, že by švýcarská soutěž byla moc tvrdá. Třeba ve druhé lize padá hodně branek a moc se nebrání. Je tam víc příležitostí jít do útoku. Když se sejdou v pětce hráči, kteří si rozumí, můžou dát hodně branek.

 Čili menší postava není handicap?

 Člověk se musí přizpůsobit. Třeba v nejvyšší soutěži hrál dlouho prim Martin Kariya, který je ještě menší než já (Dolana měří oficiálně 173 cm ­ pozn. red.). V určitých fázích zápasu mají menší hráči výhodu i nevýhodu. Třeba já hraji přesilové hry, ale na oslabení, nebo při bránění těsného náskoku v závěru, chodí na led kluci, kteří jsou vyšší a fyzicky lépe vybavení. Takoví umějí trefit soupeře a rozbít mu útok.

 Jak intenzivně se ve Švýcarsku trénuje?

 Záleží na trenérovi. Hrál jsem pod švýcarským i kanadským koučem. Je to případ od případu. Rozdíl je trochu v mentalitě hráčů. Ti z francouzské části jsou trochu laxní, nemají potřebu trénovat tolik jako ti z německé. Ale jak jsem řekl, záleží na trenérovi.

 Páni hokejisti

 Máte nějaký "nej" zážitek ze švýcarského hokeje?

 Velký zážitek bylo přátelské utkání s Davosem (elitní švýcarský celek ­ pozn. red.). Hrál jsem v jedné formaci s Josefem Marhou a Alexandrem Daiglem (jednička draftu NHL v roce 1993 ­ pozn. red.).To jsou páni hokejisti. Byl to jeden z nejlepších zážitků.

 Jaký na vás udělal Daigle dojem?

 Jako člověka ho neznám, takže nemůžu soudit. Párkrát jsem ho viděl hrát. Určitě by byl dobrý hokejista, ale povahově nedával hokeji tolik, kolik by bylo potřeba. Možná proto jeho velký talent skončil v zapomnění. Určitě měl na to být hodně dobrým hokejistou. V hokeji záleží na detailech. Někdy může o všech rozhodnout jen kousek chtění.

 Zavítal jste na letošní mistrovství světa?

 Neměl jsem šanci. V době, kdy šampionát probíhal, už jsem byl v Čechách.

 Jak se země připravovala na hokejový svátek?

 Co se týče hokeje a ligy, není na tom Švýcarsko vůbec špatně. Třeba v Bernu je na každé utkání vyprodáno (kapacita 16 789 ­ pozn. red.). Ale přišlo mi, že kromě zápasů národního týmu Švýcary mistrovství vůbec nezajímalo. České televize vysílaly hodně zápasů, švýcarské jen nároďák a play­off.

 Návrat? Možná...

 Nejvyšší švýcarskou soutěž jste zatím neokusil. Láká vás hodně?

 Určitě bych chtěl zkusit skok nahoru. Hodně napoví letošní sezona. Jak se povede, jestli si mě někdo všimne. Záleží to pouze na mně a na štěstí. Člověk musí být ve správný čas na správném místě. Buď to vyjde, nebo ne. Já osobně pro to udělám všechno.

 Sledujete výsledky Dukly?

 Trochu ano. I když člověk z toho časem trochu vypadne. V Dukle už není tolik kluků, co znám. Ale čas od času se na výsledky podívám.

 V jihlavském hokeji se toho po vašem odchodu dost změnilo. Například práci současného jednatele Bedřicha Ščerbana si mnozí fanoušci nemůžou vynachválit...

 Že bych s někým vyloženě hovořil o Dukle, to ne. Ale nějaké informace mám a myslím si, že její vývoj jde k lepšímu. Určitě to není otázka jedné sezony. Záleží na dlouhodobé koncepci. Věřím, že vedení může povést Duklu opět nastartovat. A fandím jim.

  Existuje šance, že byste Dukle pomohl i vy? Samozřejmě na ledě.

 To je složité. V nejbližší budoucnosti s tím nepočítám. Ale když by to jednou vyšlo, byla příležitost a sešly se okolnosti, tak proč ne.

 Plánujete ke konci kariéry návrat do Jihlavy?

 Jak říkám, je to o okolnostech. Neříkám ne. Uvidíme. Záleželo by na mé výkonnosti.

 Michal BOČEK

Diskuze k článku