Účastníkem dopravní nehody se nechce stát nikdo z nás. O to důležitější je vědět, jak se v této situaci zachovat. Pokud účastník není zraněný, případně není v šoku, měl by dodržovat postupy, které mohou ostatním zachránit život.
Při dopravní nehodě jde často o každou vteřinu, přesto by měl každý myslet na to, že ukvapená rozhodnutí mohou mít opačný efekt. S radami, jak se při dopravní nehodě chovat, přichází projekt Ty to zvládneš pod záštitou Asociace Záchranný kruh.
Každý účastník nebo svědek dopravní nehody by si měl uvědomit, že místo nehody je nebezpečné nejen pro zraněné. „Jedete-li okolo dopravní nehody, zastavte na bezpečném místě – ideálně až za nehodou, zapněte výstražná světla, zatáhněte ruční brzdu, oblečte si reflexní vestu a označte místo výstražným trojúhelníkem. Zajistíte tak bezpečnost nejen účastníkům nehody, ale i sami sobě,“ radí Veronika Krajsová, prezidentka Asociace Záchranný kruh.
Reflexní prvky jsou velmi důležité především v situacích, kdy je na vozovce snížená viditelnost. V noci, v mlze nebo při sněhové vánici doslova zachraňují životy. Dalším pomocníkem je mobilní telefon. Účastník či svědek nehody by měl okamžitě volat na tísňovou linku 155 nebo 112.
„Mezi první informace, které potřebujeme od volajícího znát, patří místo nehody, stav a počet zraněných,“ přibližuje Jiří Smetana, ředitel Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje a doplňuje: „Rádi bychom na účastníky nehod apelovali, aby nikdy telefonní hovor nepokládali. Telefon musí být přepojen na hlasitý odposlech. Záchranáři vždy radí, jak při pomoci raněným postupovat.“
Jestliže u nehody vidíte někoho silně krvácet, rozhodně na nic nečekejte. „Využijte rukavice z lékárničky a krvácení zastavte přímým stlačením prsty v ráně,“ přidává radu Smetana. Další situací, při které si mnoho lidí neví rady, je nehybný účastník nehody. „U nehod je vždy velké riziko poranění páteře, ale strach zachránce z případného dalšího poškození nesmí ohrozit život zraněného,“ dodává.
Je-li zraněný v bezvědomí, musí být zajištěno, aby dostatečně dýchal. Pokud dýchá, není zapotřebí s ním hýbat. Pokud tomu tak není, zachránce mu musí zaklonit hlavu a zvednout bradu, čímž uvolní dýchací cesty. Pokud se zraněný během deseti sekund alespoň dvakrát nadechne je zapotřebí udržovat volné dýchací cesty až do příjezdu profesionálů.
Pokud i přes veškerou snahu zraněný nedýchá, je nutné zahájit masáž srdce. Tu ale nelze provést ve vozidle, proto musí být vyproštěn a položen na rovnou zem. „Poté by měl zachránce stlačovat hrudník do hloubky pět až šest centimetrů s frekvencí sto až sto dvacet stlačení za minutu. Proškolený zachránce může po každých třiceti stlačeních provést dva umělé vdechy,“ uzavírá Smetana.
