Zprvu dělala teréňáka v sociálně vyloučených lokalitách, pracovala s migranty, pomáhala dětem ulice na Kavkazu. Martina Horníčková z Velkého Meziříčí je Osobností roku 2020 v národní soutěži České asociace streetwork. 
Výroční cenu v podobě ČASované boty udělovala Česká asociace streetwork již 20. rokem. Pro 31letou Martinu Horníčkovou je oceněním její práce v nízkoprahovém klubu pro děti a mládež Wellmez ve Velkém Meziříčí.
V době pandemie však prosincové vyhlášení proběhlo on-line, ceny vítězům virtuálně předal herec Justin Svoboda. Krom Martiny byl oceněn i Tým roku 2020, nízkoprahové centrum Modrý pomeranč z Hradce Králové. 

Výroční cena má podobu boty - symbolu streetworku. Je uznáním lidem z první linie. Streetwork je totiž metoda sociální práce na ulici, v parku či nádraží, tedy v přirozeném prostředí klientů, kteří potřebují sociální poradenství a pomoc.
Jak Martina vzpomíná, při vyhlašování Osobnosti roku 2020 však své jméno neslyšela. „Zrovna se mi zasekl telefon a video se přerušilo,“ lituje. Během chvilky prý ale volala kolegyně s gratulací, že vyhrála. „Slyšela jsem obrovský jásot a měla velkou radost. Takto se pak se mnou spojily všechny moje kolegyně. A mně prolétlo hlavou, jak je úžasné, že v sobotu večer sledují s různými kamarády předávání ocenění a všichni mi fandí,“ raduje se držitelka ceny. Sama si celé video pustila později a byla velmi dojatá.
Jak Martina říká, čestné místo ČASované boty bude v klubu, aby byla pěkně na očích. „Patří všem, kteří se na práci a atmosféře ve Wellmezu podílejí a podporují mě – kolegové, klienti, dobrovolníci… no prostě všichni,“ usmívá se sympatická tmavovláska. Cenu vnímá jako známku prestiže a správného směru celé party streetworkerů. 

Na Žďársko se ČASovaná bota vrací po 11 letech. Poprvé ji v roce 2009 získal Robert Knebl, vedoucí bystřického nízkoprahového zařízení pro děti a mládež Nadosah. Obě centra pracují pod hlavičkou žďárské Oblastní charity. 
Martina Horníčková pomáhá dětem doma i v zahraničí. V nízkoprahovém klubu Wellmez pracuje od roku 2014. Od té doby měla jen jednu roční „pauzu“, kdy se v roce 2018 vydala na Kavkaz rozjet úplně první nízkoprahové zařízení pro děti a mládež v Arménii. Nabídka, kterou nelze odmítnout. Zařízení úspěšně funguje a je vzorem pro další nově vznikající centra. 
Vítězka Osobnosti roku 2020 získala krom boty i finanční odměnu 10 tisíc korun. Martina se ji rozhodla věnovat právě nízkoprahovému klubu v Arménii. „Nyní zde mj. pomáhají i uprchlíkům z Náhorního Karabachu, peníze se jim budou hodit,“ míní. 
Pro svoji profesi se Martina Horníčková rozhodla již po maturitě a pustila se do studia humanitární a sociální práce. „Sbírala jsem zprvu zkušenosti v zahraničí a z praxí v rámci ČR. Dělala jsem několik let ,teréňáka´ v sociálně vyloučených lokalitách nebo s migranty,“ ohlíží se.

Pak objevila inzerát na pozici vedoucího nízkoprahu a řekla si, že to je výzva. „Tehdy jsem vůbec netušila, jak moc mě tato práce nadchne a bude mě bavit,“ vzpomíná.
Během svého působení v meziříčském klubu se Martina zasloužila o zviditelnění nízkoprahových služeb a síťování služeb pro děti a mládež, stála u zrodu prvního streetworku ve Velké Bíteši. Cílovou skupinou obou nízkoprahových zařízení jsou děti a mladí lidé, kteří zažívají nepříznivé životní situace nebo jsou jimi ohroženi. Snahou je zlepšit kvalitu jejich života.

Mladí klienti naleznou v klubech prostor s jasnými pravidly, kde je respektována jejich odlišnost či specifičnost, dostane se jim tu sluchu, pochopení, podpory i nasměrování. 
„Martina je mezi klienty velmi oblíbená, jelikož dokáže v jakékoliv situaci zachovat chladnou hlavu, člověka vyslechnout, pochopit a svým smyslem pro humor i v nelehké situaci rozveselit,“ tvrdí kolegyně Veronika Melicharová, která Martinu nominovala.
Na otázku JL, zda se jí některý osud dětí tzv. dostal pod kůži, Martina odpovídá, že každý příběh je unikátní. 

Třeba osud 17letého kluka, kterého provází stížnosti na jeho hrozné chování. Od chlapce streetworkerka vyslechla, že mu umřel táta, máma pije a on se sám stará o svou mladší sestru a babičku. Tvrdá skořápka je jeho obranou... „Hodně mě zasáhla informace, že 19letý klučina, který chodil do klubu v Arménii, padl na podzim ve válce o Náhorní Karabach. To potom člověk hodně přehodnotí své priority,“ konstatuje mladá žena.
Děti z nízkoprahových klubů prý bývají vděčné za každou akci. „Třeba přespávačku na klubu během prázdnin, protože to je mnohdy jejich jediný zážitek,“ poukazuje.

V Arménii Martina organizačně pracovala v angličtině, ale od prvního dne pilně studovala arménštinu, aby mohla mluvit nejen s dětmi, ale i s místními a dozvídat se jejich příběhy. A to se podařilo. Později děti učila anglicky. 
„Jazyků se mi za praxi už hodila spousta, vždy se naučím aspoň pár základních slovíček, která potěší místní, a roztají ledy. Oni to fakt ocení,“ usmívá se na závěr držitelka výroční ceny.