První na řadě byl svátek svatého Martina, i když letos 11. listopadu tento původně římský voják a pak biskup v Tours nepřijel na pověstném bílém koni, kdy se metelice za metelicí honí.
Martin si to přicválal na koni „šedém“, což dle pranostik znamená mlhy a střídavou zimu. Kdyby ovšem přijel na „žlutém“ koni, bylo by to horší, nastala by zima tuhá a suchá.
Tradiční svatomartinskou husičku i otevírání mladého vína 11. 11. v 11 hodin už máme za sebou. Mimochodem tradici vítání nového vína na sv. Martina znali již na dvoře císaře Josefa II., tedy ke konci 18. století.
Na svatého Martina již byla sklizeň bezpečně pod střechou a sedláci obnovovali se svými pacholky a děvečkami pracovní smlouvy. Na to se většinou připíjelo mladým vínem. Ale pozor, novým jiskrným mokem se nikdy nepřiťukává, aby se tzv. nesplašilo (přímo ve sklence nezkazilo).
V listopadu začalo zpracování úrody ve stodolách i staveních. Zimu s dlouhými večery si český lid dokázal zpestřit. Do začátku adventu jej čekaly ještě dva významné svátky.
Všichni se těšili na tanec o rozpustilé „Kateřinské“ zábavě kolem 25. 11. a pak na tajemné věštění na svátek svatého Ondřeje (30. 11.).
Letos advent předběhne svatého Ondřeje, neboť začíná již v neděli 27. 11., kdy se v řadě měst rozsvítí vánoční stromy.
Ale pojďme se na oba zbývající listopadové svátky podívat blíž.
Poslední tanec o „Kateřinské“
Významným listopadovým svátkem je Památka svaté Kateřiny Alexandrijské, 25. 11. V selské tradici je spojena s tancem.
Tzv. „Kateřinská“ bývá poslední zábavou před umírněným adventním časem. Tradice se dodnes drží zejména na venkově.
Princip je v tom, že na sv. Kateřinu muži na jeden den propůjčili ženám práva. Ale je to pro ně područí příjemné. Ženy již od jara škudlily právě na tento den. Z peněz se zaplatila muzika, hospodyně napekly maso a koláče.
Průvod žen s opentleným věncem šel po vsi a další se přidávaly. Teprve, když průvod vstoupil do slavnostně vyzdobené hospody, mohli tam i muži.
Při dámské volence tanečnice až do půlnoci proháněly muže po parketu. Jedním ze zvyků večera bylo rozdávání pečiva ze slavnostního věnce.
Úderem půlnoci vzal „ženský den“ za své a muži se posadili k hlavnímu stolu. K tanci vodili partnerky podle svého uvážení a zábava pokračovala až do rána.
O kateřinské slavnosti končila pastva, na dvorech začínali se stříháním ovcí. Čeleď mohla na sv. Kateřinu změnit dvůr.
Kdo byla svatá Kateřina?
Byť je její svátek spojen s tancem, život světice nebyl tak veselý. Podle legendy doložené v 10. století žila svatá Kateřina Alexandrijská kolem roku 300. Byla vzdělanou egyptskou princeznou a křesťankou se stala pod vlivem místního poustevníka.
Při pronásledování křesťanů římským císařem Maxentiem vystoupila na obranu své víry a dokázala o své pravdě přesvědčit padesát pohanských filozofů. Císař je za to dal upálit.
Samotného císaře ale Kateřina fascinovala a chtěl ji získat pro sebe. Ona však odmítla, neboť se zasvětila panenství.
Zhrzený vládce ji přikázal umučit v soukolí se železnými hroty, které měly roztrhat její tělo.
Dívka prosila Boha, aby k chvále svého jména ten mučící mlýn zničil. A stroj se porouchal. Rozezlený Maxentius tedy nechal Kateřinu setnout.
Proto bývá sv. Kateřina vyobrazována s atributy mučícího loukoťového kola, mečem, jímž byla setnuta a knihou, symbolem učenosti. Křestní jméno Kateřina znamená čistá, cudná, mravná.
Světici ctil císař Karel IV.
Sv. Kateřina je patronkou panen, studentů, učitelů a kolářů, stejně jako železničářů a řemeslných profesí, námořníků a tiskařů. Ochraňuje úrodu a pomáhá při migréně a nemocech jazyka, také při hledání utonulých.
V Čechách byl podporovatelem jejího kultu císař Karel IV.
Sv. Kateřina byla popravena 25. 11. r. 307, Karel IV. na den přesně, v r. 1332, zvítězil v bitvě u italského San Felice. Své vítězství přičítal ochraně sv. Kateřiny a stal se jejím oddaným ctitelem. Den sv. Kateřiny (25. 11.) byl v Čechách zasvěceným svátkem až do roku 1771.
