Sběratel Lubomír Zamazal z Moravských Budějovic si splnil svůj miliónový sen a v Muzeu rekordů v Pelhřimově převzal oficiální certifikát stvrzující, že je majitelem největší kolekce malých kartičkových kalendáříků. 
První zápis pochází z roku 2019. Tehdy Agentura Dobrý den zaregistrovala půl milionu shromážděných exponátů. Z pět let sběratel jejich počet zdvojnásobil.

„Se sbíráním jsem začal před šedesáti lety. Letos tedy slavím výročí. Na první kalendářík si dobře pamatuji, jednalo se o propagaci Sazky a Sportky,“ vzpomíná senior.  
Tahle náhoda zapříčinila, že se o tyto pro někoho běžné věci začal zajímat jako sběratel. A jeho sbírka se postupně rozrůstala do gigantických rozměrů.

Nyní čítá milion různých exemplářů. Ty jsou v jeho bytě uloženy ve velkém počtu šanonů, ale i v úložných krabicích po pěti tisících kusech. Je jich tolik, že zabírají dvě místnosti. 
Kalendáříky, které považuje za obzvlášť cenné či nejkrásnější, vkládá z důvodu snadného prezentování do pořadačů a zásobníků.

„Přehled mám, takže kdyby někdo přišel, jsem schopný mu příslušný exponát vyhledat. To k tomu patří, pečlivá evidence,“ říká moravskobudějovický sběratel. 
Za nejcennější považuje kalendářík z roku 1902, který ve Vídni vydal Karel Fromme v podobě kovové miniknížečky o rozměrech 3,5 krát 4,7 centimetru v češtině.
Z historických kousků vydaných do roku 1948, jichž má rekordman několik set, vyniká mosazný stolní kalendář československých legií z roku 1930 o rozměru 8 krát 11 centimetrů. 
Lubomír Zamazal vlastní i kalendáře velké, podlouhlé, skládací a součástí sbírky jsou i rarity, například kalendáříky plastové, kovové i ty v podobě kapesníčků do kapsičky pánského saka. Nejstarším exemplářem sbírky je kniha Kalendář z doby vlády otce Marie Terezie z roku 1735.

Má i série
Při prohlížení se lze pokochat například pohledem na krásné série erbů, psů, historických vozidel i zpěváků. Zaujmou i historické poštovní knížky, z nich sběratelova nejstarší je z roku 1848.
„Pracoval jsem jako pošťák, takže k tomuto oboru mám vztah. I proto si těchto exponátů tolik cením,“ vysvětluje Lubomír Zamazal.  

Vybrané exempláře sběratel připravil pro Muzeum rekordů k vystavení. Jeho návštěvníci tak mohou jejich prostřednictvím a díky úctyhodným číslům charakterizujícím rekordní sbírku obdivovat zarputilost a sběratelskou vášeň pana Zamazala.
Kromě výměnných setkání sběratelů v Čechách se pan Lubomír zúčastnil v roce 2024 i podobné akce v Německu, kde se potkal nejen s tamními kolegy, ale i se sběrateli z Bulharska, Polska, Belgie či Španělska. 

Kromě toho sám pořádá výměnná setkání v Moravských Budějovicích. To první letošní se konalo v sobotu 22. února v tamních zámeckých konírnách. A bylo na co se dívat. Objevili se tam sběratelé mincí, známek, ale i milovníci zcela netradičních věcí.  
Nové exempláře získává také na internetovém portálu Aukro.cz, kde objevil další poštovní knížky a také staré mini kalendáříky zvané Paleček. Rovněž se mu podařilo v posledních letech získat další sbírky z pozůstalostí, čímž se jeho už tak velká sbírka dál rozrostla. Což je samozřejmě náročné i finančně.  

„Nové exponáty získávám také na burzách a dokonce kalendáříky vydávám. Třeba erbovní, aby jich bylo v oběhu co nejvíc,“ vyznává se sběratel. To považuje za dalšího svého koníčka. 
Doplňuje, že největší setkání se koná v Poděbradech dvakrát do roka a tam se sejde okolo tisícovky sběratelů. Tam se také dají získat další přírůstky do sbírky.
„Jezdím také do zahraničí, nedávno jsem byl v Německu. To znamená, že mám hodně kalendáříků z Německa, ale třeba i ze Španělska,“ říká sběratel. 

Rodina si zvykla
A co na to rodina? Senior netají, že zpočátku se určitě potíže vyskytly, ale postupně všichni na tuto hru přistoupili. „Místa bylo málo, ale teď už žijeme jen s manželkou, tak už to mám kam dát,“ usmívá se Lubomír Zamazal. 
„Jestli mám pokračovatele? Budete se divit, ale mám. A představte si, že je to pravnouček, kterému jsou tři roky. A vypadá, že by ho to mohlo zajímat,“ má radost sběratel. Výhodou je, že si ho praděda může vychovávat už od útlého dětství. 
Lubomír Zamazal připouští, že koníček mu zabírá spoustu času. Náročná je třeba evidence, aby měl přehled, kolik exponátů vlastní a které. 

„Stává se mi, že spím jen dvě hodiny. Když se mi do ruky dostane víc kalendáříků a musím se jimi probrat, nic jiného mi nezbývá,“ upozorňuje sběratel. 
V poslední době se mu podařilo koupit sbírky z pozůstalostí, kdy je evidence o to víc pracná. To aby sběratel věděl, které kusy může případně měnit na burzách. Ty se konají kromě zmiňovaných v Havlíčkově Brodě, ve Znojmě, v Praze. Díky tomu dvě stejné kartičky ve sbírce nejsou. Vzpomíná na burzu v německém Magdeburgu, kde se mu podařilo získat další cenné kusy. 

A cíle? Nyní zpracovává v kalendářících období druhé světové války, od jejíhož konce letos uplyne 80 let. To je nyní práce moravskobudějovického sběratele Lubomíra Zamazala. 
A velice ho těší, že za pět let rozšířil svoji sbírku dvojnásobně, čímž se opět zapsal do České knihy rekordů. 

Diskuze k článku