Proč nastala změna, když vlevo jezdil skoro celý svět a jezdit vlevo bylo jednoduše přirozenější?
Zajímavé postřehy čerpáme z Wikipedie a odborných webů jako garaz.cz, dopravniznaceni.com, radynacestu.cz či auto.cz.
Nad skutečnými důvody směru provozu historici stále hloubají. V počátcích automobilismu se v Evropě jezdilo po levé straně, volant býval ve vozech vpravo, což dodnes vydrželo jen ve Velké Británii a celém Commonwealthu.
Mnozí odborníci stále tvrdí, že z biologického hlediska je pro řidiče přirozenější levostranný provoz. Většina lidí má totiž silnější pravé oko, a tak je bezpečnější mít protijedoucí vozidlo vpravo od sebe.
Když pomineme dřívější vliv císaře Napoleona Bonaparta s jeho pravostranným šikováním vojsk, tak na novodobější přechod k pravostrannému řízení měl po první světové válce rozhodující vliv americký trh s automobily.
Protože v USA se již dávno jezdilo vpravo, tamní vozy měly volant vlevo. V té době zde již probíhala velkosériová výroba vozů, a ty se začaly dovážet na starý kontinent ve velkém.
Po pravostranném provozu začala volat i Pařížská úmluva z roku 1926, která z mezinárodního hlediska řešila jízdu motorovými vozidly.
Ale zpět k rozhodující okupaci Československa. Zbytky naší země, po dřívějším zabrání Sudet obsadila německá vojska ve dnech 14. - 16. března 1939.
V Protektorátu Čechy a Morava byl pravostranný provoz zaveden výnosem vrchního velitele německé armády Walthera von Brauchitsche dne 17. března 1939.
Ve Velké Praze se kvůli složitosti její infrastruktury začalo jezdit vpravo až brzkého rána v neděli 26. března 1939.
Důvodem byla složitost dopravní situace, kdy se měnil i provoz tramvají, včetně přebudování výhybek.
Na oblasti Československa, které byly již dříve postoupeny Německé říši Mnichovskou dohodou (Sudety), se vztahovalo veškeré tehdejší německé právo, včetně dopravních předpisů. A tak v Liberci, Ústí nad Labem, Českém Krumlově, Chebu, Karlových Varech či Opavě již fungoval pravostranný provoz od začátku října 1938. Na Slovensku byl zaváděn v letech 1939–1941.
Pravda je, že nacisté změnu urychlili. Ale i bez nich bychom začali jezdit vpravo nejpozději od 1. května 1939. Československo se totiž k přechodu na pravostranný provoz zavázalo v roce 1926 ve zmiňované Pařížské konvenci. Byla to modernizovaná mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly a o zavedení dopravních značek. Důvodem byl mezinárodně zvýšený automobilový ruch. Pravostrannou jízdu nešlo v ČSR prosadit snadno, naši politici čelili odporu veřejnosti i námitkám dopravních expertů.
Vlevo jezdili Římané, vpravo Napoleon
Podle archeologických nálezů se jezdívalo vlevo již ve starověkém Egyptě a Římě. Při jízdě na koni se jezdec držel na cestě vlevo. Důvodem byla bezpečnost, kdy se mohl lépe bránit protivníkovi. Většinu lidstva tvořili i v historii praváci, kteří meč třímali v pravé ruce. Při souboji bylo výhodnější se držet vlevo a mít útočníka po pravé ruce. Z levé strany také bylo pro praváky, i vzhledem k umístění meče, jednodušší nasedat a sesedat z koně. A stejný důvod jezdit vlevo měli jak středověcí rytíři, tak i japonští samurajové.
Kde se původně také jezdilo vlevo, to byly Spojené státy americké, ještě když byly britskou kolonií. To se změnilo po získání nezávislosti dne 4. července 1776, kdy Amerika přešla na pravostranný provoz. Ten se poprvé dostal do zákona v roce 1792, a to na cestě mezi Philadelphií a Lancasterem.
Koňská spřežení tak jezdila napříč zemí po pravé straně. Tehdejší nákladní vozy byly taženy několika páry koní, přičemž kočí seděl na některém levém koni a bičem v pravé ruce snadněji ovládal spřežení.
Kvůli tomu se kočí s protijedoucím vozem vyhýbali tak, aby jej měli vlevo od sebe a ze své pozice jej lépe viděli.
Na starém kontinentu se pravostranný provoz začal rozmáhat po napoleonských válkách. Traduje se, že Napoleon Bonaparte vodil své vojsko po pravé straně cest. To i vyplývalo z francouzské historické zkušenosti, že koně jezdívali vlevo kvůli bezpečnosti jezdce, zatímco chodci kráčeli vpravo.
Navíc Napoleon byl levák, a tak se na pravé straně cesty mohl lépe bránit. Pravostranný provoz pak Napoleon zaváděl i na dobytých územích a ve všech francouzských koloniích.
Jízda vpravo byla oficiálně zavedena v Paříži v roce 1794, tedy krátce po pádu Bastily. Téměř současně přešlo ke stejnému opatření i Dánsko.
Novému způsobu jízdy odolávalo Rakousko, kde se jezdívalo i nadále vlevo. Levostranný provoz byl dokonce roku 1915 v Rakousku-Uhersku uzákoněn. No, a pravidlo po rozpadu monarchie vydrželo i v nástupnických státech, včetně tehdejšího Československa. Až do onoho jara 1939.
V Anglii stále vlevo
Na jízdě vlevo se nejspíš nic nezmění ve Velké Británii a ve více než 70 zemích, které bývaly jejími koloniemi.
Vlevo se jezdí také v Irsku, Skotsku, na Maltě a Kypru. Na levé straně silnice se jezdí v řadě zemí v Africe, na Seychelách, Mauriciu a dalších ostrovech v Indickém oceánu, v Indii, Nepálu, Thajsku, Indonésii, na Novém Zélandu nebo třeba v Japonsku.
V 60. letech 20. stol. údajně nad změnou směru provozu uvažovala i Velká Británie. Kvůli bezpečnosti a nákladnosti takového projektu ale byla myšlenka opuštěna. V Londýně by např. ke změně stran silnice ani dojít nemohlo, protože je celý vystavěný tak, aby se v něm jezdilo vlevo. Do autobusů se nastupuje levou stranou, řidič sedí vpravo.
Až do roku 1967 se jezdilo vlevo také ve Švédsku a do roku 1968 na Islandu. Výsledkem mnoha úprav dnes zhruba dvě třetiny světa jezdí po pravé straně silnice.
Zajímavostí je naopak změna provozu z roku 2009 na ostrově Samoa v Polynésii. Ten se paradoxně vrátil k dnes méně obvyklému levostrannému provozu. A důvod? Jednodušší a levnější je importovat do země auta z Austrálie a Nového Zélandu, kde se jezdí vlevo.
