Jihlavská gothic rock kapela XIII. století uvedla na čtvrtečním koncertu   v Polné své nové CD Dogma. Zároveň tu představila gotický rock v plné síle, jak o něm také hovoří Petr Štěpán, vůdčí a tvůrčí osobnost kapely staré  (či mladé?) plných 19 let.

 V jednom z rozhovorů jste nazýván filozofem temnoty. Cítíte se tak?

 To je spíš novinářská hantýrka, potřebují to nějak označit. Má to spíše blízko k temnému rozjímání. Výraz filozof temnoty je hodně zavádějící, to vypadá, jako bych byl nějaký satanista nebo co, a to rozhodně nejsem.

 Temnota ale nemusí být jen ošklivá...

 Je to spíše odvrácená tvář lidské duše nebo světa.

 V roce 2004 jste prohlásil, že žijeme v době informačního chaosu. Jaká je doba nyní, po pěti letech?

 Teď už je to informační apokalypsa (smích), informace přicházejí ze všech stran. Člověk je tím přehlcený a neví, jaký je původ a lidé se v tom ztrácí do té míry, že věří víc televizím než vlastnímu úsudku - říkali to v televizi, tak to je pravda. Je to důkaz, jak média ovládají lidskou společnost. Nejsou všichni stejní, ale v masovém záběru to tak rozhodně je.

 Vás ale média nezměnila, i díky tomu, že se médiím vyhýbáte... přesto jste se museli změnit. Jaký posun XIII. století za svou devatenáctiletou existenci udělalo?

 Určitě hodně hudební a autorský. Člověk se stále učí a já se pořád snažím sebevzdělávat. Hodně poslouchám hudbu, před 20 lety některá nebyla pro mě tak přístupná a objevil jsem ji až ve starším věku. Nemyslím jen vážnou hudbu, ale i různé okrajové žánry rockové hudby. To je ta hudební odpověď.

 Je to jiné i lidsky. Když XIII. století začínalo, tak jsme měli zkušenosti s hraním s HFN, ale s nástupem XIII. století to byl velký machový záběr a sbírání zkušeností. Nyní se na ně lze i spolehnout. Dokážeme odhadnout, co může fungovat.

 Loni na podzim přišla ekonomická krize. Při každé krizi lidé začnou více přemýšlet, vyvolává v nich myšlenky o smyslu bytí... nepřitáhlo vám to další fanoušky?

 Myslím, že ano. Čím víc je společnost v recesi, v nultém bodě,  lidé se chtějí odreagovat od problémů  a jdou za kulturou. A tím nemyslím jen hudbu, ale i divadlo a další.

 Měl jsem na mysli vaše texty...

 To souvisí s krizí duchovních hodnot. XIII. století nabízí jakousi alternativu, ne že bychom byli nějací Mesiášové, to si nemyslím, ale jsou to texty, které se zabývají existencí člověka, jeho vztahu, hledáním určitých cest, takže je to může přitáhnout.

 Jací jsou vaši fanoušci? Dají se nějak charakterizovat?

 Hodně lidí to překvapuje, ale skutečně máme široký záběr od patnácti let do šedesáti. I když gró fanoušků je od 20 do 40, ale není zvláštností ve velkých městech, kdy přijde skupinka otec, matka a děti, nebo na koncertě podupávají pětapadesátiletí rockeři v kožených bundách. Nevím, jestli to je tím, že tu kapelu poslouchali dřív a teď se k tomu vrátili, nebo se jen přišli podívat.

 Zmínil jste, že média velmi ovlivňují životy lidí, výběr témat... vaše muzika v rádiích či televizích ale nezazní.

 Uvědomme si, že kapela dotahuje druhou desítku své existence a tady platí pravidlo, kdo vydrží, přežije. Jestli jsme něco s bráchou dokázali, tak je to obrovskou vůlí se na to nevykašlat a pokračovat dál, i když to bylo všechno blbý. Je to strašný výdej energie, ale kapela žije a místo na scéně si vybudovala. Vidíme to na návštěvnosti, není to sice mediálně podporované jako nějaké prázdné celebrity a rychle vykvašené hvězdy, ale kapela existuje!

 My vlastně s touhle scénou nemáme nic společného a ani nechceme. Jsme určitá druhá kultura, subkultura, ale rámec rocku, co se týče obecenstva, jsme překročili. Nechodí na nás jenom rockeři. Naše skladby vyšly i na mnoha zajímavých kompilacích, třeba i mezi popovými věcmi..., takže ono se to k lidem dostane. A určitá aura a pověst kolem té kapely také mezi lidmi funguje.
Je to dáno i díky častému hraní, hlavně v začátcích, objíždění malých měst, malých sálů. A naše desky jsou k mání v široké distribuci, což je dobré. Lidi se k nim mohou dostat.

 Na koncertě máte křít své nové CD.

 Křtít nebudeme, jsem už na to alergický. My ji uvedeme.

 Nakladatelství si stěžují na fenomén doby - stahování muziky, které nabouralo trh. Vy teď ale vydáváte CD, takže to není tak hrozné?

 To je specifikum XIII. století, temný gotický rock je zpátky v plné síle - a jede. V Čechách má "Třináctka" pozici vybudovanou. Prodáváme desek tolik, aby se zaplatily náklady firmě i nám a album se tak mohlo realizovat, což byl vždycky můj cíl. A jsme na velkém trhu. Firma je na naší straně, nemuseli jsme se nijak doprošovat, chtěli desku vydat, čekali, až se kapela po odmlce obnoví...

 Alba vycházejí vždy ve třech zemích: v Čechách, na Slovensku a v Polsku. Prodá se jich tak mnohem víc.

 Jak byste charakterizoval poslední CD?

 Nazývají to černé slzy gotických andělů. Jsou to písničky, je tam smutek, romantika, není v tom žádná sebevražedná deprese. Já ji nazývám jako smíření. Přestože je to album písniček, deska má koncept, svůj začátek i konec.

 Pro mě poslední tři alba spolu souvisí. Metropolis, Vendetta a Dogma. Metropolis jako kdyby ohlásilo nový věk... deska předestřela paletu témat. Vendetta je chladné, sociální, hodně politické album popisující svět ovládaný a řízený nadnárodními korporacemi, kde život jedince prakticky nemá smysl. Je to hodně odlidštěné album.

 Dogma je o životě společnosti, o nitru člověka. Začátek alba je, jako když posluchač vstupuje do podzemí... ale není třeba to takto filozoficky rozebírat - takto jsem to vnímal, když jsem ji tvořil.

 Z vašich několika málo rozhovorů vyplývá, že lidé dnes žijí povrchně. Ale toto se říkalo již za první republiky, není to tedy stále stejné?

 Svědčí to o tom, že jsou ve společnosti stále jedinci anebo skupina, která tento tlak cítí. Vidí absenci duchovních hodnot. Nechci si hrát na Mesiáše, ale hudba je pro mne způsob seberealizace i zbavování se osobních démonů... a spousta lidí to tak třeba také cítí.

 Vraťme se ke koncertu v Polné. Jak jste vybírali předkapelu?

 Hrabě X je skupina z Ostravy, hrají temnou vlnu romantického gotického rocku. Už jsme s nimi vystupovali a spolupráce se osvědčila. Proto jsme je oslovili.

 V této souvislosti mne napadlo: Vzpomenete si ještě na rok 2001, kdy jste hráli na Horáckém zimním stadionu spolu s britskou legendou Slade? A nebyly tam vaše muziky zcela odlišné?

 Ano i ne. Ta gotika do sebe vstřebává strašně moc. Oni hrají glam rock a gothic rock v některých věcech vychází i z glam rocku, je to třeba určitá transparentnost... The Mission třeba předělali písničky od Slade... není to nic, co by si vadilo. Jinak na koncert se Slade strašně rád vzpomínám, byla to bezvadná zkušenost a úžasný zážitek.    

Více fotek z koncertu XIII. století v Polné najdete ve fotogalerii Jihlavských listů                 
                             

Diskuze k článku