Hlavním tahákem 19. Horáckého leteckého dne o víkendu 20. - 21. 9. na jihlavském letišti Henčov bylo vystoupení jedné z nejlepších akrobatických skupin na světě - Flying Bulls Aerobatic Team.

 Skupina byla založena v roce 1961 a postupně se v ní vystřídalo několik pilotů a měnil se i název. Původní název Box Trener se po listopadu 1989 krátce změnil na Unimax Devils. S příchodem nového sponzora, který zakoupil v roce 1990 nové stroje Z - 50LX, se změnil i název na Sky Box. V roce 2001 byla skupina přijata do velké rodiny firmy Red Bull a dostala současné jméno.  

 S lídrem skupiny Radkou Máchovou jsme hovořili před nedělním vystoupením na letišti v Henčově.

 Jak se žena stane pilotkou letadla?
 "Vystudovala jsem Vysokou školu dopravní v Žilině a součástí studia bylo i získání pilotního průkazu v prvním ročníku studia. Tenkrát se jednalo o sportovní licenci. S létáním jsem tedy začala před třiceti roky."

 Předtím jste neměla žádnou zkušenost s letištěm?
 "Měla. Od dětství jsem se věnovala modelaření a závody se odehrávaly právě na letišti na Kladně. V mládí jsem se věnovala i parašutismu, ale pouze okrajově."

 Využila jste pilotní průkaz i po skončení školy?
 "Po škole jsem krátce létala v aeroklubu v Praze Letňanech. Vdala jsem se, přišly děti, peněz se taky nedostávalo a jako žena jsem to měla na letišti horší než muži. Za totality totiž existovaly tzv. vojenské zálohy a díky tomu se chlapi dostali k létání jednodušeji. Holky takovou výhodu neměly, a proto si musely létání odpracovat na brigádách atd. V Letňanech jsem získala i kurs mladých akrobatů a potkala jsem tam i Jiřího Sallera, se kterým dnes létám ve skupině."
  
 Věnovala jste se poté letecké akrobacii?
 "Bohužel ne. Dlouhých dvacet let jsem akrobacii nelétala. Ze zištných důvodů jsem si udělala průkaz obchodního pilota, abych mohla létat vyhlídkové lety. Ale i zde jsem nedostávala jako žena tolik příležitostí. V totalitní době prostě žena za knipl letadla nepatřila."

 V dnešní době je situace jiná?
 "Jistě. Ale je pravda, že se dnes k motorovému létání dostane snáze majetnější člověk. Dříve sice musel pilot podstoupit různé prověrky a podobné záležitosti, ale díky dotacím do tehdejšího Svazarmu (Svaz pro spolupráci s armádou - tehdejší branná organizace - pozn. redakce) mohl létat prakticky každý. Dnes je spíše dostupný paragliding nebo rogalo."
   
 Přejděme nyní k akrobatické skupině, kde jste lídrem. Znamená to, že jste nejlepší?
 "V žádném případě. Lídr ve skupině je ten, kdo je nejvíc vidět. Znamená to, že rozhoduji, kde se bude létat, jakou rychlostí, zařizuji choreografii a v podstatě mám na starosti i tento rozhovor. Po stránce pilotáže jsou na tom kolegové hůř. Musí mi věřit a těch patnáct minut ve vzduchu se musí plně soustředit a dívat se jenom na mě. Jejich pilotáž je daleko náročnější než moje."
  
 Jak často jste pohromadě?
 "V sezoně jsme spolu dost často a někdy i dlouhodobě. Když jsme létali ve Spojených arabských emirátech, kde jsme byli na pozvání korunního prince, tak jsme tam byli pohromadě pět měsíců. Létali jsme tam soutěže i exhibice na podporu našeho sponzora a ve čtrnáctidenních blocích jsme spolu byli denně."

 Mělo létání v arabských zemích nějaká specifika?
 "Ano. Přesto, že je tam pořád sluníčko, tak nepotřebujete krém na opalování. Vzduch je tam pořád zakalený. Ne exhalacemi, ale pískem. Drobný písek je nebezpečný pro motory a teplo zapříčiní jeho malý tah."
 
 Dají se ještě vymyslet nové akrobatické prvky?
 "Samozřejmě! Většinou se nové věci vymyslí těsně před nějakým závodem, který je něčím jiný. Někde dostanete poloviční čas, nebo menší prostor na manévrování, takže se musí sestava, kterou již známe, upravit a narychlo tak vzniknou nové věci. Před každým vystoupením se sestava musí upravovat díky podmínkám, které jsou pokaždé jiné.”

 Kolik máte nalétáno hodin?
 "Oproti ostatním členům skupiny málo, necelých tisíc hodin. Protože jsem nelétala profesionálně, byly i roky, kdy jsem odlétala dvě nebo tři hodiny ročně. Kolega Saller je bývalý pilot práškovacího letadla a ve vzduchu strávil více než 5000 hodin."

 Jaké je vaše technické zázemí? Máte své mechaniky?
 "Naše skupina je šestičlenná, i když jsme na obloze vidět pouze čtyři. Máme ještě technika a manažera, bez kterých by to nešlo.”
  
 Jak se dopravujete do vzdálenějších míst?
 "Záleží kam. Třeba do Japonska letadla putovala v kontejnerech. Do Arábie jsme letěli po vlastní ose čtyři dny. Vždy na jedno mezipřistání, kolem tisíce kilometrů denně."

 Myslíte si, že v letecké akrobacii dokáže žena totéž co muž? Není mnoho druhů sportu, při nichž ženy dosáhnou stejných výsledků jako muži.
 "V našem sportu se tyto rozdíly smazávají, o čemž se mohou diváci přesvědčit při našem vystoupení.”

 Každý rok se stanou při létání tragické havárie. Nebojíte se potom dál vystupovat?
 "Letecká akrobacie je bezpečný sport. Provozují ho lidé, kteří něco umí a nemusí si nic dokazovat. Většina nehod v letectví není vinou stroje, ale vinou pilota, který není zkušený a má tendenci si právě něco dokazovat. Při vlastních soutěžích k nehodám nedochází.

 Za mou kariéru zahynulo mnoho pilotů a mých kamarádů. Jednalo se o nehody při práškování nebo při cvičných letech. Člověk si z takových nehod bere ponaučení a zbytečně neriskuje."

Vladimír ŠŤASTNÝ 

Diskuze k článku