Chodník slávy má nejen Hollywood, ale také Velká Bíteš. Vznikl tam před šesti lety díky majiteli restaurace U Raušů na bítešském centrálním náměstí Jiřímu Raušovi. Zahájil tak dlouholetou tradici a poukázal na skutečnost, že restauraci zpěváci a sportovci často navštěvují.
 
  Jak vás vlastně napadlo Chodník slávy před restaurací zřídit?
  Ty nápady většinou přicházejí naprosto spontánně. Nic se nechystá, jen se tak sedí a vypráví a pak se zrodí nějaká myšlenka.
  Seděl jsem tady s různými kumštýři a ti mi říkali, ty tady máš různé kroniky, podpisy, zlaté desky, co s tím dál.
  A pak přišel nápad spustit něco takového, jako je chodník slávy. Přiznám, zpočátku jsem si říkal, zda je to správné.
 
  Měli jste nějakou inspiraci spojenou s restaurací?
  Je pravda že v chodníku byl kámen, který upozorňoval na tradici této restaurace. Jednalo se o mosaznou desku uloženou v kameni, která upozorňovala, že restaurace byla založena v roce 1931.
  Takže máme tradici více než 75 let. Možná právě tento kámen někoho inspiroval k tomu, aby se jejich počet postupně rozšiřoval. A to ve tvaru hvězd.
  Nakonec to dopadlo tak, že zakladatelský kámen se dal do fasády a chodník se uvolnil jenom hvězdám. Musím přiznat, že nebylo jednoduché lidi přesvědčit o správnosti tohoto rozhodnutí.
 
 Kdo obdržel první hvězdu?
 První hvězdu tady mají kluci z Maxim Turbulenc. Jsou to kamarádi a bezvadní gurmáni. Samozřejmě jsme hledali důvod, proč tu kterou hvězdu do chodníku umístit.
 Chtěli jsme to lehce odlehčit, takže jsme to spojili s hospůdkou a s gastronomií. U Maxíků je ta zvláštnost, že vždy, když přijdou, tak se jdou zvážit na rampu.
 Tam je velká decimálka a vždy je u toho velká legrace. Pak přišel na řadu bavič Petr Novotný, Amfora klub. Ivan Hlinka dostal hvězdu in memoriam, nebo Katka Neumanová či Karel Gott.
 
 To muselo vzbudit pozornost?
 No, jak se tam objevila hvězda Karla Gotta, někteří kumštýři říkali, víš, já budu mít jubileum, co kdybysme do chodníku dali moji hvězdu.
 Vždycky říkám, na to je akademie, jsou na to tvrdá pravidla, ta musí rozhodnout. Musím upozornit, že se uděluje jen jedna hvězda za rok. Vlastně máme jednu řádnou a jednu mimořádnou. Teď se jich nachází v chodníku třináct. Letos jsme zcela výjimečně udělili hvězdy tři.
 
 Poslední obdržel kdo?
 Poslední byla Lucka Bílá, bratři Pospíšilové, neuvěřitelný fenomén Velké Bíteše, a Martina Sáblíková. Pospíšilům jsem chtěl dát hvězdu hned odpočátku.
 Letos Velká Bíteš slavila 600 let od udělení plných městských práv a oni jsou tak s tou Bíteší spojení, že se to hodilo právě nyní. Jen pro doplnění, jedná se o dvacetinásobné mistry světa v kolové.
 
 Nevadilo, že se jedná o mladého sportovce?
 Někteří opravdu říkali, vždyť je strašně mladá, ale já oponoval, jak mladá, vždyť si to za svoje výkony zaslouží. Třeba desátou jubilejní hvězdu dostal Walda Matuška.
 To jsem byl strašně rád, že se mu ji podařilo udělit. Přes zdravotní potíže sem přijel. Jen musím dodat, že všichni ocenění jsou naši štamgasti.
 Jezdí sem pravidelně a mám z toho velkou radost. A při křtu byli všichni přítomní. Kromě Ivana Hlinky, který ji dostal in memoriam.
 
 Kdo při křtu Ivana Hlinku zastupoval?
 Ivana Hlinku tady zastupovala jeho žena Liběna a jeho nejbližší přátelé, Franta Černík, Pepík Augusta, setkali jsme se tady asi v patnáctičlenném kolektivu, zavzpomínali jsme a jeho hvězdu pokřtili.
 
 Inspirovaly vás hvězdy k nějakému dalšímu počinu?
 Nejaktuálnější věc je ta, že jsem zjistil, že už můžeme vydat kalendář Bítešského chodníku. Máme třináct hvězd, na každý měsíc tedy mám krásnou fotku a třináctá vyjde na přebalu.
 Kalendář také spojíme se zvěrokruhem. Znamená to, že kalendář obohatí horoskopy.
 
 Co na váš záměr říkají obyvatelé Bíteše?
 Když to začínalo a byly tady první tři hvězdy, tak si možná říkali, že je to jakýsi úlet.
 Ale myslím si, že díky tomu, že při křtu pro lidi vždy uspořádáme malý program a že mají možnost třeba vidět hvězdy na vrcholu slávy na vlastní oči, postupně se názory mění.
 Na křty přichází i tisícovka lidí. Obyvatelé Bíteše už to vnímají jako součást města. Pokud jde o návštěvníky, hodně lidí se u hvězd fotí. Věřím, že se jedná o dobrou turistickou atrakci.
 Náměstí má dostat nový kabát a na širším chodníku se najde místo pro další hvězdy.
 
 Můžete přiblížit historii této restaurace?
 Z vyprávění svého dědy vím, že se jednalo o řeznickou rodinu. Takže to zpočátku bylo napůl řeznictví a napůl výčep.
 Postupně, protože se jednalo o místo na náměstí a přes Bíteš projíždělo mnoho lidí, se z toho stala hospoda. V období totality to spadalo pod podnik Restaurace a jídelny. A jmenovalo se to Lidová jídelna.
 Restaurace měla velikou výhodu, že se odpovědným vedoucím stal člen rodiny Karel Rauš. Říkalo se tady U Karlíčka a mnozí lidé ani netušili, že jeho příjmení je Rauš.
 Dokonce si někteří mysleli, že to bylo jeho příjmení. Když jsme dostali restauraci zpátky a já jsem tam vyvěsil název U Raušů, teprve tehdy někteří lidé zjistili, že se jednalo o Karla Rauše.
 
 Co restauraci jeho vedení přineslo?
 Že tady hospodařil, jako by to stále bylo naše. Ta jeho ochota sem nakonec přilákala mnoho hvězd, jak se dnes říká, šoubyznysu.
 Ale i ostatní lidé na něj vzpomínají rádi, říkali tady tomu oáza socialistického pohostinství. On tomu opravdu dával srdce. Tak trochu se řídím jeho příkladem. Dnes, když přibírám zaměstnance, říkám jim, na výuční list já příliš nehraji.
 Mě zajímá, zda vás to baví. Něco jiného je to samozřejmě u kuchaře. Ale vraťme se k restauraci. Bohužel postupně kvůli Karlíčkově nemoci restaurace upadala.
 
 Podařilo se vám ji opět pozvednout?
  Brzy po navrácení se nám podařilo na jeho práci navázat a opět se stala místem, kam lidé rádi chodí. Protože my si opravdu zákazníka vážíme.
 Opět se sem vrátili sportovci a další populární lidé. Ale to není to nejdůležitější, já mám rád českou hospodu, když je plná. To je důkaz toho, že je národ v pohodě a lidé se mohou zastavit v restauraci a nebát se tam najíst.
 
 Máte v restauraci i hodně ploch s podpisy známých osobností?
 Strýc Karel tady míval velkou dřevotřískovou desku natřenou latexem a tam měl podpisy třeba Hlinomaze, herců, kteří mezi námi už nejsou.
 V devadesátých letech jsem se tomu ale bránil. Nechtěl jsem nikoho upřednostňovat, raději jsme se věnovali kšeftu.
 Ale v roce 1995 sem přijela zajímavá skupina lidí, parta kluků ze Slovenska, jeli hrát hokejový zápas osobností do Žďáru nad Sázavou.
 Byl mezi nimi Paĺo Habera či tenista Mečíř. Říkal jsem si, taková sestava lidí se tady už nikdy nemusí sejít, a tak jsem je nechal poprvé podepsat se na zeď vedle světla.
 Ale uvědomil jsem si, že to musí dostat nějakou formu, a vedle všech světel jsme vytvořili pro podpisy rámečky. Mám tady podpis třeba Radovana Lukavského, celého divadla Ypsilon i Lívie Klausové.
 
 Kolik těch podpisů vlastně je?
  Máme na stěnách jedné místnosti přes tisíc podpisů, což je možná na zápis do knihy rekordů. Máme tady na stěnách také od zpěváků zlaté a platinové desky, vlastníme tři popsané kroniky.

 Nebudu skrývat, že jste mně v restauraci ukazoval zajímavé obrazy.
 Ano, a nejnověji tady máme Galerii malujících osobností, obrazy od Karla Gotta, Kristána Kodeta, Františka Ringo Čecha, Jiřího Krampola či Marka Vašuta. A máme tu i obrazy místních malířů.
 Nakreslili Vladimíra Brodského, Mirka Šimka či Milana Drobného. Myslím si, že taková sbírka jen tak k vidění nikde není.
 Ale opakuji, považuji to za doplněk restaurace, hlavní náplní zůstává spokojený zákazník. I když i prostředí k jeho spokojenosti přispívá. Třeba když se se známou osobností projdu přes restauraci, jako nedávno s bývalým hokejistou a trenérem Láďou Růžičkou.
 
 Uvažujete, že by dostal svou hvězdu slávy také nějaký politik?
 Jednu chvíli jsme uvažovali o hvězdě pro Václava Havla, který se tady také v období prezidentování zastavoval. Ale jedná se o úplně jinou osobnost, než jsou umělci a sportovci.
 Politiku do toho nechceme míchat, takhle nám to připadá správnější. I když mezi politiky je spousta dobrých lidí. Nedovedu si představit, že místo pěkných písniček by tady při udílení zněl nějaký politický projev.
 
 Máte nějaké další plány?
 To ano, ale spíš na rozšíření služeb. Například bych zde chtěl vybudovat kongresový sál.
 Odehrávají se tady například zasedání Asociace profesionálních klubů či dalších orgánů ledního hokeje, což by jistě přivítali.
 A ještě bych chtěl podotknout, že naše recepce slouží po celý den i noc jako informační centrum. Čímž nechci snížit funkci městského informačního centra.
 
 Vůbec nám nevadí poskytnout informaci, aniž si člověk něco objedná či koupí. Můžete nám přiblížit, kdo ze sportovců sem jezdí opravdu pravidelně?
 Jezdí sem na jídlo všechny extraligové hokejové týmy kromě Znojma a Pardubic, které to mají mimo trasu. Ale časy se mění. V dobách mého dětství, když se tady objevil Slovan Bratislava s populárním Golonkou, z toho bylo pozdvižení.
 Dnes už jsou lidé přece jen těmito osobnostmi víc nasyceni. A ještě k těm plánům, jak jsem říkal na začátku, nápad musí přijít spontánně. Kdo obdrží hvězdu v příštím roce? Tak to vám neřeknu, to už by pak nebylo žádné překvapení.
 Antonín ZVĚŘINA

Diskuze k článku