Nejen o rituálech a blížícím se jaru je rozhovor s písničkářkou a zpěvačkou Žofií Kabelkovou z Jihlavy.

 Dnes máme pátek 13. Nejde se nezeptat - jak vás toto datum ovlivňuje?
Vzhledem k tomu, že jsem se 13., ačkoliv jiného měsíce, narodila, beru třináctku jako takovou pěknou startovní čáru. Nejsem pověrčivá, a tím pádem mě její spojení s pátkem nezneklidňuje.

 Jste pověrčivá, máte nějaké své rituály?

 Jediný rituál, co mě teď napadá, jsou „výhledy pro štěstí“. Vždycky když projíždím přes rodnou Vysočinu kolem Velkého Meziříčí, nezapomenu se z dálničního mostu podívat na zářivě bílou věž kostela sv. Mikuláše, pro mě okouzlující dominantu města.

 A stejně tak to mám v naší stověžaté metropoli s Pražským hradem. Vyčuhuje v nejrůznějších zákoutích města v rozkošných průhledech a taky na mě mrká pro štěstí.

 Těšíte se na jaro? Dělá s vámi divy…?

 Těším se hlavně na delší dny a šťavnatou přírodu. Jaro na mě zaručeně funguje, zase mi dobije baterky. Ale divy se mnou dělá snad každá roční doba.

 Máme štěstí, že počasí i krajina jsou u nás pestré a proměnlivé, a tak se mi Vysočina snad nikdy neomrzí.

 Na čem aktuálně pracujete a co pro své fanoušky chystáte?

 Už třetím rokem, takže skoro celou věčnost, připravujeme s producentem Matějem Portešem novou desku. Bude popovější a snad i hravější než předešlá alba.

 Uvidíme, jestli se podaří dotáhnout ji konečně letos. Taky k ní máme nachystaný krásný animovaný videoklip, který natočila Bára Valecká (dříve Zadražilová). Snad už to všechno brzy vypustíme do světa. Držte pěsti.

 Jinak nejbližší koncert na Vysočině je v plánu v červnu – na novoměstském festivalu Sbírka motýlů.

 Co byste doporučila začínajícím zpěvákům, kteří se chtějí prosadit?

 Víte, spíš než pro prosazování se a soutěžení jsem pro to, aby měl člověk z muziky radost. A ono to pak buďto vyjde, nebo ne.

 Já sama mám momentálně období útlumu, ale s potěšením sleduju, kolik talentovaných, charismatických a osobitých muzikantů potkávám. Jen je trochu škoda, že jejich písničky se v dramaturgii českých médií skoro neobjeví a internet je pro změnu muzikou přehlcen, takže veřejnost se o nich téměř nemá šanci dozvědět.

 No, ale naštěstí to vždycky z času na čas někoho „vyplivne“ ve známost, a to je pak bezva překvapení. Třeba slovenská hudební scéna je zrovna teď nesmírně inspirativní – najděte si třeba Korben Dallas nebo Fallgrapp. Je toho spousta, co stojí za slyšení!

 Jaké vlastnosti by měl mít člověk, který se chce stát zpěvákem nebo zpěvačkou?

 Pevně doufám, že na tohle neexistuje žádný univerzální mustr! Byla by to asi nebetyčná nuda, kdyby všichni, které živí vlastní hlas, byli houževnatí, pracovití, trpěliví, pilní atd. Jsem pro pestrost, svobodu a originalitu.

 Prozradíte, na kolik hudebních nástrojů hrajete? A kdy jste se na ně naučila hrát?

 Na kytaru hraju od třinácti - chvilku ze mě „rostl“ pan učitel Lukšů v jihlavské ZUŠce, a pak jsem pokračovala coby samorost. Později došlo i na klavír (blbě), kalimbu (obstojně) a teď jsem se zamilovala do ukulele (docela to ujde).

 Nejvíc doma se cítím s kytarou a ukulele, ty další nástroje mě sice baví a inspirují, ale nedá se říct, že bych na ně zrovna „válela“. 

 Po kom jste zdědila talent - byl někdo z vaší rodiny hudebně nadaný?

 Oba moji rodiče jsou muzikální, tak pravděpodobně po nich. Ale co vím, jsem z naší rodiny první, kdo se muzice věnuje intenzivněji.