Devatenáct let po pádu komunismu. Kdo si v hektických listopadových dnech roku 1989 myslel, že éra této ideologie definitivně skončila, ten se velice zmýlil. Komunistická strana Čech a Moravy má svého zástupce například ve vedení Poslanecké sněmovny a nyní se bude podílet i na správě řady krajů.

 Devatenáct let po pádu komunismu se opět začalo hlasitě hovořit o legitimitě KSČM, a to na půdě Senátu. Nejen o tom je následující rozhovor, který JL poskytl krajský předseda komunistů na Vysočině Karel Tvrdý.

 Co snaze senátorů říkáte?

 Ale pane redaktore, to snad nemůžete myslet vážně! Už jen fakt, kdo stál v čele tohoto snažení o diskreditaci KSČM, sám o sobě degraduje jakoukoliv relevanci jejich tvrzení.

 Obávám se, že vám nerozumím...

 Jeden bývalý a druhý stále ještě senátor, oba zjevně úzce spojeni s bývalým režimem, si ze snahy zpochybnit legitimitu KSČM a nejlépe ji úplně zlikvidovat, udělali svůj program (žádný jiný jsem u nich nezaznamenal) a evidentně se snaží očistit své černé svědomí.

 Mejstřík patřil k vrcholovým funkcionářům předlistopadového SSM.

 A Štětina? I nejvyšším nomenklaturním kádrům předlistopadového režimu se mohlo jen zdát o místech v SSSR, na která se dostával pravidelně tento pán jako cestovatel či novinář. Pokud přihlédneme ke "zvyklostem", které v tehdejším Sovětském svazu panovaly, můžeme si klást spoustu otázek, proč právě tenhle člověk měl zelenou..."

 Ale v Senátu nedávno proti komunistické straně nehlasovali jen oni...

 Při hlasování o výplodech výše zmíněných pánů hlasovala ani ne polovina řádně zvolených senátorů! Navíc většina z těch, co to podpořili, se bude po historickém výprasku od sociální demokracie velmi brzy poroučet.

 Takže, když to uzavřu - kromě běžného, mnohdy i velmi vyhroceného politického soupeření, které je v pluralitním systému běžné, jsem od nikoho jiného snahu po zpochybnění legitimity řádně zaregistrované parlamentní strany, kterou KSČM bezesporu je, nezaregistroval.

 Ani názory, že nynější KSČM je pokračovatelkou své předchůdkyně KSČ?

 Ale vždycky je přece někdo něčí pokračovatel! Vždy se na něčem starém rodí něco nového! Což lze aplikovat i na společenský život a procesy v něm probíhající.

 Není přece žádným tajemstvím, že KSČM vznikla na svém ustavujícím sjezdu především na základě kritického zhodnocení KSČ. Na základě této kritické analýzy nebylo zavrženo vše z tehdejší historie i praxe KSČ, jak by si snad pánové Mejstříkové a Štětinové přáli, ale KSČM převzala vše pozitivní, na čem může ve své další praxi s přihlédnutím k podmínkám začátku 21. století stavět.

 A samozřejmě odmítla to, co jsme vyhodnotili jako chyby - ať už programového charakteru vlastní politické praxe - které přivedly tehdejší vedení strany k téměř úplnému odtržení od členské základny a v řadě případů ztrátě smyslu pro realitu.

 To jsou jevy a mantinely, které jsou pro dnešní KSČM nepřekročitelné, což konec konců formulovala jak ve svých programových zásadách, tak také ve stanovách.

 A pokud vím, při registraci na ministerstvu vnitra před téměř dvaceti lety k žádnému zpochybnění KSČM nedošlo.

 Víte, on ten termín "komunistická" pořád spoustu lidí spíše irituje. Nebylo třeba taktičtější ho z názvu vaší strany vypustit?

 Jistě, i s tím by se dalo kalkulovat. Tato otázka byla v období příprav na 3. sjezd (1993) velmi intenzivně nastolována. Probíhala v ní v té době mnohdy i velmi vyostřená diskuse na všech úrovních stranické výstavby.

 Například na Třebíčsku to dopadlo ve vnitrostranickém referendu zhruba 70 : 30 pro změnu názvu strany a rozhodně jsme v té době nebyli okresem jediným. Jinde to zase dopadlo obráceně a o všem tedy rozhodoval po sečtení výsledků referenda 3. sjezd. A výsledek byl takový, jaký byl - že si KSČM i nadále ponechává svůj název.

 Velmi jsem si v té době cenil toho, že jsme ho jako demokratická strana dokázali plně akceptovat - samozřejmě až na pár výjimek - a šlapali jsme dál. Dnes už je tato otázka pasé.

 Jenže s tím názvem lidem připomínáte neblahé období, kdy komunistická strana byla tou jedinou správnou a navíc s vedoucí úlohou, díky níž se zejména v padesátých letech v našich zemích děly věci...

 Jistě, evokovat lze čímkoliv ledasco...

 Zejména mají-li na tom zájem některé sdělovací prostředky nebo ti, co za nimi stojí. Myslím si, že naše působení na české politické scéně, a to na všech úrovních od Poslanecké sněmovny po zastupitelstva v nejmenších obcích dokazuje, jakou že jsme vlastně politickou stranou. Na čem nám záleží především a čí zájmy chceme ve společnosti prosazovat.

 Co se týče vedoucí úlohy strany, to je například jeden z těch "záměrů", který jsme odmítli v naší politické praxi už na ustavujícím sjezdu KSČM.

 Komunistická strana Čech a Moravy se taky jasně distancovala od excesů 50. let a společnosti se za ně opakovaně několikrát omluvila.

 Myslíte, že to byla omluva dostatečná a zřetelná?

 Domnívám se, že byla dostatečně zřetelná, a to z různých úrovní, od prohlášení sjezdů k prohlášením různých vrcholných představitelů KSČM.

 Ale jak už to tak bývá: kdo chce slyšet - slyší, kdo nechce slyšet - neslyší.

 Nynější komunistická strana se už nehlásí k Marxovi, Leninovi, Stalinovi či Gottwaldovi?

 Ale pane redaktore, většinou se každý k něčemu hlásí a zejména v politice z něčeho vychází, něco či někdo ovlivňuje například základní východiska a priority, na kterých se potom tvoří programy stran či formy jejich vlastní politické praxe.

 Co se týče merita vlastní otázky, nezlobte se, ale po zkušenostech, které mám, se ani náhodou do hodnocení osobností, které sehrávaly významné role v určitých etapách historie lidstva, pouštět nebudu.

 Proč ne?

 Jejich význam, přínos pro společnost či totální negace všeho, co tito lidé kdy učinili, se vždy bohužel odráží od toho, kdo nebo které mocenské uskupení a s jakým ideologickým záměrem toto hodnocení provádí.

 To se samozřejmě týká nejen jmen, která jste uvedl, ale v podstatě každého, kdo nějakým způsobem ovlivňoval běh dějin.

 Já osobně bych se chtěl dočkat doby, kdy ne politici, ale ničím a nikým neovlivňovaní historici budou moci definovat objektivní závěry, týkající se některých etap vývoje lidstva ve 20. století. Včetně úlohy osobností, které k této historii patří - ať se nám to líbí, či nelíbí.

 Doufám, že ani vy nebudete mít nic proti tomu, když vám potvrdím, že i nadále vycházíme především z odkazu člověka, který byl na základě ankety britské BBC vyhlášen nejvýznamnějším myslitelem minulého století. Tím člověkem je Karel Marx.

 Pojďme do žhavé současnosti. Nedávné krajské volby skončily drtivým vítězstvím sociální demokracie, díky níž mohou komunisté opět po devatenácti letech ovlivnit nejen politický život v krajích. Máte z toho radost?

 Samozřejmě, že mám! Mohu to brát i jako ocenění dlouhodobé, poctivé a mravenčí práce stovek našich zastupitelů v kraji Vysočina ve všech městských a obecních zastupitelstvech, kde máme možnost působit a stavět se za zájmy našich spoluobčanů, hlavně těch takzvaně obyčejných lidí živících se vlastní prací.

 Volby jednoznačně ukázaly na skutečnost, že lidé většinově odmítají protilidovou politiku a experimenty ODS, lidovců a Zelených, koncentrovaných v Topolánkově vládě, a nechtějí, aby tato politika pokračovala.

 Ukázaly i obrat ve vnímání naší politické strany - v celostátním měřítku jsme ve srovnání s rokem 2004 zaznamenali nárůst více než dvaceti tisíc voličů, na Vysočině to bylo okolo osmnácti set voličů navíc.

 Současně daly jasný signál k tomu, aby se vlády, a to i na úrovni krajů, ujala levice.

 Proč jste tedy na Vysočině více neusilovali o místa v radě kraje?

 Jak známo, politika je umění možného, a my jsme museli zvážit celou řadu variant, které bylo možné na Vysočině zrealizovat a pokusit se dosáhnout takové, která bude především odrážet vůli voličů a přirozeně bude vytvářet i prostor pro realizaci našeho volebního programu.

 Z devadesáti procent totožné volební záměry se sociální demokracií, politikaření a naprosto nekonstruktivní přístup ze strany ODS a lidovců k tomu vytvořily dostatečný prostor.

 O místa v radě jsme samozřejmě usilovali a také to bylo naší prioritou. Nicméně jsme vnímali, že variant dalšího řešení je u nás v kraji více. Mohla by nastat i taková, která by z dalšího uspořádání KSČM jako zástupce téměř šestnácti procent občanů našeho kraje postavila zcela mimo - tak, jak si to přáli naši "demokraté" z ODS a KDU-ČSL od samého počátku.

 Nechtěli jsme ani naší přílišnou zarputilostí při trvání na řádné levicové koalici s ČSSD takzvaně "přepínat strunu k prasknutí", čehož jediným důsledkem mohlo být vehnání ČSSD zpět do náručí ODS a KDU-ČSL. Takhle nezodpovědní jsme být rozhodně nechtěli.

 Náš realistický přístup, a dnes už pozitivně víme, že ze strany ODS a lidovců naprosto "prokoučovaný" postup při vyjednávání, vyústily v podepsání dohody o podpoře, spolupráci, toleranci - jak chcete - mezi ČSSD a KSČM na další čtyři roky v kraji Vysočina.

 Není to přece jen pro vaši stranu málo?

 Myslím, že ne. Především se podařilo dotáhnout do nějaké praktické podoby vůli voličů, tedy vytvořit na Vysočině levicovou krajskou vládu ČSSD, v našem případě s jasnou a veřejnou podporou KSČM.

 Tato podpora je dohodnuta zejména na programovém základě, což pro nás bylo prioritou. A samozřejmě při už zmiňované podobnosti obou volebních programů dává i nám nemalou šanci náš volební program realizovat.

 Za druhé se podařilo odblokovat od exekutivních funkcí v radě kraje představitele ODS a KDU-ČSL, tedy představitele těch politických stran, které reprezentují všechno to, proti čemu lidé ve volbách hlasovali. A to samo o sobě je nemalým úspěchem.

 Dovolte mi ještě jednu, poněkud osobní otázku. Kdybyste si mohl vybrat, žil byste raději v poměrech, které panovaly před listopadem 89, nebo v těch, které existují nyní?

 Jsem rád, že žiji svůj život v té době, ve které jej žiji, a nic na tom nemění ani fakt, že mi bylo umožněno prožívat i období dvou rozdílných společenských formací.

 Člověk se takříkajíc "na stará kolena" - a mně už ta šedesátka zaklepe na dveře za pět měsíců - vrací v myšlenkách tam, kam už se reálně vrátit nemůže: do dětství a mládí. A to je asi to období, které člověk žije naplno, přináší mu nejvíce možností a uspokojení.

Luboš JANOUŠEK

Diskuze k článku