Krasobruslení je krásný a ladný sport, za kterým ale stojí hodiny dřiny a spousta tvrdých pádů a modřin. Své o tom ví trenérka jihlavského krasobruslařského oddílu Vladimíra Pokorná.

Jak jste se ke krasobruslení dostala a čím vás zlákalo?

Rodiče mě do krasobruslařského oddílu v Jihlavě přivedli ve čtyřech letech.
Začátky byly těžké hlavně pro rodiče, tréninky jsem měla v šest ráno, o víkendech jsme objížděli s rodiči závody.

Ale s postupnými úspěchy jsem si krasobruslení zamilovala. Chtěla jsem mít na sobě bílé krasobruslařské boty, krásné šaty a na ledě být nejlepší. Tak vzniklo pouto na celý život.

V jakém věku se pozná, že máme na krasobruslení nadání. Kdy je podle vás ideální začít?

Nadané dítě se pozná brzo. Ovšem jen talent nestačí k tomu stát se úspěšnou krasobruslařkou. Je potřeba velká píle při trénincích, krasobruslařka se nesmí bát upadnout na tvrdý led.

S krasobruslením je ideální začít nejdříve mezi čtvrtým až pátým rokem, kdy má dítě už pevnější kotníky a trochu vnímá rady trenéra.

Vaše rada, fígl jak se naučit bruslit.

Fígl? O žádném nevím... Rada je, začít s dítětem chodit hned do kurzu bruslení, který náš oddíl každoročně pořádá ve dvou turnusech.

Tam je dítě pod dohledem instruktorek a dostane dobré základy k tomu pokračovat dál dobrým směrem. Stejným kurzem prošly všechny jihlavské krasobruslařky, stejně jako já.

Asi je zbytečné se ptát, který sport je váš oblíbený?

Ano, je to krasobruslení. Jako dítě jsem ještě dělala balet a gymnastiku, ale krasobruslení zvítězilo. Je mým koníčkem a částečně i povoláním.
V televizi se moc ráda dívám na ragby, což je z úplně jiného soudku. Líbí se mi nasazení ragbistů a jejich smysl pro fair play.

Co obnáší práce trenérky?

Kromě tréninků na ledě jsou to i, jak my říkáme, „suché“ tréninky v tělocvičně i venku.

Zde pilujeme choreografii paží, výraz a držení těla. Trenér vybírá hudbu, k té tvoří odpovídající kostým a choreografii skladby. Vybírá i závody, kterých se účastní.

Kolik svěřenkyň prošlo vašima rukama a jaké máte úspěchy?

Spíše bych řekla týmů, protože trénuji synchronizované bruslení, kdy je na ledě najednou až 16 dívek. Předvádějí stejné prvky a tvary na ledě.

Trénuji již svůj druhý tým, prvním byly Johanky. Vedla jsem je od nejmladších žaček až po seniorky.

Teď už pátým rokem trénuji svůj druhý tým Ice Flowers, které jsou nyní v kategorii starší žačky. Kytičky mají za sebou mnoho úspěchů. Jsou vícenásobnými mistryněmi ČR a za poslední dva roky zvítězily i na všech zahraničních závodech.

Například v Belgii, Chorvatsku, Švýcarsku, Maďarsku. V loňském roce byly vyhlášeny sportovním kolektivem Jihlavska.

Určitě máte i vy svůj cíl, nejvyšší metu, na kterou chcete v rámci práce dosáhnout?

Asi každý trenér má svou nejvyšší metu, v našem případě je to účast na mistrovství světa. Bohužel v našich podmínkách jsme limitovány počtem závodnic.

Často se stává, že dívky s odchodem na jinou školu skončí, nebo přejdou do jiného týmu. Ale i přes tyto nesnáze bychom se šampionátu rády zúčastnily.

A jedna úsměvná na závěr, co dělají krasobruslařky v létě.

Bruslíme, protože pokud chceme mít dobré výsledky, nemůžeme ani v létě polevit.
S bruslením končíme v červnu a v srpnu zahajujeme novou sezonu soustředěním na ledě. Během léta hledáme hudbu, tvoříme kostýmy a samozřejmě musíme na další sezonu vymyslet celou novou jízdu.