Už jste někdy slyšeli název Skřítkova dílnička? Že ne? Tak čtěte, seznámíme vás.
Příběh Skřítkovy dílničky se začal psát na jaře roku 2009. A vlastně úplně náhodou. Markéta Kolaříková z Jihlávky na Jihlavsku, dnes žijící s partnerem a dvouletou dcerkou Esterkou v Praze, si potřebovala opravit náušnice...
„Tak jsem začala hledat, vymýšlet, zkoušet... A odtud byl už jen krůček k prvním experimentům s vlascem a navlékáním korálků. Nečekala jsem, že mne korálkování tak nadchne. Zprvu jsem své výtvory rozdávala, ale touha navštívit Indii mne vedla k otevření internetového obchůdku. Můj muž mi totiž řekl, až si našetříš, tak můžeš jet. A vůbec netušil, co tím způsobí,“ začíná své vyprávění Markéta.
„Vždycky jsem chtěla něco umět. Háčkovat, plést, vyšívat či malovat. Nikdy jsem ale neměla čas, abych se těmto věcem věnovala. Až po narození miminka jsem se naučila odpočívat a udělat si volnou chvilku na to, co mě baví,“ dodává.
Zásoby korálků se tak začaly rozrůstat, a když mladá maminka objevila kouzlo šitých šperků, pořídila si na korálky rovnou přepravku. Obklopila se různými návody a diagramy a pustila se do šití.
Šité šperky jsou podle Markéty velmi náročné jak časově, tak technicky: „Když šiji něco poprvé, trvá mi to třeba i celý víkend. Ale jakmile proniknu k jádru věci a přestanu párat, jde mi práce skvěle od ruky. Báječně se u šití odreaguji, a když v ruce třímám hotové dílo, cítím se jako vítěz. V tu chvíli si vždycky myslím, že právě tenhle šperk je mé životní dílo a že nic složitějšího už nikdy nevyrobím. Ale pak natrefím na další šperkový rozpis a zase stojím na startovní čáře,“ říká s neskrývaným nadšením.
Šitými šperky ale příběh nekončí. Po korálcích objevila žena z Vysočiny smaltování na plotýnkovém vařiči. Provádí se speciálním práškem, který se sype na šperková sklíčka. Prášek se teplem roztéká a lze na něm tvořit různé vzory, popřípadě jej zdobit. Fantazii se meze nekladou. „Je však třeba vystihnout ten pravý okamžik, kdy prášek není ani moc tekutý, ani moc tuhý. Jinak se vzor nepovede. Stačí chvilka zaváhání a můžete začít od začátku,“ varuje usměvavá blondýnka.
Jednou z nejoblíbenějších technik se jí prý stalo letování: „K práci s horkou pájkou a cínem jsem se dlouho odhodlávala. Začátek byl těžký a spálené prsty opravdu bolely, ale po několika pokusech jsem zvládla i tohle. Zprvu jsem letovala sklíčka a skleněné pecičky, pak plátky achátu a nakonec valounky minerálů. V nabídce mám dokonce i takové skvosty jako letované rubíny.“
Zvědavost Markétu přivedla i k tavení skla v mikrovlnné troubě. Tato technika je podle ní velice zajímavá, ale náročná na vybavení. „Nedostatek materiálu je ostatně problém, se kterým se potýkám celkem často. Jednotlivé komponenty pro výrobu šperků bývají předražené, protože je často prodává jeden jediný obchod. Z těchto důvodů se výroba bižuterie prodražuje a není tak možné v konečné ceně zohlednit čas věnovaný výrobě šperku,“ malinko se rozčiluje.
Samotnou kapitolou v bižuterii je ještě Fimo, což je hmota vzdáleně podobná moduritu. Na rozdíl od moduritu však Fimo existuje v nepřeberné škále odstínů a je mnohem odolnější.
Za pomoci základního vybavení - strojku na nudle, vykrajovátek, nožů a planžet, průhledného válečku - se z něj dají vytvářet neuvěřitelné vzory a šperky. Mícháním jednotlivých odstínů vznikají další a další, barvy se prolínají a vytvářejí zvláštní vzory.
„Jakmile vytáhnu Fimo z krabice, pracuji i celou noc. Nemohu jít spát, dokud na stole neleží hotový šperk. Z Fima vyrábím nejen šperky, ale také vánoční ozdoby a doplňky pro panenky dcerky. Škoda že je Fimo zatím málo rozšířené a neznámé, ale doufám, že i tyto šperky si v budoucnu své zákazníky najdou,“ dodává Markéta.
Z nejnovějších rukodělných technik, které si vyzkoušela, zmiňuje plstění. „Ač je to poměrně stará technika, je lidem málo známá. S výrobou plstěných kuliček mi pomáhá i moje dvouletá dcerka. Baví ji také barvení hedvábných šňůrek, které barvíme speciálním a tajným roztokem potravinářského barviva, octa, soli a napařovacích barev na hedvábí.“
S Esterkou tvoří maminka z Prahy většinou odpoledne, složitějšími věcmi se pak zabývá hlavně v noci od devíti do druhé hodiny ranní. To její muž i dcerka spí a nikdo ji tak nevyrušuje: „Po rušném dni si dopřeji chvíli sama pro sebe, ticho, a skleničku dobrého vína, při které vznikne jedinečný šperk. Od každého vyrobím pouze jeden či dva kousky a s těžkým srdcem se s nimi loučím. Ale pokud šperk svému majiteli udělá radost, pak svůj účel splnil.“
Náhrdelníky s hedvábnými šňůrkami patří v Markétině obchůdku Skřítkova dílnička mezi nejžádanější šperky. Hedvábné šňůrky v kombinaci s korálky mají prý tu výhodu, že náhrdelníky jsou variabilní. Mohou se nosit jak jsou, spirálovitě stočené a nebo lze na náhrdelníku opatrně uvázat libovolný počet uzlíků, které jej zkrátí. A pokaždé vznikne jiný, zcela originální šperk.
A jaké má Markéta Kolaříková plány do budoucna? „Mým snem je pořádat kurzy pro veřejnost. Ale dnešní počítačová doba kreativitě moc nenahrává, mezi mládeží není o ruční práce zájem. Třeba se za pár let ale vrátí jako trend, stejně jako to funguje například v módě...“
-kh-
