Dana Čírtková (*1963)

tisková mluvčí Policie České republiky

 Působí už dvanáctým rokem v policejním sboru na Krajském ředitelství policie Kraje Vysočina na pozici vedoucí oddělení tisku a prevence a krajské tiskové mluvčí. Předtím pracovala dvaadvacet let jako regionální novinářka v Jihlavě. Je vdaná a spolu s manželem bydlí v Jihlavě. Má ráda Řecko, četbu, rekreační sport – v zimě běžky a od jara do podzimu kolo.

Co vás na opačném pohlaví nejvíc vytáčí?

Vadí mi, když se někteří muži snaží zaujmout své okolí tím, že používají naprosto zbytečně vulgární výrazy.

 Měnila byste s muži?

Určitě bych neměnila, jako žena jsem spokojená. Musím se ale přiznat, že jsem velmi ráda, že mohu pracovat v převážně mužském kolektivu. A to platilo i o mém předchozím zaměstnání.

Ženský kolektiv je plný emocí, ženy mezi sebou soupeří, pomlouvají se - to se mezi chlapy myslím neděje.  

 Co vy a řízení auta?

K řízení auta mám velmi vřelý vztah, řídím ráda a troufnu si odvážně říct, že patřím ke klidným řidičkám, které mají za sebou dostatek zkušeností na to, aby zbytečně neriskovaly.

Jinak první řidičák jsem získala na malý motocykl v Telči, pár dnů po svých patnáctinách.

 O jakém povolání jste snila coby malá holka?

Asi mi někteří nebudou věřit, ale moje maminka je mi toho svědkem…, od malička jsem toužila po tom, stát se sportovní novinářkou.

O ničem jiném jsem nikdy neuvažovala. A vidíte, že mi byly hvězdy nakloněny a novinařina mě provázela více než dvě desítky let.

A také moje současná profese k ní má velmi blízko. I když od sportu jsem tematicky vzdálená.

Ale k tomu sportu mě v novinách taky občas pustili, hlavně v létě, když sporťák čerpal dovolenou. A to byly nádherné časy a mám z té doby mnoho kamarádu ve sportovní branži…

 Jaké jsou tři nejdůležitější věci ve vaší kabelce?

Tak v mojí kabelce najdete mnoho věcí, které s sebou asi normální člověk nenosí – kávová lžička, gumové rukavice.

Ale teď vážně… mobilní telefon, peněženka a služební průkaz.

 Zvládla byste se obejít týden bez mobilního telefonu?

Určitě bych to zvládla, ale při mé současné práci je to obtížné, protože na mobilním telefonu přijímám také zprávy o důležitých událostech.

Ale vzpomínám si, že jednou na dovolené v Řecku jsem zůstala celý týden bez mobilu, protože mi pár hodin před odletem ukradli na Florenci kabelku i s mobilem a pasem. Ale díky přátelům a manželovi, kteří mi dopravili k letišti občanku, jsem mohla odletět…

 Sukně, nebo kalhoty?

Sukně i kalhoty, a to jak v pracovním životě, mám na mysli policejní uniformu, tak v soukromém životě. .

 Jaký byl váš největší úlet?

Splnit přání moji maminky a po základní škole se přihlásit na „mateřinku“ do Znojma, naštěstí mě tam tehdy nevzali.

 Co vás stoprocentně vždy rozesměje?

Já se usmívám pořád, proč se mračit. Ale určitě mě pobaví dobrý vtip a pak staré české filmy s Vlastou Burianem.

 Které místo na Vysočině máte nejraději?

Těch míst je více, ale mezi mému srdci nejbližší patří vesnička Nevcehle, kde jsem žila od malička až do doby, než jsem se vdala. Pak Telč, kam jsem chodila do základní školy a na gymnázium.

A krásných dvaatřicet let jsem strávila v Nové Říši, na tu nelze zapomenout…

 Kterou  vlastnost považujete za nejdůležitější?

Uvedla bych kombinaci vlastností, kdy se jedna bez druhé neobejde, a těmi jsou spolehlivost, přesnost a upřímnost.

 Máte nějaký svůj tip nebo recept, jak si udržet v současné době zdravou mysl?

Mě posiluje sluníčko. Takže pokud to jde, nesedět doma a jít ven na procházku, vyjet si na kole, sportovat.

Myslet pozitivně, usmívat se na lidi ve svém okolí a tím šířit pozitivní energii. Zbytečně si nenaříkat, pokud k tomu nemám opravdu vážný důvod.