JIHLAVA - Jednatel hokejové Dukly Jihlava Bedřich Ščerban je v posledních týdnech více spisovatelem než šéfem klubu. Důvodem jsou jeho reakce na články v médiích, kritizující poměry v Dukle. "Nechápu, proč někdo špiní jméno Dukly ve chvíli, kdy se ji snažíme vrátit na místa, která jí náleží," řekl Ščerban v rozhovoru pro JL.

 Spíte v poslední době dobře? 

 Spím, ale mám problém usnout. V hlavě se mi převalují různé myšlenky a události. Přemýšlím nad tím, jak budu reagovat na případnou další kritiku a co kam napíšu. Ráno se probudím a pokračuji tam, kde jsem večer přestal.

 Už jste si položil otázku, proč se na Duklu valí tolik kritiky?

 To je právě ta otázka, kterou si kladu a nedá mi spát. Nevím, zdali má tento útok politické rozměry, nebo nám někdo nepřeje úspěch a jde o závist vůči mně, respektive práci, kterou pro Duklu děláme. Myslím si, že lidé, kteří zde pracují, odvádí stoprocentní výkon.

 Jak vnímají mediálně špatný obraz jihlavského hokeje sponzoři a obchodní partneři?

 Jsem připraven za Duklu bojovat, ale mediální útoky kazí moji práci. Místo svých úkolů se věnuji reakcím na vyjádření lidí, kteří to jakoby myslí s Duklou dobře, ale poškozují její image.

 Sponzoři se logicky ptají, co se děje. Zatím se nám daří všechna negativní vyjádření vyargumentovat, ale ono to pořád pokračuje. Setkal jsem se s názory, abych na útoky nereagoval. Ale já musím reagovat právě kvůli obchodním partnerům a sponzorům.

 Hlavním kritikem Dukly je Jaroslav Holík, klubová legenda. Ptal jste se ho, proč tak činí?

 Hned na začátku. Když se objevily první náznaky letitých sporů mezi ním a Josefem Augustou (hlavní trenér A­týmu ­ pozn. red.), nabídl jsem mu, že si sedneme ve třech a vše si vyříkáme, aby to bylo ku prospěchu Dukly. On to odmítl. Dobře, třeba s námi nechce mít nic společného, ale potom nechápu, proč nás neustále špiní a hází nám klacky pod nohy. Ve chvíli, kdy se Dukla odrazila ode dna a funguje, na nás začnou on a jiní lidé útočit. Logicky se ptám, proč ti samí lidé nekritizovali jihlavský hokej v dobách, kdy na tom Dukla byla špatně.

 Jaroslav Holík opakovaně prohlašuje, že Duklu řídí rodina Augustů. Podle jeho slov jde o krok do záhuby...

 Je třeba si uvědomit, jakým způsobem byli Augustovi dosazeni do funkce. Patrika Augustu (sportovní manažer ­ pozn. red.) jsem přivedl na základě tipu Františka Musila (zeť Jaroslava Holíka ­ pozn. red.). Patrika jsem oslovil, on si vzal čas na rozmyšlenou a poté řekl, že do toho jde a chce Dukle pomoci.

 Josef Augusta byl v dozorčí radě, kam ho dosadilo město, už před mým nástupem do funkce jednatele. A do dozorčí rady mi doslova a do písmene nic není. Existuje zakládající listina, již sepsal majitel klubu, a já jako jednatel jsem povinen řídit se jí.

 Jak se stal Josef Augusta hlavním koučem A­týmu?

 Pana Augustu jsem měl na seznamu trenérů z důvodu, že je Jihlavák, strávil nejlepší hokejová léta v Dukle a vyhrál několik titulů mistra světa. Po odstoupení Karla Dvořáka na začátku loňské sezony jsem ho oslovil, ale on nabídku odmítl s tím, že už nemá tendenci trénovat, ale v případě potřeby nám rád poradí. Další trenéři nebyli volní, neměli zájem, nebo si kladli podmínku příchodu hráčů.

 Nechtěl jsem lámat situaci přes koleno a sám jsem se postavil na střídačku. Zvládat funkci trenéra i jednatele bylo postupem času psychicky i fyzicky velmi náročné. Na jednom zasedání dozorčí rady mi její členka a má dlouholetá učitelka Stanislava Prokešová řekla, že se jí ztrácím před očima a nic ze mě za chvíli nezbude. To byl klíčový moment, který nahlodal Josefa Augustu. Zhruba za dva dny mi řekl, že pokud moje nabídka stále platí, půjde na střídačku a uvolní mi ruce. 

 S výkony týmu pod Augustovou taktovkou jste byli spokojeni, proto mu byla před letošním ročníkem prodloužena smlouva...

 Ano. Prodloužení smlouvy přijal, a dokonce navrhl, že bude trénovat za méně peněz, než jsem mu nabídl.

 Lze tedy hovořit o jeho platu jako průměrném mezi trenéry?

 Spíše je podprůměrný.

 Do Dukly se slovně obul i bývalý trenér juniorů Aleš Totter...

 Aleš mě velmi zklamal. Držel jsem nad ním ochrannou ruku. Je to pracovitý trenér, moderní typ. Jenom za loňskou sezonu chtěl pětkrát skončit, často kvůli malichernostem. Pokaždé jsem ho přemluvil, aby zůstal. Když letos přišel pošesté, řekl jsem, že o tom budu uvažovat.

 Je pravda, že jste se rozešli za dvě tři minuty, jak prezentoval v tisku?

 Vůbec ne. Přišel za mnou v sobotu. Vzal jsem si čas na rozmyšlenou do neděle, a poté mu řekl, že ho uvolním. V pondělí jsme sepsali dohodu o rozvázání smlouvy a vyrovnali všechny závazky vůči němu.

 Aleš mě prosil, zda může odejít potichu, bez prohlášení a rozhovorů. Když mě kontaktovali novináři, sdělil jsem jim, že ctím dohodu a nebudu o tom hovořit. Druhý den otevřu noviny a vidím velký článek s Alešem na téma, jak děláme hokej v Dukle špatně a jaká nejsem osobnost. Ale kdybych nebyl osobnost, tak Aleš nikdy nedělal asistenta u A­týmu. Prosadil jsem ho tam právě vahou svojí osobnosti, když jsem šel proti všem.

 Mohl být jedním z důvodů Totterova odchodu fakt, že nedostal nabídku vést "áčko" jako hlavní trenér?

 Ano. Myslím si, že ty ambice měl. Já jsem zastával názor, že je zapotřebí, aby jako trenér vyzrál. Události mi daly za pravdu.

 Co říkáte argumentu škarohlídů, že trenéři v Dukle nevyužívají moderní zahraniční tréninkové metody?

 Že není pravdivý. Třeba Patrika Augustu jsem si vybral z důvodu, že působil jako skaut pro NHL a ví, jak se dělá hokej za mořem. Petr Jaroš (trenér brankářů ­ pozn. red.) zase ví, jak se pracuje ve světě s gólmany, kteří v Čechách všeobecně zaznamenali velký ústup ze scény. Na letní hokejové škole zde byl Ken Moyseyev, uznávaný trenér, který měl na letošním draftu NHL dvanáct hráčů. Pozvali jsme ho do Jihlavy hlavně z toho důvodu, aby naši trenéři viděli, jak vypadají moderní tréninkové metody v praxi.

 Ve funkci jednatele jste zhruba rok a půl. Můžete toto období krátce shrnout?

 Prvním krokem bylo dohledání všech dluhů a jejich postupné vyrovnání. V tuto chvíli má Dukla čistý stůl. Dále jsme stabilizovali kádr A­týmu, který tvoří hráči se vztahem k Dukle, respektive Vysočině. Naším cílem je pracovat právě s takovými hráči. V neposlední řadě se podařila nastartovat kvalitní práce s mládeží. V České republice není moc týmů, které mají nejvyšší soutěže napříč všemi žákovskými a mládežnickými kategoriemi. Na Vysočině jsme jediní.

 Michal BOČEK, Vladimír ŠŤASTNÝ

Diskuze k článku