Dolnorakouská výstava otevřela o víkendu na příštího půl roku své expozice. Právě o ní hovořila minulý týden redaktorka Českého rozhlasu Region s historikem Národního muzea Markem Junkem.

 Jste spoluautorem Dolnorakouské zemské výstavy, který exponát vás nejvíce zaujal?

 Musím říct, že těch exponátů je velké množství, ale samozřejmě vždycky člověka nejvíc osloví exponát, který má konkrétní historii. A v tomto případě to je jeden exponát, který pochází z Lidic. Je to číslo z domu, který byl vypálen v roce 1942.

 Co je v Telči k vidění a co je tam nejzajímavější?

 Je to trošku komplikované, protože expozice v Telči je rozdělena na několik částí. Část výstavy se odehrává na zámku, v justičním sále, v zámecké galerii, ale i venku na zámeckém nádvoří a další část výstavy se odehrává na náměstí v hasičské galerii.

 Začneme zámkem, justičním sálem ­ ta výstava, která probíhá v Telči a v rakouských městech Horn a Raabs, má nějakým způsobem připomenout, že Češi a Rakušané nebo Němci spolu žili pohromadě. Pak je historické události oddělily a teď zase dochází k určitému spojení a právě expozice, která je v justičním sále, má připomenout, že existuje hromada osobností, které pochází z místního regionu a které přechází jednotlivé hranice.

 Kdo to byl? Například Gustav Mahler?

 Přesně tak. Gustav Mahler je ta nejvýznamnější osobnost a samozřejmě připomínáme i některé další významné osobnosti, které jsou spjaté s Vysočinou. Je to například architekt Josef Hoffman, který tvořil hlavně v Rakousku, ale vytvořil několik významných děl v českých zemích. Vedle něho jsou tu literární autoři, jako například Josef Florian, který je dnes téměř zapomenutý, ale v období počátkem 20. století, v jeho první polovině je to velmi významná osobnost československé literatury.

 Jak ty lidi připomínáte? Jsou tam jejich osobní věci nebo jejich fotka nebo nějaký panel?

 Obojí, protože výstava není encyklopedie, nejsou to jenom obrázky a texty. Snažili jsme shromáždit velké množství významných předmětů. Například Gustava Mahlera připomínáme nejen ukázkami jeho partitur, ale i jeho dirigentskou taktovkou z vídeňského orchestru. A vedle toho ukazujeme, že i tito velikáni jsou jenom lidé. Proto jsou na výstavě jeho vysvědčení, ve kterých je ukázáno, že Gustav Mahler nebyl příliš dobrý student.

 Jak vypadá ta taktovka? Je ošoupaná, hodně ji používal?

 Přesně tak, je na ní vidět, že ji užíval hodně.

 Ještě k těm partiturám. Měl ošklivý rukopis, když neprospíval ve škole?

 Ne. Já myslím, že jeho rukopis je docela čitelný. Rozhodně psal lépe než já.

 Jaké další osobnosti budou k vidění v justičním paláci?

 Jak už jsem zmínil, je to Josef Florian nebo básník Josef Rejnek. Josef Florian ­ významný vydavatel, který je spjatý se společností katolických básníků a spisovatelů na přelomu 19. a 20. století, je opravdu osobnost, která v dějinách české literatury patří k těm nejvýznamnějším. Na něm je právě úžasná ta věc, že je to člověk, který žil v regionu, ale svým působením zasáhl velkou část střední Evropy.

 Co tam máte právě k Florianovi?

 Jsou tam některé jeho rukopisy, je tam jeho korespondence s Jakubem Demlem, ukázky tisků, které vydával ve Staré Říši.

 Josef Florian měl určitě krásný rukopis.

 Ano.

 Kam budeme pokračovat z Justičního sálu?

 Další část výstavy se odehrává v Muzeu a díky Dolnorakouské zemské výstavě vznikla úplně nová expozice Telče a okolí.

 Co zde je vidění?

 Jsou zde předměty, které se vztahují k dějinám Telče, protože všichni určitě znáte Telč. Telč je krásné kulturní město, takže ve stálé expozici návštěvníci mohou vidět, jak se žilo v období renesance, humanismu ­ selskou jizbu ­ jak bydleli měšťané v Telči v 16. a 17. století. Dále v této stále expozici návštěvníci mohou zhlédnout dobové zvyky. Jedna část se věnuje svatebním zvykům, je zde krásná sbírka svatebních praporců.

 Na co se používaly?

 Nejsem etnograf, ale co vím... Při vypravování nevěsty z domu rodičů k ženichovi šel v čele průvodu člověk, který nesl vlajku s praporcem. Byl to takový určitý symbol.

 Vy jste specialista na 20. století. Co můžeme na výstavě vidět z tohoto období?  Já bych připomněl jednu specifickou část, protože v Telči se narodil významný cestovatel pan Fojt a jedna část expozice připomíná jeho africké cesty. V této části můžeme vidět velké množství fotografií, které pořídil na svých cestách, ale jsou tam i artefakty, které si přivezl z Afriky ­ plastiky, sochy a podobné zajímavé věci.

 Teď bych popsal zbytek expozice, která se nachází přímo na zámku. V zámecké galerii je část, která se týká kultury ve středověku a v raném novověku a končí 19. stoletím a zabývá se kulturou z prostředí šlechty, církve. Návštěvníci se tak můžou seznámit s historií nejvýznamnějších rodů, které působily na česko­rakouské hranici do 19. století. Jsou zde informace o Lichtenštejnech, Ditrichštejnech a Vadysových a podobně. Jsou zde k vidění jejich sídla, města.

 Část exponátů je prý pod širým nebem...

 Je to část, která navazuje na Zámeckou galerii, navazuje na kulturu raného novověku, středověku a je to ukázka, jak vypadá hranice mezi českými zeměmi a Rakouskem. Návštěvník si prohlíží velkoplošné fotky a je zde vždy česká a rakouská strana. Vždy se jedná o nějaké významné místo. Tato část výstavy má zajímavou tečku ­ na konci jakoby střih, návštěvník se dostane do 20. století a vidí, co z kulturou a co s významnými památkami na česko­rakouské stanici udělalo 20. století. Návštěvník si projde krásná opravená místa, tak jak je známe z dnešní doby a dostane se do období komunistické totality a vidí zničené památky v tom období. To je takové memento, které ta výstava také připomíná.

 Teď se přesuneme do hasičského domu. Co je zde k vidění?

 Zde je jedna speciální část výstavy. Zde prezentujeme 20. století. V tomto případě výstava není až tak vázána na region česko­rakouského pohraničí. Obecně je to výstava o kultuře 20. století a o tom, jak se kultura projevuje v politice a o tom, jak politika ovlivnila kulturu ve 20. století. Návštěvníci prochází úzkou uličkou, kde na ně padá svým způsobem deprese.

 Takže to není nic pro klaustrofobiky?

Diskuze k článku