Hodinové dojíždění do práce v krajské metropoli z malé vísky na Telčsku a zpět ho přestalo bavit po měsíci. Začal proto v Jihlavě hledat nemovitost, kde by zapustil kořeny. V současné době pětadvacetiletý Tomáš už více než tři roky bydlí na nové adrese v bytě 2,5+1 o celkové rozloze dosahující téměř 60 metrů čtverečních. My jsme se proto k němu vypravili na návštěvu…

 Čtyřpodlažní panelák na největším sídlišti v jihlavské Březinově ulici na první pohled nepůsobí příliš vábně. Aby ne. Stavebníci ho dokončili v roce 1978. Od té doby nevypadá, že by prošel nějakou výraznější obměnou. „Když jsem hledal místo svého nového trvalého bydliště, nebylo pro mě určující, jak nemovitost vypadá zvenku. Důraz jsem kladl na dispoziční řešení daného bytu,“ vysvětluje dnes již spokojený majitel.

 Na první setkání s novým domovem si podle svých slov pamatuje dodnes. Původní majitelka bytu už v něm dva roky nebydlela. Vše bylo původní, včetně jádra. Když mě ale architekt a rodiče ubezpečili, že právě tohle je něco, co jsem už týdny marně hledal, byla poměrně rychle ruka v rukávě.

 Když se do úspěšného finále podařilo dotáhnout i hypoteční úvěr v celkové výši 780 tisíc korun a zaplacení plné kupní ceny bytu čítající 930 tisíc korun, mohla začít tolik očekávaná rekonstrukce. „V mém tehdy novém příbytku nezůstal kámen na kameni, a to doslova. Pravda. Původní majitelka už před prodejem nechala instalovat kvalitní plastová okna, pouze ta nájezd demoliční čety přežila ve zdraví,“ glosuje situaci mladík.

 Zboření příčky mezi chodbou a kuchyní a zakreslení nové koupelny a sociálního zařízení se od architekta ukázalo jako geniální tah. „Sám jsem byl překvapen, jak se najednou dokáže využít každičký milimetr prostoru,“ zmiňuje.
Od začátku rekonstrukce se držel hesla - raději pomalu a kvalitně nežli zbrkle, ale rychle. „Když už jsem řešil, jaké obklady zvolit do koupelny nebo jsem vybíral z nepřeberného množství typů a vzorů podlah, věděl jsem, že to nejhorší, co se stavebních prací týče, mám již za sebou,“ vzpomíná.

 V bytě do komory, ložnice, a obývacího pokoje zvolil podlahu z pravého bambusového dřeva, chodbu a kuchyň naopak zdobí lino připomínající mořskou trávu. „Kontrast je neskutečně nádherný. Navíc po obou typech podlah je doslova radost chodit. Zpětně si čím dál více uvědomuji, jak moc bylo důležité raději koupit desetkrát dražší podlahy, než jaké koupíte v nejrůznějších obchodních řetězcích. Výsledek opravdu stál a vlastně stojí za to,“ říká spokojeně.
Když přišlo na řadu malování stěn bytu a následné zařizování jednotlivých místností, věděl, že zanedlouho ho čeká plnohodnotné bydlení.

 „Mám rád teplé barvy, které alespoň sugestivně v zimě zahřejí. Proto se stejně i po letech cítím nejlépe v ložnici, kde mám jemně fialkovou barvu,“ zmiňuje. Interiér vhodně dotváří i dubový nábytek a vestavěná skříň.
Když má ale dnes už občan Jihlavy spočítat celkové náklady na rekonstrukci, otevřeně říká: „Nikdy jsem to nepočítal.

 Možná proto, že by se mi z celkové vynaložené sumy zatočila hlava, pro mě ale bylo důležité vytvořit si kvalitní zázemí s výhledem do budoucna bez ohledu na výši finančních prostředků.

 Jsem rád, že po třech letech bydlení mohu konstatovat, že i díky kreativním nápadům mých rodičů, co se vybavení interiéru týče, se to povedlo maximálním možným způsobem.“