Na předvánoční přípravy nemá moc času, až do svátků závodí a trénuje. I přesto se rychlobruslařka Martina Sáblíková na Štědrý den těší a užije si jej doma, v rodinném kruhu.


  Co máte na Vánocích nejraději?
Klid, atmosféru, a to že můžu trávit čas s rodinou.

  Z jakého dárku jste měla v životě největší radost?
Mám radost z každého dárku, protože vím, že si na mě ten dotyčný vzpomněl a je úplně jedno, co dostanu. Mě stačí i smska.

  Vzpomenete si, jaký dárek vám udělal největší radost, když jste byla ještě dítě?
Když jsme byli malí, s bráchou jsme dostali pod stromeček lego. Bylo to takové westernové městečko a hráli jsme si s ním hned večer asi do půl jedné. Naši nás pak museli zahnat do postele. Lego bylo tenkrát docela vzácnost a měli jsme z něj obrovskou radost.

  Jak jste na tom s nakupováním dárků?
Jak jsem skoro pořád na cestách, tak nakupuju průběžně, co mi padne do oka. No a něco ještě dořeším těsně před Vánocemi, většinou přes internet. Nejradši ze všeho mám, když z toho dárku mají ostatní radost a vidím ty jejich rozzářené oči.

  Dodržujete nějaké vánoční tradice?
Tak nejím celý den maso, abych viděla zlaté prasátko. Zdobíme stromeček, večer máme kapra. Prostě taková česká klasika. Budu doma s rodinou ve Žďáře nad Sázavou. Budeme koukat na pohádky, třeba Popelku jsem viděla snad tisíckrát, ale podívám se na ni vždycky ráda. Pak, doufám, přijde Ježíšek a rozbalíme dárky. Už se nemůžu dočkat.

  Jak slavíte Silvestr?
Většinou jsme na soustředění v Itálii. A tam neslavíme, ale trénujeme. Ale na půlnoc čekáme, připijeme si, zavoláme domů a jdeme spát. Je to normální, už jsem si zvykla. Takhle jezdíme už roky, takže mi to nedělá problém.

  Splnilo se vám někdy nějaké přání, co jste si přála do nového roku?
Jediné, co si vždycky přeji, je zdraví. Nic víc nepotřebujeme. Občas to vyjde, občas ne.

  Co byste popřála čtenářům Jihlavských listů do nového roku?
Hlavně hodně zdraví, pohodu a stálý úsměv.