Stačí jediný okamžik a změní se celý váš život. Své o tom ví Eva a Milan Kyselovi, kterým ve čtyřech měsících onemocněla dcera.

 S mladou rodinou manželů Kyselových se setkáváme na počátku jara v jejich domečku na kraji vesnice na Jihlavsku. Na stole voní káva a po pár minutách začínáme rozmotávat klubko smutného příběhu. „Když jsme se s manželem seznámili a po čase se rozhodli pro miminko, dlouho se mi nedařilo otěhotnět. Po roce a půl snažení se těhotenský test ukázal jako pozitivní,“ začíná vyprávění Eva.

 Celých devět měsíců probíhalo normálně, vše bylo v naprostém pořádku: „O to větší radost jsme měli, když nám oznámili, že budeme mít holčičku.“

 Karolínka se narodila v termínu, jako naprosto zdravé a spokojené miminko. Pak se ale všechno změnilo.

 Přesně v den, kdy byly Karolínce čtyři měsíce, dostala vysoké teploty. Podle dětské lékařky měla zánět uší. Další kontrolu doktorka naplánovala za čtyři dny. Jenže stav malé holčičky se nelepšil. „Druhý den se mi Karolínka vůbec nelíbila. Očka jí tak divně lítala, panenky otáčela v sloup. Jeli jsme znovu za doktorkou. Karolínka mezitím usnula v kočárku, a tak jsem to paní doktorce vše vypověděla sama. Ujistila mě, že to patří k teplotám, a dcerku vidět nechtěla,“ popisuje Eva počátky příběhu, jehož řádky se začaly psát před čtyřmi lety.

 Karolínka měla pořád teploty nad 39 a nereagovala ani na světlo. O pár minut později už ji sanitka převážela do nemocnice v Pelhřimově. „Tam jsem lékařům vše vylíčila, i to, že se léčíme na zánět uší. Jenže na ušním, kam nás poslali, nám primář oznámil, že u něho kšeft neuděláme -  podle něj má Kája ouška v naprostém pořádku,“ dodává třicetiletá maminka dnes už dvou malých dětí, které během našeho vyprávění odbíhá několikrát zkontrolovat.

 Zpět k příběhu malé Karolínky. Miminko skončilo v pelhřimovské nemocnici na JIPce, maminka Eva k ní nesměla. „Jen jsem čekala, co hrozného mi řeknou. Udělali lumbální punkci a zjistili, že se pravděpodobně jedná o zánět mozkových blan. Když jsem za Karolínkou přišla, myslela jsem, že mi rvou srdce z těla. Tak hrozný to byl pohled,“ dodává smutně. Ve svém vyprávění se paní Eva na chvíli odmlčí, je jasné, že k případu, který obrátil celé rodině život naruby, se vrací jen velmi nerada.  

 Pokračuje s tím, že tamní primář se jim snažil vysvětlit, že Karolínka má zřejmě zánět mozkových blan. Druhý den ji převezli do nemocnice v Českých Budějovicích.  „Tehdy jsme se jen dívali na vzdalující se lékařskou helikoptéru a vůbec jsme nevěděli, jestli ji ještě někdy uvidíme živou,“ přibližuje se slzami v očích tehdejší běh událostí Eva.  

 Stav děťátka se nelepšil. Výsledky testů ukázaly, že Karolínka bojuje s tzv. herpetickým zánětem mozkových blan a zánětem mozku. Vyšetření ukázala, že holčička zůstane pravděpodobně nevidomá, velmi těžce mentálně postižená a uslyší částečně jen na levé ouško. „Najednou jsem měla v náruči jen jakousi loutku, nevidící, neslyšící tělíčko, nedržela hlavičku. Byla na úplném začátku!“ vypráví  zoufalým hlasem Eva.

 Můžeme nechat promluvit statistiky. Podle nich touto nemocí jako Karolínka onemocní v České republice za celý rok dvě děti.

 Rodičům malé holčičky tak před čtyřmi lety nastal každodenní boj. Pravidelné cvičení, kontroly u lékařů... „To se nám při troše štěstí vyplatilo. O měsíc později nám oznámili, že se Karolínce sluch vrátil a že slyší na 100 %. Dokonce si občas zafixovala hračky, občas se na svoji maminku podívala. Vypadalo vše nadějně, ale…,“ krčí dnes rameny maminka Eva. O tři měsíce Karolínce lékaři potvrdili epilepsii, která jí zničila poslední zbytky zraku a ještě více poškodila mozek.

 Dnes jsou Karolínce čtyři roky. Za dva a půl roku se její vývoj posunul dopředu o čtyři měsíce. Nyní odpovídá pohybově 10. měsíci. Nosí plínky, nemluví. Rozumí pouze základním pokynům jako hami, čajík, cáky-cáky. „Ale věřte, když mne vezme za krk a dá mi svojí líbací pusinku, je mi v ten moment úplně jedno, že nechodí a nemluví, jsem šťastná, že ji mám!“ dodává i přes to všechno maminka Eva.

 Minulý rok Kyselovi narazili na lékařku Evu Augustínovou, původem ze Slovenska, která několik let trávila po světě v afrických zemích. Tam se zabývala životosprávou zdejších obyvatel a domorodců. Na základě toho vyvinula léčbu, kterou „zázračně“ uzdravuje nebo alespoň  zlepší stav léčených dětí a lidí, nad kterými lékaři již „zlomili hůl“.

 „Bohužel pro nás, kteří doufáme v její léčbu, sídlí až v Egyptě. Terapie trvá minimálně 14 dní a následně dostaneme léčbu na rok domů,“ přibližuje Eva. Přezdívku „zázračná“ prý dali lékařce rodiče dětí, které uzdravila nebo jim alespoň pomohla.

 Jenže léčba a náklady s tím spojené jsou pro rodinu finančně náročné - celková cena se pohybuje v relaci 120 tisíc korun. „Nejsme schopni tuto částku naspořit, i kdybychom doma zůstali o chlebu a vodě,“ říká s lítostí Eva, s tím, že rodina navíc splácí hypotéku, auto a jiné povinné výdaje. Denně přitom Karolínku vozí do 20 kilometrů vzdálené speciální mateřské školy, a jen měsíční náklady na dopravu činí čtyři tisíce korun.

Proto Eva vytvořila Karolínce webové stránky, kde prosí lidi o finanční příspěvek na její léčbu. „Nikdy jsme o nic nežádali, stydím se a není mi to vůbec příjemné, ale dělám to pro naši malou holčičku. Pokud existuje možnost, jak Karolínce pomoci, uděláme to,“ uzavírá Eva s nadějí.

 Klára Novická