Rooming-in. Anglický výraz, pro který nemáme česky znějící adekvátní náhradu. Přesto jeho význam určitě zná většina dospělých žen, především těch, jež v posledních letech přivedly na svět dítě. Termínem "rooming-in" se totiž označuje nepřetržitý kontakt matky s novorozencem, který trvá po celou dobu jejich pobytu v nemocničním zařízení.
Záležitost je to dnes běžná prakticky ve všech českých porodnicích. Málokdo ovšem ví, kdo a kdy tento systém v naší republice poprvé prosadil a uvedl do praxe.
Jihlavským listům se podařilo onoho průkopníka objevit. Je jím MUDr. Karel Kuba, CSc., a žije v Moravských Budějovicích.
Pane doktore, vzpomenete si ještě, jak to vlastně všechno začalo?
"Pokud vím, tak jeden z prvních pokusů o rooming, i když se tomu tenkrát tak ještě neříkalo, uskutečnili někdy v šedesátých letech minulého století Poláci. Jméno města ale po mně nechtějte, teď si ho bohužel nevybavím.
V jedné nemocnici měli epidemii hnisavého kožního onemocnění a ta zasáhla novorozenecké oddělení. Někoho napadlo, že by děti měly zůstat u matek. Výsledek se dostavil - epidemie odezněla. Na tento pokus o rooming se časem zapomnělo. Začalo se o něm mluvit až ve druhé polovině sedmdesátých let, a to nejen ve Spojených státech, ale také v evropských zemích včetně tehdejšího Československa."
Čím si tento obrat vysvětlujete?
"Víte, ono to souviselo hlavně s tehdejšími poznatky o mateřském mléku. Přišlo se na to, že navzdory všelijakým sunarům je z mnoha důvodů právě mateřské mléko pro děti tou absolutně nejpřirozenější a zároveň i nejlepší výživou. Proto se hledal způsob, jak zvýšit kojivost matek. Bylo zjištěno, že důležité je kojení co nejdříve a nejčastěji po porodu. A tak se začaly dávat děti k matkám v porodnicích na pokoj, čemuž se později začalo říkat rooming-in."
Opravdu neexistuje český ekvivalent tohoto názvu?
"Vzpomínám si, že třeba na Ostravsku říkali "rumiš"... Ne, český název neexistuje, přestože se ho mnozí pokoušeli najít či vymyslet."
Jak známo, každá novinka mívá nejen své zastánce, ale také odpůrce. Bylo tomu tak i v tomto případě?
"Ale samozřejmě. Odpůrci tvrdili, že žena si má po porodu odpočinout, tak jí dítě dávali až po deseti, dvanácti hodinách. Někde zavedli poloviční roomingy, kdy novorozenec pobýval u matky jen přes den a v noci se o něho staraly sestry.
Dnes je praxe většinou taková, že rodička i její potomek jsou od prvního dne spolu."
Vy osobně jste stál u zrodu prvního roomingu na území naší republiky. Přestože si toto prvenství přivlastňuje více nemocnic, premiéra se odehrála ve Znojmě, že?
"Je to tak. Působil jsem tehdy v tamní nemocnici, která mimochodem byla nejmodernější v Československu, jako ordinář na novorozeneckém oddělení. Vnitřní teplota v budově se vzhledem k obrovským skleněným plochám a podlahovému vytápění nedala příliš regulovat a děti ztrácely kvůli horku hodně na váze. Před mým příchodem to tam řešili různými infuzemi.
Napadlo mě přemístit novorozence jinam, nejlépe přímo k matkám. Sehnal jsem si literaturu, poradil se s naší krajskou odbornicí a za souhlasu kolegů jsem 1. června 1978 zavedl v jednom pokoji rooming-in.
Vypracoval jsem příslušný řád - postup, jak se s dětmi bude zacházet. Byl to vlastně již zmíněný poloviční rooming-in: děti se k matkám dávaly ráno po vizitě a večer se odvážely.
Tento "zkušební provoz" trval zhruba rok a během této doby jsme sledovali různé parametry u 137 novorozneců z roomingu a porovnávali je s těmi ostatními. Výsledky mimo jiné ukázaly, že děti z roomingu toho nejen víc vypily, ale rovněž víc vážily. Společný pobyt s matkami jim tedy jednoznačně prospíval."
Měly tehdy o tento způsob pobytu v porodnici rodičky zájem?
"Musím zdůraznit, že zpočátku šlo o jeden třílůžkový pokoj, což mohlo vyvolávat dojem jisté protekční záležitosti. Ale kupodivu tenkrát hlavně prvorodičky o tento systém zájem moc neměly. Dalo se to i pochopit, vždyť s ním neměly žádné zkušenosti. Například se bály, aby dítěti neublížily tím, že něco zanedbají."
Vy osobně jste už tehdy před třiceti lety považoval ro-oming-in za jednoznačně prospěšný?
"Jistě, jinak bych ho ani neprosazoval. Vždyť si vzpomeňme na to, jak to v porodnicích fungovalo předtím. Matkám vozili děti ke kojení hromadně v pravidelných časových intervalech, takže dítě dostalo výživu ne tehdy, kdy to zrovna potřebovalo a samo vyžadovalo. Díky roomingu si novorozenec sám o mateřské mléko "řekne" třeba tím, že zavrní. Maminka má také dostatek příležitostí se s ním pomazlit, pohladit ho, naučí se s dítětem zacházet, přebalovat ho apod. Navíc prvorodička po návratu domů už není tak bezradná, ví, co a jak má dělat."
Vědělo se o vašem znojemském premiérovém roomingu v odborných kruzích?
"To víte, že ano. Zkušenosti k nám jezdili sbírat z nejrůznějších nemocnic z celé republiky. Pravdou ale je, že ne všude se hned vydali v našich stopách.
Jistým mezníkem se stal rok 1979, kdy jsem o roomingu přednášel na mezinárodním pediatrickém kongresu v Bratislavě. Moje přednáška vzbudila velký ohlas a postupně se začalo s roomingy v dalších nemocnicích. Dnes jsou zcela běžné."
Co jako zkušený pediatr říkáte na to, že se v Česku konečně začalo rodit více dětí?
"Já bych tento fakt v žádném případě nepřeceňoval, protože jde jen o odloženou reprodukci ročníků, s nimiž se v tomto směru počítalo už o zhruba deset let dříve. Ženy si zkrátka porody "odložily" na pozdější dobu, kdy jsou starší."
Je to podle vašeho názoru dobře?
"Čím starší matka, tím i větší riziko vrozených vad. Podle mého názoru je ideální věk pro matku mezi pětadvaceti až sedmadvaceti lety. Pryč jsou naštěstí doby, kdy se průměrný věk rodiček pohyboval mezi devatenácti až dvaceti lety."
Liší se nějak dnešní novorozenci od těch, kteří přišli na svět před dvaceti a více lety?
"Nijak zvlášť, ti současní jsou jen o něco těžší. Je to způsobeno více faktory, třeba i tím, že ženy v těhotenství se dnes krmí nejrůznějšími preparáty a vitamíny."
Ženy tedy dnes rodí později, ovšem otci se stávají i muži ve zralém věku. Co si myslíte o čerstvém novomanželovi a nastávajícím otci Karlu Gottovi?
"Co mám na to říct? Nepokládám to za úplně přirozené, ale je to jeho věc."
V současné době děti vyrůstají v nemanželských rodinách. Myslíte, že jim to prospívá?
"To máte tak. Když někde ve světě politik zplodí nemanželské dítě, musí z politiky odejít. U nás je naopak slavný, jeho partnerka dokonce kojí přímo ve Sněmovně. Někdy mívám pocit, že jsme národ šašků...
Pokud spolu muž a žena žijí v partnerském svazku a vychovávají své děti podle pravidel tak, jako kdyby byli manželé, pak to dětem rozhodně nevadí a ani jim to nepřijde nikterak zvláštní. V tomto případě vlastně fungují jako normální rodina."
Určitě jste zaznamenal kauzu záměny novorozenců v třebíčské nemocnici...
"Třebíč se tím hodně "proslavila", ale já tento případ nepovažuji za žádnou tragédii. Stalo se, co se stalo. Myslím si, že děti si na "nové" rodiče rychle zvyknou a pokud opadne zájem médií, nikdo si za čas na tuto kauzu ani nevzpomene."
Nemohu se nezeptat na vybírání poplatků u dětského lékaře. Jste pro?
"Poplatky za vyšetření dětí by se rozhodně vybírat neměly, i když nejde o nijak závratnou sumu. Podle mě by za nemocné lidi, kteří nejsou výdělečně činní, měl poplatky hradit stát."
Luboš JANOUŠEK
Diskuze k článku