Pojídání exkrementů neboli koprofagie je poměrně častým nešvarem u štěňat. Může se stát, že tento štěněčí zlozvyk přetrvá, nebo se objeví i v dospělém věku psa.
Pokud přistihnete zvíře při činu, je nutné zachovat se adekvátně, nikoliv hystericky. Štěně zkrátka ještě neví, že se hovínko nejí.
Zvyk požírání výkalů začíná v době, kdy jsou štěňata společně se svou matkou. Dokud nejsou štěňata schopná jít se sama vyprázdnit, fena požírá jejich výkaly. 
Matka tím udržuje pelech v čistotě a zároveň brání tomu, aby ji i vrh vyčenichali predátoři.

Přestože psům doma nic takového reálně nehrozí, je tento instinkt u feny hluboce zakódovaný. Mláďata toto chování odkoukají od své matky.
Fena obvykle přestane požírat exkrementy od potomků v době, kdy přejdou na tuhou stravu. Štěňata však mohou pokračovat v naučeném zlozvyku.

Proč tomu tak je?
Koprofagie není u psů až tak výjimečná věc. Psi se správným a vyváženým jídelníčkem by však měli z tohoto nešvaru rychle vyrůst.

Důvodů pro toto chování je hned několik:
• Hlad - parazité vyskytující se v trávicím traktu psa mohou zvířeti ubírat živiny. Ten si pak obstarává jídlo nad rámec běžného množství. 
V tomto případě je velmi důležité vašeho mazlíčka pravidelně odčervovat. Štěňata v intervalu každých 2-3 týdnů, v dospělosti po 3 měsících.
•  Nuda - zvíře o samotě se zabaví okusováním, případně pojídáním výkalů a hrou s nimi.
•  Trávení - špatné trávení a nevhodné složení krmné dávky s nízkým obsahem kvalitních živin může vést také k pojídání výkalů. Řešením je nutričně vyvážená strava.
•  Stres - je častým důvodem pojídání vlastních exkrementů u štěňat i dospělých psů. Pokud je zvíře ve stresu, nemělo by se stresovat ještě více např. neadekvátním trestáním za tento zlozvyk.
•  Získávání pozornosti - pokud budete na pojídání výkalů svého psa reagovat příliš přehnaně, může se stát, že si to váš pejsek spojí s tím, že se mu od vás dostane více pozornosti. Vhodný výcvik a dostatek zájmu je klíč k úspěchu.

Někteří psi se tohoto zlozvyku zbaví ihned, u některých můžou problémy přetrvávat i po celý život. Není nutné se s tímto handicapem smiřovat, mnoho situací lze řešit výcvikem.
Každopádně první krok, kterým můžete udělat, je okamžité sebrání výkalů do sáčku.