Jihlavský podnikatel Jaroslav Dobrovolný mění tvář některých částí města. V počátku 90. let skupoval a rekonstruoval domy v "příšerných" uličkách centra města, v ulicích Kosmákova, Židovská, Havířská.
Přestavbou starých objektů postupně vybudoval bytové komplexy z bývalé kotelny U Dvora, hotelu Beseda nebo na Kollárově ulici. Nyní mění tvář Žižkovy ulice, kde přestavěl dřívější továrnu Alfatexu, později koupil i objekt Krystalu, jehož přeměna má být hotova v příštím roce.
Máte vůbec spočítané kolik jste už postavil nebo rekonstruoval domů?
To jsem nikdy nepočítal. Domy mám samozřejmě evidované, ale z hlavy to nevím. Rekonstrukcí bylo kolem 14, a potom výstavba nových domů v centru, které řešily naše podnikání a bydlení.
Začínali jste v 90. letech, kdy jste kupoval staré domy s mnohými problémovými nájemníky.
Radnice od počátku prodávala domy, které by musela velkými financemi rekonstruovat a postarat se o sociálně slabé lidi. My jsme to vše řešili a myslím celkem elegantně.
Vystěhovali jsme několik romských rodin a myslím, že si žádná nepohoršila, naopak. Dodnes u mě i řada z nich pracuje a máme spolu dobré vztahy. Sami říkají, že nečekali, že by se o ně někdo postaral. Neměli záchody, koupelny, ty byly většinou jen na patře. Byty byly vlhké, plesnivé, okna vypadávala, prostě totálně zdevastované.
Kam se přestěhovali?
Různě, šli i mimo Jihlavu. Bylo to na jejich rozhodnutí, co si vybrali. Nikoho jsme nenutili.
Ale platili jste to.
Samozřejmě, to je základ. Museli jsme to zaplatit.
V této souvislosti jste se negativně objevil v jednom pořadu České televize.
Jsou to pořady o známých lidech a hledání senzací. Vyjádřil jsem se k němu a měli jsme s televizí i soudní spor, který se táhl zhruba rok. Proti České televizi se to ale nedá ustát, to bych musel mít právníka typu Sokol.
Jak to tedy dopadlo?
Nedokázali jsme prokázat újmu, že nám tím pořadem snížili zakázky. Soud pozval lidi z Jihlavy, kteří řekli, že s náma velmi dobře vycházejí a soudkyni tak vlastně ubezpečili v tom, že nám žádná újma nevznikla.
Se schopnostmi přesvědčit a přestěhovat a najít jim bydlení jste byl vyhlášen...
To je pravda. Dokonce jsem byl osloven firmou Bosch, abych jim pomohl s uvolněním několika domů na Reindlerově dvoře, kde měla proběhnout výstavba závodu. S tím samozřejmě souviselo najít se stávajícími nájemníky odpovídající bydlení v Jihlavě i mimo ni.
Podařilo se to?
Ano, a zdůrazňuji, že ke spokojenosti všech.
Z velkých objektů jste se pustil do přeměny bývalé kotelny U Dvora... Mimochodem, už víte, co uděláte s tím komínem?
Necháváme jej na využití mobilním operátorům a telekomunikační síti.
...následovaly objekt proti hřbitovu, Beseda, Krystal... Z kterého projektu máte největší radost?
Z každého, který je šedivý, ponurný a svým způsobem prázdný a podaří se jej oživit. Třeba kotelna U Dvora. Když jsem tam poprvé přišel, viděl jsme vyrabované kotle, vytřískaná okna, matrace, stříkačky, každou chvíli mě volali měšťáci, že tam někdo zapaluje ohýnky... Podařilo se mi vymyslet projekt, který mě stál pár nocí. Mě vždycky napadají v noci, když se vzbudím. To musím mít u sebe tužku a papír a tak se mi nejlépe pracuje.
U Krystalu jste vykáceli nějaké stromy, za což jste byli kritizováni architektem Grycem.
Zeleň v Jihlavě mě také bolí. Šlo o čtyři stromy a pár počuraných keřů. Jedna z borovic prošla vichřicí, měla ulomenou korunu. Mrzí mě, že pan architekt nezjištuje, co jsme pro zeleň udělali. Za 10 let jsem vysázel 18 tisíc stromků v regionu. Teď budeme dělat náhradní výsadbu u parkoviště u ZOO.
Spokojen musíte být s Besedou na náměstí Svobody.
Určitě. Na rohu býval rozpadlý neútulný barák, teď to je atriový komplex, který tu bude tři sta, čtyři sta let. Lidé, co tu bydlí, říkají, že to byl geniální nápad.
V Besedě vznikly i první podzemní garáže v Jihlavě. Stálo nás to hodně, ale věděli jsme, že to je nezbytnost. Z každé činnosti, která je úspěšná, mám radost. Když jedu kolem, srdce mě zahřeje a řeknu si, fakt jsi to vymyslel a udělal dobře.
Bytové domy ale následně prodáváte.
Ano, nechávám si hlavně domy v centru nebo v městské památkové rezervaci. Bytové projekty na okraji jsem rozprodal. Poskytnout bytům plný servis je již o úplně jiné činnosti. Aby mě pak někdo buzeroval, že praskla žárovka, nebo nejde klika, ne, o to se musí postarat ti, co tam bydlí.
Díky tomu, že jsme komplex stavěli jako fyzické osoby, byly ceny bytů abnormálně výhodné. Třípokojový byt se prodával za 1,3 milionu, teď během pěti let jej prodávají za 1,8 mil.
To samé u Besedy. Dostali jsme se v průměru na 17-18 tisíc za metr čtvereční, což nemělo obdobu. Developeři mi volali, co blbnu, za jaký ceny to dělám, ale my jsme jako fyzické osoby vymysleli úspory a snažili se je dát zase dál lidem.
Zmínil jste fyzické osoby. Vy vše stavíte a rekonstruujete jako Jaroslav a Jitka Dobrovolní. Proč?
Daleko lépe tak získáváme úvěr i podmínky. Jako fyzická osoba ručíme celým svým majetkem, takže pro banku jsme partner par excelence. A banky se předhání a já si dnes na ně mohu dělat výběrové řízení. Něco jiného je firma, za kterou není nic moc vidět, a začne si brát úvěry a pak to skončí jako třeba H systém.
Proč nestavíte sám?
Jsme manželé, já mám nápady, Jitka má na starosti rodinný servis. Bez něho a dobrého jídla člověk nemůže mít nápady.
Na konci devadesátých let jste chtěl vstoupit do komunální politiky. Ale nedostal jste se do zastupitelstva. Nelitujete toho?
Ne, snad jen v první chvíli. Zkušenosti z vlastních projektů jsem zvažoval přenést na úroveň jihlavské radnice v práci v komisích, ale brzy jsem zjistil, že politika rozhoduje víc, než potřeby občanů.
V investicích jsem ale nikdy nebyl týmovým hráčem. Dokážu si spočítat, že jedna a jedna jsou dvě, ale když to vyjde mínus jedna, nemusím se nikomu zodpovídat. Nesu to sám, v tom je výhoda.
Jaký vztah má podnikatel Dobrovolný s radnicí?
Dobrý. Nikdy jsme nedělali nic na truc radnici a radnice nedělala nic natruc Dobrovolnému. Vždy to mělo vyvážený vztah. S novou stavbou radnici seznámím a zeptám se, co oni na to.
Měl jste zájem o Horácký zimní stadion, ale pak jste od koupi ustoupil...
Já neustoupil! Jednal jsem s SK hodně dlouho, ale zbrzdilo nás jednání se Sokolem, ohledně pozemků. Ten chtěl stále cenu znaleckého posudku, nechtěl připustit kompromis. Na tom se to zdrželo. A pak do toho dost nešťastně vniklo město. Domluvili si pozemky, zimák...
Takže vám zimák město vyfouklo?
Dá se to tak říct. Celkem to byly dvě věci. Taky motorpalovácké pozemky ve Starých Horách. Chtěl jsem tam udělat bytovou výstavbu. Měl jsem to s Motorpalem rozjednané, když od města přišel nápad, že by pozemky koupilo. Komunista Zadražil pak na zastupitelstvu vystoupil, že je na tom Motorpal finančně špatně a je mu třeba pomoct. A z takového trochu socialistického pohledu zastupitelé zvedli ruce a pozemek dostalo město.
Nejsou to ale věci, nad kterými bych brečel. Město je samozřejmě silnější, já mám možná více vyjednávacích taktik. Neberu to jako ztrátu. Plynoservis Dobrovolný má své postavení na trhu a má své zakázky. Co se týče fyzických osob Jaroslava a Jitky Dobrovolných, to je moje odpolední a noční práce. Moje hobby, můj koníček.
Co byste dělal se zimním stadionem?
Myšlenkou bylo udělat stadion, vytvořit parkoviště, možnosti ubytování a služby spojené se sportem včetně zázemí restaurací. Ale hlavně využít vznikající VŠ k vytvoření hokejového univerzitního týmu v centru Evropy.
Máme tu výborná žákovská, dorostenecká družstva, domluvit se s gymplem a umožnit jim univerzitní studium. Tým doplnit vlastními odchovanci. To však už nechávám na starost jiným.
Jen je potřeba pamatovat, že hokej k Jihlavě patří, má ohromnou tradici a jméno. Vnímám ho jako kulturu, sport a klenot města, který se dá efektivně využít.
Jaká jsou podle vás nejhorší "stavební" rozhodnutí města?
Stavba Vodního ráje na ulici R. Havelky, stavba fotbalového stadionu na Jiráskově ulici a podpora City Parku v této lokalitě.
Všechny stavby samozřejmě krajské město potřebuje, ale Vodní ráj měl navazovat na rozšíření bazénu na Rošického ulici, a honosně osvícený stadion mohl být dole v údolí pod "Březinkami". Určitě by se s tím naštvalo daleko míň lidí.
A City Park?
Svůj názor jsem vyslovil již před stavbou článkem ve vašich novinách. Najednou už nastávají problémy a změny, hlavně co se týče dopravy.
Už ne plynulý kruhový objezd, ale složitá světelná křižovatka, která vytvoří kolony aut. Bylo by alespoň dobré občanům sdělit, kudy budou najíždět zásobovací kamiony, v případě už teď řešit zákazy, či omezením vjezdu větších nákladních vozidel.
Jinak se lidé za pár měsíců v ulicích Brněnská, Znojemská, Brtnická asi zblázní. Ale co se týče architektury, nebudu komentovat, bylo mi jasné, když někdo z Brna bez vztahu k historické Jihlavě rozhodne o projektu, dopadne to jako Prior č. 2. Ale to bude důležitý komentář i za dvacet let.
Co podle vás Jihlava strategicky potřebuje v budoucnosti?
Pro vývoj je nezbytné řešit provoz nového letiště. Krajský úřad vloni trochu nešťastně toto téma zmrazil. Já ho momentálně také nepotřebuji, ale proč neřešit možné varianty, studie, sítě apod., prostě být připraven. Jinak si tam na krajské město budeme pořád jenom hrát. Navíc na tuto infrastrukturu lze stále použít prostředky z EU. Je to jen o velmi náročné práci.
Vraťme se k vašim objektům. Tím posledním, který jste koupil, je bývalá továrna "plyšárny" pod Brněnským mostem. Co z ní bude?
Čtyři architekti mi právě předali studii, co by tam mohlo být a jak by měl budoucí objekt vypadat. Nyní si vytvořím svoji komisi, a budeme se rozhodovat, kterým směrem půjdeme.
Máte nějaký dosud neuskutečněný "stavební" sen v Jihlavě?
Pořád tu jsou místa, která stojí za úvahu. Ale nemohu o nich mluvit. Nedávno jsem měl rozjednanou koupi pozemku za Snahou. Vše bylo na dobré cestě, ale rozkřiklo se to a dostali se do toho nějací Španělé, kteří majiteli zamotali hlavu. Už jsem se zařekl, že dopředu nebudu nic zveřejňovat.
Vnímáte sám sebe jako určitého dotvořitele, když ne částí, tak určitě velkých objektů krajského města?
Uvědomuji si to tehdy, když vidím historické snímky. Když se podívám na Kosmákovu ulici před 20 roky a dnes, tak tvrdím, že se to někam pohlo a lidem nemusí být hanba vyjít si na procházku. A budovy v historickém centru Jihlavy jsou moje srdcová záležitost. Když jsem hodně naštvanej, nebo utahanej, jdeme se s Jitkou projít do města.
A čeho si v životě ceníte nejvíc?
Zdraví. Znám řadu lékařů kamarádů a vím, jaké jsou možné případy. Nikdy bych nechtěl dopadnout tak, že bych měl vážný zdravotní problém. Zdraví nezaplatíte žádnými baráky.
Petr KLUKAN
Diskuze k článku