Návrh nového stavebního zákona, který projednává sněmovna, se nelíbí ani mnoha městům a obcím na Vysočině. Vadí jim, že omezuje pravomoci samosprávy, možnosti územního plánování či zakazuje vytvořit si vlastní stavební předpisy.
Nová právní úprava má podle vlády zrychlit stavební řízení a zkrátit dobu povolování. Ministerstvo pro místní rozvoj plánuje, že má platit od jara příštího roku.
Chtějí zachovat síť stavebních úřadů
Velice kritický je starosta městyse Okříšky Zdeněk Ryšavý. „Přes jednání, která v minulosti proběhla se Svazem měst a obcí a přes příslib, že stavební úřady zůstanou zachované i na obcích I. stupně, informace, které dostáváme, jsou jiné,“ netají.
Upozorňuje, že by měly stavební úřady v případě schválení v předložené podobě zůstat pouze na obcích s rozšířenou působností a možná některých obcích II. stupně.
„Tato situace se nám nelíbí, protože jde podle našeho názoru o vzdálení služby občanům a jen tím pokračuje postupné omezování veřejných i privátních služeb na venkově.“
Podle něj se pak nelze divit, že se venkov vylidňuje a přestává být atraktivní pro mladou generaci. „Nechceme se s touto situací smířit a rada městyse proto rozhodla oslovit všechny poslance, zvolené za Kraj Vysočina, aby podpořili zachování sítě stavebních úřadů v současné podobě,“ slibuje Ryšavý.
Také starosta Žďáru nad Sázavou Martin Mrkos by raději nic neměnil: „Stavební řízení je třeba zjednodušit, ale není možné, aby to bylo tak výrazně na úkor veřejného zájmu a někde na centrální úrovni. Dnešní smíšený model státní správy, byť má svá úskalí, oproti zamýšleným snahám o změnu přece jen dobře funguje a má svůj smysl.“
Nepřinese zkrácení stavebního řízení
Ke stavebnímu zákonu se vyjádřili i náměstci primátorky krajské Jihlavy Vít Zeman a Martin Laštovička. Podle obou nový stavební zákon ignoruje různé potřeby měst a obcí, je neflexibilní, příliš byrokratický, nezrychlí procesy, zbrzdí ekonomiku a také zhorší péči o památky.
„Deklarovaný smysl nového stavebního zákona, a to zejména zkrácení doby přípravy staveb, se silně degraduje neschopností tohoto zákona podpořit pozici samospráv v rámci stavebních řízení při ochraně a prosazení jejich potřeb,“ tvrdí Zeman.
Naznačuje, že ani tento zákon nedokázal podpořit dlouhodobou snahu měst a obcí při prosazení potřeby zvyšování urbánní kvality měst.
„Zmínka o politice architektury a stavební kultury je tak jen plácnutím do vody. Je potřeba daleko více posílit individuální snahy měst vedoucí k účinné vymahatelnosti urbanistické a architektonické kvality projektů,“ myslí si Zeman.
Pokračuje, že neopomenutelným problémem, který degraduje celý proces tvorby měst a jejich ekonomickou udržitelnost, je neschopnost zákona zajistit odpovídající finanční kooperaci žadatelů o změnu územního plánu při zhodnocování jejich pozemků.
„Pokud se tyto základní tři body nedokáží zařadit do úvodních paragrafů stavebního zákona, pak zde máme opět pouze akademický dokument nereagující na faktické problémy současných měst,“ poukazuje Zeman.
Zdůrazňuje, že rozhodně nepřinese zkrácení stavebního řízení.
Pokud by práce na novele byla založena na znalosti a analýze jednotlivých činností povolování staveb, pak by nebyla novela položena na bedra úředníkům státní správy, kde dochází dlouhodobě k jednak k chybným interpretacím zákona.
Rovněž náměstek Laštovička doufá, že takto připravená novela stavebního zákona neprojde.
„Máme k ní velké množství připomínek, například z hlediska ochrany památek by byl takto připravený stavební zákon jen velmi špatně funkční a bojím se, že by kvůli němu mohla řada památek zaniknout nebo by došlo k jejich výraznému poškození,“ poznamenává.
