Co vás nejdříve upoutá na ženě?

Oči. To, jak s druhým člověkem navážeme oční kontakt, je velmi důležité. Když díky tomu vykouzlíte na tváři ženy úsměv, je to dobré znamení.

Máte tip, jak zaujmout ženu?

Vždycky záleží na okolnostech a hlavně čase, který máte k dispozici. Zpravidla totiž dostanete jenom jednu šanci. Je to v podstatě takové vábení, kdy je potřeba využít širokou paletu svých vlastností, které mohou být pro ženu zajímavé jako třeba – galantnost, pozornost, ochota naslouchat, ostrovtip.

A protože se tyto chvíle nedají naplánovat, tak je nutné často improvizovat a kombinovat dle vývoje situace. Jestli je to správná taktika, to musí zhodnotit ženy.

Co vás na opačném pohlaví nejvíc vytáčí?

Když nechce slyšet pravdu. Ale neberu to až tak vážně, že by mě to vysloveně vytáčelo. Snažím se být trpělivý.

Měnil byste se ženami?

Jsou okamžiky, které může prožít jenom žena - třeba odnosit a porodit dítě. To je nepopsatelný a pro muže stěží pochopitelný zážitek.

Jsem ale rád, že Pán Bůh k nám byl spravedlivý, a každému pohlaví nadělil do života jiný úděl. Zároveň si myslím, že by nám neuškodilo na chvíli se podívat na svět očima opačného pohlaví.

Kdy jste naposledy někomu vyznal lásku?

Pokud se za vyznání lásky považuje upřímně myšlené a vyslovené: „Mám tě rád,” tak to se snažím říkat každý den své manželce.

Co vy a domácí práce?

V domácnosti se, kromě starostí o zahradu, snažím dělat běžné údržbářské práce. Pravda je, že někdy se k tomu nechám dost dlouho přemlouvat. Ale pak přijde světlá chvilka a vše je hotové během jednoho dopoledne.

Zvládl byste uvařit nedělní oběd – co by to bylo?

Měl jsem to štěstí, že jsem v dětství často pobýval u své babičky na vesnici, která ráda vařila a navždy zůstává mým kuchařským vzorem.

Lehkost, s jakou připravovala několikachodové pouťové menu, je pro mě záhadou. Většinu receptů jsem stihl odkoukat od ní. Nedělní oběd by měl být takový, abych s ním udělal radost celé rodině. Pokud bych měl uspokojit všechny, tak bych připravil svíčkovou omáčku. Toto jídlo považuji za vrchol kuchařského umění.

 O jakém povolání jste coby kluk snil?

Já měl hodně snů, a asi nejvíce jsem chtěl být lesníkem. Bydlet v hájovně uprostřed lesů, mít vlastní revír a toulat se po lese.

Bez čeho byste si neuměl představit život?

Za největší privilegium člověka považuji svobodu. Dostáváme ji zadarmo a je jenom na nás, jestli si ji dokážeme udržet nebo se sami dobrovolně uvrhneme do otroctví – peněz, práce, totality, závislostí atd.

Je ale dobré vědět, že pokud si toto otroctví dokážeme uvědomit, tak se z něj znovu můžeme vrátit ke svobodnému životu.

Jaká by byla vaše tři přání, kdybyste chytil zlatou rybku?

Přál bych si, abychom dokázali druhým naslouchat, abychom měli sílu přiznat svůj omyl, a dokázali hledat témata, která nás spojují, nikoliv rozdělují.

Jaký byl váš největší úlet?

Nepočítám-li té-měř pravidelné jarní rojení včel, kdy pak roje sbírám po stromech v jednom malebném údolí, kde mám postavený včelín, pak by to byl asi tandemový seskok padákem završený poruchou hlavního padáku a přistáním na padáku záložním.

Při čem si nejvíc odpočinete?

Za odpočinek považuji cokoliv, co mě vyvede ze stereotypu. Miluji proto jakýkoliv pohyb venku. Od vytváření skalky po dálkové pochody nebo běh. Odpočinu si také u včel nebo u sborového zpěvu.  A nesmím vynechat saunu.

Jak by měla vypadat vaše ideální dovolená?

Dovolená mimo domov, s lidmi, které mám rád, v místě, kde si každý najde čas na své záliby, ale přitom nám všem bude společně dobře.

Které místo na Vysočině máte nejraději?

Rád se toulám v okolí rybníků Medlov a Sykovec. Nad nimi se tyčí Pasecká skála, ze které je nádherný pohled na východ slunce. Toto místo má obzvláště v jarních měsících neopakovatelnou atmosféru.

Kterou vlastnost považujete za nejdůležitější?

Upřímnost.

Jaké je vaše životní motto?

Činný život je v pravdě životem, zahálka hrob člověka za života.

Petr Hladík