JIHLAVA - Nic ho možná v životě neděsí víc, než hloučky novinářů a tiskové konference. Proto na ně raději vůbec nechodí. Pokud žurnalistům přece jen nějaké vyjádření poskytne, odpovídá krátce maximálně v jednočlenných větách.
Na setkání s fanoušky Dukly minulou středu udělal současný prvoligový trenér Mladé Boleslavi a bývalý hráč a funkcionář Jihlavy Petr Kaňkovský výjimku a trpělivě odpověděl kromě otázek z řad fanoušků i na dotazy JL.
Petře, o vás je známo, že nerad mluvíte s novináři a poskytujete rozhovory, co vás k tomu vede?
Mám spíš takovou představu, že by za nás měly mluvit jen výsledky, a ne říkat spekulace, že by to mohlo být takhle nebo takhle. Výsledek je výsledek a nějaké věci okolo už nejsou podstatné.
Takže tohle pro vás bude nejdelší rozhovor v životě, ke kterému jste kdy ve své hráčské nebo funkcionářské kariéře svolil?
(smích) Asi druhý, už jednou jsme tady v Jihlavě měli besedu s fanoušky, to bylo asi před třemi čtyřmi roky.
Pojďme se ale ještě vrátit o více než měsíc zpátky. Jak jste vnímal, když dozorčí rada klubu oznámila, že má podezření na překročení pravomocí jednatele? Hrozilo podání trestního oznámení, navíc i vás osobně někteří její členové osočovali například ze ztráty některé dokumentace...
Myslím si, že celá ta věc byla nešťastně zveřejněná, byly kolem toho pořád jenom spekulace. Ale to určitě nikomu nesvědčí, nejvíce na to pak doplácí oddíl. Snad už je to tedy ale u konce.
Kritikou směrem k vaší osobě nijak nešetří v poslední době ani fanoušci Dukly, kteří na vás nenechají na oficiálních internetových stránkách klubu také nit suchou. Nejvíce jim asi v žaludku leží návrat Kolafy a Fiedlera zpět do Mladé Boleslavi těsně před začátkem play-off. Návraty dvou tehdy ještě Jihlavanů přišly v době, kdy už jste byl u kormidla Středočechů vy...
Přestupy hráčů jsou v kompetenci manažerů, nikoli trenérů. Když jsem byl v Jihlavě, byla to samozřejmě moje starost, teď není. A jestliže hráč někam přejde, tak na základě dokladů, smluv, které se nedají obejít, tak to bylo i v případě Kolafy a Fiedlera.
V Boleslavi o tom jednal pan Šindel, tady nevím, kdo to měl po mně na starosti. Ale není možné, když hráč podepíše smlouvu do konce sezony, aby si ho druhý klub vzal dřív. Takže ta smlouva byla evidentně podepsaná do konce ledna.
Po sezoně se management středočeského klubu začal zajímat o dalšího hráče Jihlavy Martina Krupku a příznivci nemohli vaše jméno ani slyšet znovu. Navíc jde o hráče, kterého jste si coby tehdejší sportovní manažer Dukly do jihlavského mančaftu přivedl...
Nevím, do jaké míry je Martin v kontaktu s Mladou Boleslaví, ale můžu k tomu říct jednu věc. Martina jsem koupil do Jihlavy skutečně já, chtěli jsme ho tady mít. A jestliže je za rok o tohoto hráče zájem a chce ho koupit někdo jiný, je to pro mě čest, protože jsem ho vybral dobře. Natož, když ho chce koupit zpátky stejný oddíl.
O vašich sporech s dozorčí radou klubu už toho bylo napsáno hodně. Na základě těchto neshod jste se rozhodl svoje působení v Dukle loni na konci roku skončit. Když v prosinci nastupoval na místo jednatele Tomáš Sedlák, v rozhovoru pro JL se svěřil, že vám měl nabízet místo sportovního manažera nebo také možnost pokračovat v klubu jako aktivní hráč, je to pravda?
Ano, když jsme se míjeli, tak to řekl, ale hned na místě jsem mu řekl, jaká je situace. Zeptal jsem se ho, jak to spěchá, on řekl, že hodně, tak jsem mu hned řekl jasné ne a bylo to vyřízené.
On ale hovořil jinak. Měl jste si vzít určitý čas na rozmyšlenou a poté se mu měl zpětně ozvat a sdělit své stanovisko...
Ano, ten rozhovor v novinách jsem četl a přiznám se, že mě to hodně zaskočilo, nebylo se ozvat proč, protože už jsme to vyřídili právě tehdy, když jsme se míjeli na stadionu.
Můžete zveřejnit důvody, které vás vedly k tomu, že jste svůj mateřský klub znovu opustil?
Rozhodl jsem se odejít kvůli tomu, že určití lidé se na věci dívali jinak než já. Ale respektoval jsem to. Oni měli větší sílu to prosadit. Ale nechápu zlobu a zášť, která tady vůči mně je, já bych si přál, aby to bylo v pořádku.
Říkáte určití lidé. Máte tedy na mysli dozorčí radu? V čem konkrétně jste s nimi nenašel společnou řeč?
Vadilo mi jejich zasahování do sportovní činnosti. Různé rozhodování o hráčích, kdo má přijít, kdo odejít a podobně. Měl jsem na starosti personální obsazení mužstva, ale oni měli jinou představu. Z jejich strany byly na mě určité tlaky jaké hráče či trenéry obsadit, ale já jsem s tím nesouhlasil. Samozřejmě jsem se mohl podvolit, ale raději jsem mlčel a odešel.
Nepřijde vám, že jste tady rozdělanou práci ukončil příliš brzy? Přeci jen každý si dává určité cíle...
Určitě to brzy bylo, ale každý člověk má své hranice a já jsem se v té chvíli rozhodl takhle. Bohužel, člověk šel do práce a bylo mu smutno, když nemohl mít vliv na věci, na které by vliv mít měl. A jen tak docházet do práce a poslouchat, co mám dělat, to jsem si připadal dost zbytečný.
Přemýšlíte ještě o tom, že byste se jednou mohl do Dukly vrátit?
Z Dukly jsem odcházel několikrát s tím, že jsou tu určití lidé, kteří mají určité představy. Ale myslím, že jsem se vždy rozešel slušně a mohl se vždy vrátit.
Bydlím tady, mám děti, které hrají v tomto oddíle, a chtěl bych, aby tu vyrostly. A vždy budu rád, když se bude Dukle dařit, ale nevím, co bude za dva za tři roky, jestli tu ještě někdy budu pracovat. Ale rozhodně neříkám Dukla špatně nebo nikdy, to bych si nedovolil.
Zmínil jste své syny. Oba následovali svého otce a věnují se v Dukle také hokeji. Jaké to je stát na tribuně jako rodič, a ne jako trenér?
Jako trenér určitě víc řvu, v pozici rodiče na tribuně jsem více v klidu, mám čas hru více sledovat. I když někteří rodiče občas vyvádějí a jsou dost nervózní. Já spíš obráceně. Ale určitě je to hezké podívat se seshora.
Pamatujete si vy sám svoje první krůčky v Jihlavě?
Když si na to vzpomenu zpětně, musím říct, že to bylo fajn, chodil jsem na zimák rád. A mělo by to tak být i teď, že sem budou děti chodit rády a budou chtít hrát. Vzpomínám si, jak jsme chtěli furt jen hrát hrát, ale ledu bylo pro nás málo.
Letos pořádala Dukla první reprezentační ples. Když se v rámci dražby před půlnocí dostalo na závěr i na váš dres, strhla se o něj mela. Nakonec ho získal návštěvník za sedm tisíc korun. Na kolik byste si ho vy sám cenil?
Tohle vůbec nedokážu posoudit. Nevím, jak se na to ti lidi dívají.
Mimochodem, sbíral jste si vy sám své dresy?
Samozřejmě, že pokud to šlo, dres jsem si vzal a mám ho schovaný. Ale ze začátku to možné nebylo. Pak už to většinou bylo tak, že jeden jsem si nechal a druhý byl použit na podobné účely jako různé aukce a podobně.
Otázka na závěr. Čeká vás baráž o extraligu s Ústím (rozhovor vznikal ve středu 9. března - pozn. aut.). Nyní máte plnovous, má to s vrcholem sezony už něco společného, nebo se dočkáme i toho, že si Petr Kaňkovský v rámci různých rituálů třeba obarví vlasy?
(smích) To, jak teď vypadám, opravdu není normální. Neholím se už od čtvrtfinále. Barvení vlasů? Musím kluky v kádru pochválit, že když se rozhodovali, jakou barvou si obarví hlavu, tak řekli šedivou. S kolegou Leo Gudasem jsme proto s hlavou nemuseli naštěstí nic dělat.
David KRATOCHVÍL
Diskuze k článku