Kde se vůbec vzal nábytek? Věřte, že už staří Egypťané se rádi posadili na měkké. A tak řemeslníci pro větší pohodlí vymysleli dřevěné kostry, na které pokládali polštáře.Díky důkladně obšitým hranám polštáře přilnuly vlastní vahou na kostru a neklouzaly - vida, první náznak matrací.

 Dámské polštáře se plnily peřím, ostatní žíněmi. Potahy na nich byly z ozdobně vyřezávané kůže nebo z vyšívaných tkanin, se švy ukrytými pod třásněmi.

 O starověkém nábytku máme představu díky vybavení pyramid a hrobek. Již 3000 let př. n. l. uměli egyptští truhláři vyrobit všechny základní typy nábytku. To i s úložnými prostorami a zásuvkami.

 Znali rámové konstrukce s dřevěnými výplněmi, drážky a péra, svlaky i čepy. Prováděli intarzie (vykládání) barevným dřevem, kovem, perletí i slonovinou, zdobili i zlacením. Mistři dýhaři kouzlili s dýhami silnými 2 mm, které drží dodnes.

 Egyptské pohodlí

 Nejobvyklejším sedacím nábytkem ve starověké domácnosti byla sedátka bez opěradla, s vyplétaným koženým nebo pevným sedákem a oblými, dolů se zužujícími nohami.Egypťané také znali sklápěcí sedačku a stoličku. Nohy křesel byly modelovány do tvaru lvích pracek nebo kopyt tura.

 Lůžka měla obvykle rámovou konstrukci a byla vypletena nebo potažena kůží. V nohou byla zvýšena, aby nepadaly přikrývky, a po délce byla mírně prohnutá. Lidé si vkládali pod hlavu speciální podhlavníky. Nákladné postele byly bohatě čalouněné.

 Řekové anatomicky zdokonalili komfort

 I v řecké domácnosti bylo poměrně málo nábytku. Lehátka bývala zdobena malovanými palmetami a meandry a často se obkládala matracemi a polštáři. Řekové používali k potahům světlých látek, drobně vzorkovaných tmavšími kresbami. Ke spaní sloužila postel s podhlavníkem zabudovaným do bronzového skeletu.

 Svůj vrchol dosáhla lůžka za antického Řecka. Tehdejší velké rozšíření železa umožnilo vytvářet dokonalejší nástroje. Také nauka o stavbě lidského těla vedla ke zkomfortnění sedacího a lehacího nábytku.Na kamenných reliéfech často vidíme postavy sedící na různých židlích s opěradly i bez opěradel nebo ležící na lehátkách a odpočívadlech. Ženy při domácích pracích sedaly na pohodlné židli zvané klismos, s kruhovým opěradlem. V helénské době se objevuje u křesel s kruhovým opěradlem i dřevěná podložka pro oporu kříže.

 V oblibě byly třírohé přenosné bronzové stolky. K ukládání předmětů sloužily malované a vyřezávané truhly. Líčidla a šperky se ukládaly do jemně zpracovaných drobných skříněk. Vzácnější předměty byly vsazovány do zděných nik a výklenků. 

 Poležení v římském impériu

 Římané si moc rádi hověli na pohovkách různých tvarů. Ty patřily k nejdůležitějšímu vybavení interiéru, neboť Říman kromě spánku vleže i jedl, přemýšlel a psal. Objevem této doby je široké manželské lože.

 Na rozdíl od střídmého vybavení řeckých domů byl římský styl plný přepychu a ornamentální výzdoby. Vždyť toto impérium ovládalo celé Středozemí a podstatnou část Evropy.

 V jídelnách kolem zdí stávala na vyvýšeném stupni lehátka pro stolovníky. Každé z nich bylo bohatě obloženo polštáři. Volný prostor uprostřed zabíral stůl, kolem byly rozestavěny vysoké svícny.Stůl byl věcí prestiže a za nádherně vykládané vzácné stolní desky se platily někdy obrovské sumy. Římský nábytek byl bohatě zdoben plastickými figurálními a ornamentálními motivy. Velké zdobné křeslo plnilo roli sedadla pro vznešené. Čalouněné sedadlo, tzv. bisellium, sloužilo jako čestné místo pro jednotlivce. Obyčejná lavice se považovala za sedadlo sluhů a otroků. Luxus doplňovaly ozdobné tkaniny, pokrývky a koberce uzavírající místnosti.