Školné mělo být již dávno, tvrdí Miroslav Paulus, ředitel Gymnázia Jihlava.

 Vzpomenete si ještě na váš první školní den coby žáka a studenta?

 Ano, to bylo 1. 9. 1959 v Rohovládově Bělé, střediskové obci v okrese Přelouč. Pak následovalo gymnázium v Pardubicích, to bylo 1. 9. 1968, tehdy se ve městě konalo shromáždění proti vstupu sovětských vojsk. Byla to nadšená doba až do konce podzimu, pak to utichlo...

 A první váš den v roli učitele?

 Když pominu, že v průběhu vysokoškolského studia jsem třeba v Praze už učil, tak to bylo 1. února 1979 na odborném učilišti na Havlíčkově ulici v Jihlavě, dva měsíce předtím jsem topil v kotelně Modety.

 Jak je to možné?

 Přišel jsem z vojny v nesprávný čas, v listopadu. Až ke konci prázdnin roku 1979 jsem nastoupil do gymnázia.

 Jak vysoko na žebříček hodnot řadíte vzdělání?

 Považuji je za základ do života, za odrazový můstek. Vybavuji si, když se nás děkan fakulty tělesné výchovy na jednom setkání ptal, co si od absolvování školy slibujeme, zaznělo od starších spolužáků: větší společenské uplatnění, postavení, základ pro aktivní život.

 Gymnázium vždy bylo předstupněm pro vysokou školu.

 Je to tak! Všeobecné vzdělání, kterého se studentům gymnázií dostane, hájím a vnímám jako základ pro vstup do života. Delší dobu si uvědomuji, že střední odborné školy vychovávají odborníky a velká část z nich se nevěnuje profesi, zatímco absolventi gymnázií, kteří nešli dál studovat, se uplatnili lépe a poprali se se životem i bez vysoké školy, protože nebyli úzce zaměřeni. Mají základy jazyků, mnoha oborů a umí komunikovat, takže se doučí už jen to, co potřebují.

 Jaký vývoj gymnázium po roce 1989 zažilo?

 Koncem 80. let vrcholila určitá snaha o polytechnizaci gymnaziálního vzdělávání, po roce 1989 přišel příklon k humanitnímu vzdělání, v současné době se snažíme, aby gymnázium poskytovalo širokou škálu všeobecného vzdělání s možností profilace.

 Studenti jsou spokojeni s možností vybrat si volitelné předměty, zvláště v závěrečném roku studia ­ v posledním ročníku nemají všechny všeobecné předměty ­ se všemi končí prakticky v předposledním ročníku a ve čtvrtém si vyberou ty, kterým se chtějí věnovat. A to se jim líbí.

 Pro gymnázium bylo typické, že se jeho vzdělávání dělilo na dvě větve ­ přírodovědnou a humanitní s výukou latiny.

 Dělení na humanitní a přírodovědné jsme začátkem 90. let ještě zkusili, ale v současné době je vzdělávání všeobecné s možností volit si některé předměty. Učíme latinu, dokonce dvě úrovně, pravda je, že si ji volí poměrně málo studentů, ale kdyby si latinu zvolili všichni, jsme schopni výuku zajistit.

 Nyní máte sportovní třídy. "Pasují" ke gymnáziu?

 Jestliže může být někde na úrovni středního vzdělání sportovní třída, tak je to právě na gymnáziu, spojená se všeobecným vzděláváním. Sportovní třída je hlavně o organizaci, studentům musí být vytvořen denní režim. Spolu s novým šéftrenérem sportovních tříd Petrem Ryškou nyní řešíme, jak skloubit rozvrh se sportovní přípravou.

 Vaší školou prošlo mnoho studentů, z mnohých se staly osobnosti. Lze některé vyjmenovat?

 To je strašně těžké, v almanachu, který vyšel k 75. výročí školy, je seznam osobností, které studovaly na gymnáziu, ale to pak bylo i kritizováno ­ proč je tam ten a tamten ne? Nerad bych tedy někoho jmenoval a na jiného zapomněl.

 V této souvislosti lze připomenout i akademika Kožešníka, jehož jméno gymnázium určitou dobu před rokem 1989 neslo.

 Akademik Kožešník byl bezesporu významným absolventem školy. Jeho jméno ale je také spojeno "s devastací vědy v době normalizace", jak nám napsal předseda Akademie věd v devadesátých letech profesor Wichterle. Dospěli jsme k závěru, že Gymnázium Jihlava nepotřebuje mít v názvu žádného eponyma.

 S názvem gymnázium jste prý měli ještě jednou problém...

 Ano, jeden čas bylo povinností mít v názvu i sídlo školy. My se nacházíme na ulici Jana Masaryka, takže oficiální název zněl Gymnázium, Jana Masaryka 1, Jihlava, a z toho lidé usoudili, že jsme Gymnázium pojmenované po synu zakladatele Československa.

 Jako student jste zažil dobré i horší učitele. Jaký by měl být dobrý učitel?

 Vzpomínám třeba na profesora matematiky v Pardubicích, to byla osobnost. Není nic krásnějšího, než když se setká zájem studentů s démonickým učitelem, který má sílu k předmětu je přitáhnout. Měl by tedy být osobností, hodně znát, nemusí umět všechno, měl by umět přiznat chybu.

 Již jsme hovořili o tom, že gymnázia jsou předstupněm vysokých škol. Jaký je váš názor na školné na vysokých školách?

 Mělo být už dávno! Školné je pro mě jakýmsi výrazem profesionálního přístupu. Pokud vzdělavatel (škola) bere peníze, musí na sobě pracovat. A studenti jsou motivováni. Když za něco platím, chci to nejlepší a nejvíc. Školné je ale politikum. Jedna politická strana řekla, že je pro, když viděla postoj veřejnosti (médií), tak se od školného zase odklonila.

 Petr KLUKAN

Diskuze k článku