Zetor 25 – nestárnoucí dělník polí
„Když tě dívka zradí, to se může stát, zůstane ti Zetor, věrnej kamarád,“ zpívá se v písni z filmu Trhák. A je to tak. Jedním z nejvěrnějších zetorů nejen českých polí je už 60 let slavný Zetor 25. Ač by mohl zaslouženě odpočívat mezi veterány, slouží dál.
Jsou kvalitní stroje, které mají špatnou pověst díky historickému pozadí – Tatra 613, Volha atd. Jedním z nich je i symbol české kolektivizace, Zetor 25, o kterém nadšená svazačka v propagačním komunistickém filmu Rodná zem (1953) zpívá jako o „motorovém koni“. Všimněme si, že žena zpívá za jízdy – ano, to díky snadnému ovládání stroje.
Nadšení konstruktéři brněnské Zbrojovky, kteří první exemplář dokázali vyrobit už r. 1945, jistě s kolektivizací nepočítali. Nasvědčoval by tomu i neuvěřitelný „rejd“ traktoru, který s předními koly do pravého úhlu a s přibrzděním jednoho kola dokáže otočit na pětníku, a tím i na úzké, dosud nezkolektivizované mezi.
„Pětadvacítka“ se vyráběla až do roku 1961, takže jde s rekordními 160 tisíci exempláři o jednu z nejdelších světových sérií bez inovací vkuse, což je jasný důkaz kvality. Výroba se dělila pouze do dvou variant: A (agregační) a K (kultivační), které se pro laiky lišily nejviditelněji hlavně rozměry pneumatik.
Opusťme ale už suchou teorii o dvouválci s rozvodem OHV o objemu 2078 cm3 a výkonem 236 koní, a pojďme za volant „áčka“.
Zastánci dnešních téměř „bezbariérových“ traktorů si trošku zaklejí, protože k němu musí šplhat buď naskočením na brzdový válec anebo zezadu po tažném zařízení a obkročmém přeskočení sedadla. U „kabrioletů“ jdou obě možnosti, u pozdějších kabinek jen ta druhá.
Jedním z lidí, kteří nedají na Zetor 25 dopustit, je i 75letý Adolf Lang z Pávova, mistr v opravě traktorů. „Když si hlídáte, aby v něm byl olej a voda, tak nemusíte dělat žádné opravy. Spotřeba je nízká: nalejete do nádrže naftu a vydrží vám půl roku,“ říká. V zimě pouze kápne trochu oleje do válce a na jaře krásně nastartuje.
Pan Lang se navzdory svému věku vyšvihne do sedadla, zažhaví a pustí startér (když je zima a slabá baterie, lze si dodělat elektricky předehřání vody anebo startovat vepředu točením klikou – k tomu ale existují už i elektřinou pohánění pomocníci).
Až uslyší volný pohyb válců, pustí dekompresor a ozve se legendární prdivé „patapatapata...“. Pan Lang má motor krásně seřízený, žádná oblaka nafty z výfukového komínu nevidíme. Dieselový motor „cvaká“ i v supermalých otáčkách, proto je vždy dramatické z dálky poslouchat „pětadvacítku“ – už už posluchač slyší motor „umírat“ a kope mu pomyslný hrob, když vtom se ozve nečekané zabafání a pomalu se zrychlující „pa – ta – pata – patapata...“. Pan Lang ale varuje, že minimální otáčky vyvíjejí nadměrný tlak na ojnice.
Raritou je unikátní řazení. Někteří noví kupci se diví, proč je „trojka“ tak pomalá – než se s úžasem dozví, že po výjezdu z pole či lesa lze „přehodit šaltpáku“ (viz nákres) na rychlou, silniční sadu rychlostí. Když v té zařadíte šestý stupeň, tak díky dobrému řízení můžete docílit až 35 km/h a předjíždět i novější traktory. „Oni pak dokonce šestku zaplombovali, protože bylo kvůli rychlosti hodně havárií,“ směje se pan Lang.
Když jedno kolo někde uvízne, jen zatlačíte pravým kolenem do boku a vypnete diferenciál. Další výhodou je ruční plyn, který umožňuje krásnou kochací rekreační jízdu. Idylka ale může skončit vlivem špatného seřízení spalování a přílišného túrování, kdy z výfuku šlehají doslova plameny, které mohou podpálit les nebo obilí. Omezením rizika je lapač jisker.
Traktor lze vylepšit blinkry, elektřinou zavedenou dozadu včetně vzduchu do přípojné káry a dalšími vynálezy. Pan Lang by dnes ocenil ještě posilovače. I tak ale jde o robustního, a přitom spolehlivého (ani příliš těžký, ani příliš lehký) pomocníka do terénu. Kdo by si jeho krásné oblé tvary a geniální jednoduchost motoru nezamiloval?
Na traktory odborník nejsem,
abych stroje identifikoval. Pamatuji traktor, co měl na boku velký talíř, snad setrvák? Pamatuji zetor major(?), padesátku... a setkal jsem se s dělníkem Zetoru, vzpomínal, jakou měli radost z prvních traktorů...
Nedávno jsem při courání po vlastech českých hovořil s majitelem velmi starého traktoru, Zetor to ale nebyl, byl to benzíňák. Ale co 2m, to kapka oleje, takže při jízdě na poli, při orbě jsou ty olejové kapky četnější... To vše násobeno počtem jízd po poli, takže ropný produkt mají i v obilí, bramborách...