Co vás jako první upoutá na ženě?
Většinou krásné detaily. Pokud bych se ale podíval na ženu s odstupem, jako na umělecké dílo, potom mě upoutá celkové vyzařování její osobnosti, a také oči – dá se v nich číst, mohou leccos prozradit, ale umí i zmást. A jsou jako hluboká voda, kde hrozí utonutí.
Máte tip, jak zaujmout ženu?
Tip nemám, myslím si však, že jsme každý nějak zajímavý. Snad by pomohlo být přirozený a sám sebou, nebrat se příliš vážně, chovat se galantně a umět naslouchat.
Co vás na opačném pohlaví nejvíc vytáčí?
To je velmi individuální. Já bych se asi obával ženy, která nemá přirozený ženský půvab, je hrubá, hlučná, či naopak upjatá, případně stavící na odiv přehnané ambice, které třeba ani nejsou podloženy jejími schopnostmi. Také bych asi nebyl fascinován ženou, která kráčí po ulici s cigaretou v ústech.
Měnil byste se ženami?
Kdepak, vyhovuje mi daná realita. Mám pocit, možná chybný, že převážná většina žen by nakonec také s muži neměnila.
Kdy jste naposledy někomu vyznal lásku?
Vyznání lásky považuji za jedinečný akt pevného vztahu. A tak se snažím, aby moje manželka mohla tento náš společný dar denně prožívat v harmonii mých slov i činů.
Co vy a domácí práce?
Nemám problémy zvládat základní domácí, především úklidové a údržbářské činnosti. Moderní praní je již trochu nad moje schopnosti, poradil bych si však s valchou a neckami… Samozřejmě, mezi oblíbené koníčky tyto práce nepatří, jsem ale nakonec vždy spokojený, mohu-li přispět k příjemné atmosféře našeho domova.
Zvládl byste uvařit nedělní oběd – co by to bylo?
Ano, avšak za kuchaře se pokládat nemohu a spontánně se k vaření nehrnu. Určitě jsem zručnější „uklízečka“. Několik elementárních kuchařských principů jsem však odpozoroval, a i s pomocí skautských dovedností bych si nějak poradil.
Šlo by ale o nespoutanou improvizaci s masem, slaninou, brambory, sýrem, cibulí, česnekem a dalšími náhodnými přísadami. Finální opus bych si však dopředu netroufl pojmenovat.
S manželkou jsme kdysi uzavřeli úsměvnou dohodu: Až se já „rozvařím“, potom ona absolvuje autoškolu a získá vůdčí list. Jsem však přesvědčen, že každý raději zůstaneme u toho svého.
O jakém povolání jste coby kluk snil?
Mým velkým přáním, které mě provázelo celým raným dětstvím, bylo místo strojvedoucího na parní, později elektrické lokomotivě. Železnice mě fascinovala, a nádraží bylo mým chlapeckým světem.
Bez čeho byste si neuměl představit život?
Zcela jistě bez klidného, motivujícího rodinného zázemí a mých nejbližších.
Jaká by byla vaše tři přání, kdybyste chytil zlatou rybku?
Přál bych si zdraví a šťastné dny pro sebe i moje blízké. Snad také stále dobrý pocit, uspokojení, a čisté svědomí při smysluplné práci. A konečně bych se ještě rád setkal s milovanými rodiči, kteří nás již před léty opustili…
Jaký byl váš největší úlet?
Jedním z mých posledních krásných „mladických“ úletů byl nedávno splněný sen o novém horském kole.
Při čem si nejvíc odpočinete?
Je to různé. Někdy mi pomůže fotbálek a bicykl, manuální práce na chatě, jindy spánek, poslech hudby, kniha, či sladké nicnedělání. Přímo očistně na mě působí pobyt v přírodě a chvíle ticha v osamocení.
Jak by měla vypadat vaše ideální dovolená?
Nemám vyhraněný ideál dovolené, téměř vždy jsem nadšen, všechno mě baví – hory v létě i v zimě, pár dní u moře, putování na kole či po řece, cestování, pohoda chataření. To vše si ale neumím představit bez stálé blízkosti mé ženy.
Které místo na Vysočině máte nejraději?
Na Vysočině je mi dobře. Moje srdce však tíhne ke dvěma místům: především k Pekelskému údolí a kraji pod Horou sv. Antonína nedaleko Rounku a ke kráse javořické přírody v okolí obce Klátovec, s rybníkem Zhejral.
Kterou vlastnost považujete za nejdůležitější?
Dobrých vlastností je mnoho, přesto se jich v osobních vztazích i ve společnosti často nedostává. Pro mě jsou důležité důvěra, laskavost a vzájemná úcta – to jsou, myslím, hodnoty, na kterých lze stavět.
Jaké je vaše životní motto?
Nepotřebuji k životu motto – jsem vděčný za každý den, který si mohu v jeho pestrosti užít, a být přitom i prospěšný svému okolí. Snažím se vycházet s druhými tak, jak bych si přál, aby oni jednali se mnou. Pravda, je to někdy těžká vzájemná dřina, ale vyplatí se.
