Doba covidová podle odborníků přinesla zhoršení zdravotního stavu české populace. Hlavně pro starší ročníky to není dobrá zpráva. Blíže s lékařkou jihlavského Státního zdravotního ústavu Irenou Zimenovou.
Říká se, že každý je tak starý, na kolik se cítí. Kdy se z lidí stanou senioři a co to vůbec znamená?
My všichni stárneme a v určitém věku cítíme, že už to není, co bývalo. Že více zapomínáme, horší se fyzická kondice a ráno nás bolí záda, vnímáme více únavu.
A tyto pocity opravdu nemusí souviset s věkem, ale s tím, jestli přijmeme to, že je to normální. Nenecháme se tím odradit, nepřestaneme se hýbat, starat se o sebe.
Takže věk, kdy se člověk stane seniorem, je stanoven na 65 let, ale někdo se cítí starý v padesáti a někdo je v osmdesáti „čupr“.
Jak by tedy měl vypadat normální zdravý senior?
Představa, že by lidé neměli vysoký krevní tlak, cukrovku, bolesti kloubů, je asi hodně idealistická.
Myslím, že by bylo fajn, kdybychom neměli potíže, které by znemožňovaly normální fungování. To, že nás něco bolí nebo musíme vynaložit větší úsilí, se dá překonat, když nás to neupoutá na lůžko.
Jak změnila koronavirová pandemie přístup starších lidí k jejich zdraví? Začali na sebe více myslet?
Naivně jsem si myslela, že se lidé zamyslí nad svým životním stylem a pokusí se dostat těla do zdravé kondice.
Bylo zcela zřetelné, že horší, velmi vážný průběh koronavirového onemocnění měli lidé obézní.
Koronavirus byl velký strašák, který mohl lidi motivovat k tomu, aby se s obezitou a nadváhou snažili něco udělat. Že to tak nebylo, je zřejmé.
Na druhou stranu je pochopitelné, že když se člověk dostane do psychické nepohody a neumí si poradit se stresem jinak, hledá se útěcha v jídle.
Koronavirus strašil, stresoval a místo, aby lidé mohli starosti sdílet, byli zavření doma. Efekt byl tedy spíše opačný, dle statistik se zdravotní stav zhoršil.
Čím je člověk starší, tím má obecně problém věnovat se sám sobě. Odbývá se s jídlem, neřeší pohyb… Starší lidé někdy s oblibou říkají: Vždyť já už toho tolik nepotřebuji, stačí mi kafe a rohlík. Mají pravdu?
Opět záleží na přístupu. Setkávám se s tímto přístupem, pravdu samozřejmě nemají. Ale setkávám se i s jedinci, kteří si umí užít to, že už nemají tolik pracovních povinností, že mají prostor věnovat se sami sobě.
Potřeba věnovat se sobě není sobecká, ale nezbytná. Dopady na zdravotní stav se mohou objevit poměrně rychle například zpočátku jenom únavou nebo obyčejnou zácpou. Další potíže se však nabalují.
Na co si má starší člověk dávat pozor při stravování? Kde ubrat, na co zapomenout a naopak, co do svého jídelníčku zařadit?
Ten rozdíl oproti jiným věkovým kategoriím není nijak velký. Spíše jde opravdu o to, odstranit to přesvědčení, že už to je jedno. Není.
Tělo v každém věku potřebuje dostatečný příjem všech živin, včetně kvalitních bílkovin v podobě libového masa. Důležité jsou všechny vitamíny, minerální látky, vláknina, tedy dostatek ovoce, zeleniny, luštěnin, nezapomínat na vápník v podobě mléčných výrobků.
Omezit se mohou sladkosti a příliš tučné potraviny. Nemusíme je úplně vyřadit, pokud výdej energie pokryje příjem, tedy pokud máme dostatek pohybu a přijatou energii z pochutin spálíme.
V dnešní době, kdy všechny straší zdražování a růst energií, bude asi sáhnutí do jídelníčku ovlivňovat všechny věkové kategorie. Je podle vás nějaký životabudič, který tolik nestojí a je opomíjený? Něco, co z našich jídelníčků vypadlo, a je to přitom škoda?
Velkou výhodu mají senioři, kteří mají zahrádky. Obyčejná zelenina, ovoce dělá to nejlepší, co může. Pokud musíme nakupovat, můžeme ušetřit peníze tím, že sezónní zeleninu zamrazíme.
A za jeden z nejlepších životabudičů považuji kysané zelí, které si buď můžeme naložit, nebo koupit hotové, ta cena není tak hrozná.
Mnohdy není problém ani tak cena jako výběr potravin podle chuti. To, že si mnozí neodpustí dražší pochutinu na úkor něčeho výživově hodnotného. Ještě uvedu jeden tip.
Koupit obyčejný bílý jogurt a ochutit ho ovocem nebo eventálně marmeládou.
Se stářím přichází i nemoci. To bylo, je a zřejmě i bude platit. Ovšem, všeho moc škodí. Nemáte pocit, že to lékaři s předepisováním léků seniorům někdy přehánějí?
Ono to je logické řešení. Lékař vysvětlí pacientovi, že když zhubne, že mu zároveň klesne krevní tlak, že když nebude jíst tučné maso, že mu klesne hladina cholesterolu.
Jenže to je právě pro většinu lidí nepřijatelné, nejsou schopni si něco odříct. A lékař ví, co dělá vysoký tlak nebo vysoká hladina cholesterolu s cévami. Chce zabránit tomu, aby pacient měl infarkt nebo mrtvici, tak mu nasadí léky, které ten tlak a hladinu cholesterolu snižují.
Není to zbytečné, brání následkům. A myslím, že by lékař raději viděl, kdyby pacient sám něco udělal pro sebe a ty léky nepotřeboval.
Mohou senioři svůj imunitní systém průběžně „trénovat“ a jak by měl takový trénink vypadat?
Mohou a opět je to stejné jako v ostatních věkových kategoriích. Jde o to udržovat tělo ve fyzické kondici, mít v jídelníčku dostatek vitamínů a bonusem navíc může být otužování.
A není nutné lézt do ledové vody. Jde o pobyt na čerstvém vzduchu a doma netopit na vysoké teploty. Ale to nás teď ceny asi donutí všechny.
V čem senioři ve vztahu k imunitě nejčastěji chybují?
Nejvíce se chybuje v tom, že se lidé opravdu nedostatečně starají o fyzickou kondici, jsou pohodlní. Ale připomenu ještě jeden podstatný faktor.
Bylo prokázáno v mnoha studiích, že imunita je ovlivněna stresem. Když je člověk ve stresu, v psychické nepohodě, hlesá schopnost organismu bránit se infekci. A na tom by bylo dobré také pracovat.
Je pravda, že pohyb je nejlepším lékem na stárnutí. Jak začít?
Naprosto souhlasím. Ono to totiž souvisí i s tou psychickou pohodou. Pravidelný pohyb pomáhá budovat fyzickou kondici, zlepšovat náladu.
Různé pohybové aktivity podporují setkávání lidí, a to opět může pomoci psychicky. Začít mohou tak, že se porozhlídnou, jestli není někde cvičení určené pro seniory, kde každý cvičí jen podle svých možností.
Nebo je vždy dobrou možností chůze. Mohou se přidat do turistického klubu nebo chodit sami nebo s přáteli.
