Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

 Výstava brtnického rodáka Aloise Toufara byla jednou z velmi navštěvovaných kulturních akcí během nedávné brtnické pouti a velkých oslav výročí 300 let od poslední morové rány ve městě. Jen pár kroků od hlučící pouti na náměstí, ve výstavní místnosti domu Valdštejnů, se otevíral s Toufarovými pracemi docela jiný klidný svět.

 Alois Toufar (1919 – 1978) rozvinul své výtvarné nadání na učitelském ústavu ve Znojmě pod vedením učitele Otakara Zeminy. Výtvarnou výchovu vystudoval na Vyšší pedagogické škole v Brně.

 Jako vězně nacistických koncentráků v Osvětimi a Buchenwaldu jej ovlivnilo náhodné setkání s prof. Václavem Vilémem Štechem (1885 - 1974), českým historikem umění a profesorem Akademie výtvarných umění v Praze (zabýval se zejména uměním pravěku i všemi obdobími dějin českého umění).

 Od prvotních kresebně založených obrázků krajin se Toufar posléze propracoval ke stylizaci přírodních forem a niterné abstrakci. Výstava ale dokládá jeho široké schopnosti kreslířské i malířské i grafické. Je tu téma interiéru kostela, stylizované chalupy, stromy a pole za městem, střechy a zákoutí města, malby i kresby zámku…  Výstavě dominuje velká fotografie A. Toufara, shlížejícího v životní velikosti na své město.

 Takřka symbolicky přivádějí rodiče na výstavu i své děti. Po celý život totiž A. Toufar učil a rozvíjel výtvarný projev u dětí. Brtničtí pamatují dvacet let činnosti proslulého dětského výtvarného kroužku v Brtnici pod jeho vedením. Působil také v Jihlavě, Třebíči a Boskovicích.

 Kostel jako inspirace

 Součástí výstavy je také prezentace reprintu publikace Aloise Toufara z roku 1946 Kostel sv. Jakuba v Brtnici. Letos ji znovu vydala Římskokatolická farnost v Brtnici díky pomoci Evy Šlejtrové, dcery Aloise Toufara, která poskytla rukopis a souhlasila s vydáním. Město Brtnice vydání podpořilo a diplomová práce Lucie Zelené se stala základem pro úvod nového vydání.  

 Podle faráře P. Petra Baláta bylo zásadou editorů nechat vše v knize pokud možno v původní podobě. „Kromě minimálních grafických úprav a menší úpravy formátu knihy jsme provedli pouze očíslování stran,“ uvádí. Kniha je vydána neziskově, tj. pouze k uhrazení vynaložených nákladů. Během srpnové pouti byla za zájmu veřejnosti prodávána na infocentru ve Valdštejnském domě. 

 Farář P. Balát v úvodu reprintu knihy uvažuje o tom, že Toufar každodenně ze svého okna viděl právě dominantu farního kostela. Tento prožitek mohl být jedním ze základů ideje k vytvoření bohatě ilustrované knihy.

 Mohly to být podle kněze i zážitky z koncentračního tábora, kde se Toufar setkal s prof. Štechem, znalcem barokního sochaře Davida Liparta.

 Síla výtvarného umění ostatně pomáhala A. Toufarovi i v této tragické etapě života - farář Balát připomíná jeho výtvarnou práci s dětmi v Terezíně nebo vytváření šachových figurek z kousků chleba. „Celoživotní přítomnost těchto zážitků je dokázána i tím, že je nacházíme ještě i v jeho třetím uměleckém období,“ argumentuje kněz.

 Vztah autora Toufara k farnímu kostelu byl dán i tím, že v něm byl 7. 5. 1919 P. Jiřím Fialou pokřtěn a nějakou dobu do něj chodil, byť nezůstal praktikujícím věřícím. Každopádně podle P. Baláta zůstalo Toufarovi estetické okouzlení kostelem a jeho uměním a máme před sebou v každém případě mimořádné Toufarovo dílo, které stojí za zpřístupnění a za další odborné posouzení.

 „Jsem rád, že v něčem snad navazujeme i na jeho inovativní působení,“ konstatuje kněz připomínkou výtvarných aktivit při tzv. společenstvích dětí na faře a v kostele.
Výstava A. Toufara bude ve Valdštejnském domě instalována ještě do 18. září.

Diskuze k článku