Ztráta sluchu, ať už vlivem věku u seniorů, nebo v pozdějším věku, přináší obrovský životní zlom. Pobyt v nemocnici je pro ně často děsivý, zejména když ohluchnou ve středním věku či později.

Tichá epidemie
Ztráta sluchu je často označována jako „tichá epidemie“. S přibývajícím věkem se tento problém týká stále většího počtu lidí. Ačkoliv tito pacienti často mluví a komunikují česky (nechtějí nic tlumočit do pro ně neznámého jazyka – znakový jazyk je samostatný jazyk s vlastními pravidly a gramatikou), jejich schopnost vnímat mluvené slovo je značně omezena. V nemocničním prostředí se tak ocitají ve velké nevýhodě.
Pokud je totiž takovýto člověk hospitalizován v nemocnici, kde probíhá téměř veškerá komunikace mluvením, je to pro něj jedno velké hádání odezíráním a mnohdy i chybné. Odezírání totiž není „čtení ze rtů“, jak se někteří domnívají, ale „rovnice o několika neznámých.“ Kdyby to bylo čtení, stačilo by se přeci naučit 25 písmen (nebo kolik jich je), jako v první třídě a už by se jen četlo.
Někdo umí dobře odezírat v rodinném prostředí, nebo mezi známými, protože má lidi ze svého okolí tzv. „nakoukané“. Odezírání od neznámých je však pro ně značné úsilí. Více se pak soustředí na odezření slov a obsah sdělení jim mnohdy uniká. Někdo (třeba já) zase neumí odezírat vůbec, pouze jednovětá sdělení typu „chceš kafe?“

Komunikace jako most
Efektivní komunikace mezi lékařem a pacientem je nezbytná pro správné stanovení diagnózy, výběr vhodné léčby a celkovou spokojenost pacienta. V případě pacientů s postižením sluchu však často dochází k nedorozuměním, což může vést k zbytečným stresům, prodloužení hospitalizace a dokonce i k ohrožení zdraví pacienta.

Pro všechny?
Dnes jsem četl článek, že má ministerstvo zdravotnictví v současné době projekt „Bezbariérové nemocnice“. To je strašně chvályhodné, ale smutné je, že se neodbourávají bariéry pro všechny lidi s postižením sluchu, nýbrž pouze pro 2 % z nich. Pro ty, kteří komunikují ve znakovém jazyce. Pro 98 % lidí s postižením sluchu (viz článek „Počet lidí s postižením sluchu v České republice“), kteří převážně mluví a komunikují česky, by bylo lepší také nějaké řešení. Zatím se však zavádí pouze tlumočení do znakového jazyka přes QR kód (což je opravdu dobrý nápad), ale komunikace v češtině chybí.

Námět ohluchlého
Osobně jsem přišel o sluch zcela náhle ve věku 40 let, v roce 2003. Od té doby jsem byl hospitalizován snad 10x a z toho ani jednou ve stejné nemocnici, takže námět jde z mé vlastní zkušenosti, kdy sice odezřu leccos, ale odmítám se bavit (hádat slova) víc, než tu jednu větu. Chci se totiž soustředit na ten obsah.
V běžném životě si většinou vystačím se strojovým rozpoznáváním řeči a jejím převodem do textové formy (říká se tomu automat). Na nějaká důležitá jednání (třeba na úřadě, u lékaře atd.), kde záleží na každém slově, zase používám živý on-line přepis. Obojí mám v tabletu, který nosím v sumce neustále s sebou.

Živý přepis
K rozhovoru s lékařem ohledně diagnózy, postupu léčby apod. by byl vhodný právě onen živý přepis. Ten poskytuje sociální firma Transkript, která zaměstnává nevidomé rychlopísaře různou formou, telefonicky, nebo například v aplikaci eScribeDroid.
Živý přepisovatel je k dispozici v pracovní dny od 9 do 18 hodin. Přepisuje doslovně, co slyší ve sluchátkách a pokud nerozumí, zeptá se, což zajišťuje maximální přesnost. Pro pacienta je tento způsob komunikace ideální, zejména při složitějších lékařských konzultacích, kde je důležité porozumět každému detailu.

Automat
Na běžná sdělení, zejména sester v době, kdy není živý přepis k dispozici, by zase stačilo používat automat. I když aplikace eScribeDroid obsahuje modul přepisu automatem, rychlejší na spuštění, zdarma a bez registrace je aplikace od Google „Okamžitý přepis“ a udělat to tak, jak to máme doma, nebo jak to mám se svými známými. Všichni totiž mají tuto aplikaci nainstalovanou ve svém mobilním telefonu a když třeba přijedou vnučky a něco mi chtějí, nečekají, až spustím automat na tabletu, ale přijdou za mnou už s nadiktovaným textem.

A zrovna tak by to mohly dělat sestry. V dnešní době snad každá sestra vlastní mobilní telefon, nainstalovala by si Okamžitý přepis, a pokud by něco chtěla pacientovi sdělit, mohla by si to v rámci „nezdržování se“ nadiktovat už v sesterně a za pacientem přijít s připraveným textem.

Automatický přepis je dostupný non-stop a přestože tento systém není tak přesný jako živý přepisovatel, pro běžnou komunikaci je zcela dostačující.
Pacient tak má neustále k dispozici alespoň základní formu komunikace, což mu výrazně usnadňuje pobyt v nemocnici.

Výhody a nevýhody technologie
Technologie eScribeDroid přináší řadu výhod. Živý přepis zajišťuje přesnost a spolehlivost, zatímco automatický přepis poskytuje nepřetržitou dostupnost. Nicméně, automatický přepis může obsahovat chyby, což může někdy vést k nedorozuměním. Avšak pro jednoduché a každodenní situace je automat dostatečný a chyby lze snadno rozpoznat a opravit. Důležité je, že pacienti nejsou nikdy úplně odříznuti od komunikace.

Závěr
Pobyt v nemocnici může být pro osoby s postižením sluchu velmi stresující a izolující. Technologie jako eScribeDroid nabízí řešení, které jim umožňuje překonat komunikační bariéry a zlepšit kvalitu jejich života. Je to krok směrem k inkluzivní péči, která bere ohled na potřeby všech pacientů bez ohledu na jejich zdravotní stav. Přístup k přesným informacím a schopnost komunikovat dává pacientům s postižením sluchu pocit jistoty a bezpečí, což je v nemocničním prostředí neocenitelné.