Stránky Pro ženy s novou tváří

Je to přesně deset let co v Jihlavských listech přinášíme tematické stránky věnované ženám. Během sto dvaceti měsíců jste se na stránkách magazínu Pro ženy setkali s různými osobnostmi našeho kraje, představovali jsme dámy rozličných profesí, přinášeli jsme témata jako cestování, zdraví, rodina, kosmetika, móda.

Příloha bude pravidelnou součástí Jihlavských listů, které v letošním roce slaví 130. narozeniny, i nadále. Od aktuálního vydání s menšími změnami.

Doufáme, že uvítáte nový dotazník, zaměřený tentokrát na známé ženy Vysočiny. Jeho úkolem bude představit je a nahlédnout do jejich běžného života…

„Obětí“ naší premiérové rubriky se stala naše paní ředitelka.

Co vás na opačném pohlaví nejvíc vytáčí?

Čím jsem starší a zralejší, tím mi toho obecně vadí méně. Dříve mě vytáčelo skoro všechno. Teď jsem víc tolerantní. Mám pocit, že muže chápu více než dříve a víc si s nimi rozumím.

 Měnila byste s muži?

Teď už rozhodně ne. Ale když jsem byla malá, tak stoprocentně. Tatínek víc nadržoval bratrovi. Koupil mu třeba nové kolo a mně ne. To byla velká holčičí křivda.

 Co vy a řízení auta?

Bez auta nedám ani ránu. Za volantem se cítím dobře a dokonce si myslím, že v dnešní době většina žen jezdí lépe než muži.

 O jakém povolání jste snila coby malá holka?

Vyloženě velký sen to nebyl, ale toužila jsem být zpěvačkou. To se mi tak v první, druhé třídě moc líbilo.

Dost mě také bavila výtvarná výchova, dokonce jsem uvažovala o tom, že bych mohla dělat sochařinu. No a nakonec jsem vystudovala ekonomickou školu a živí mě čísla a počítání.

 Jaké jsou tři nejdůležitější věci ve vaší kabelce?

Muži nikdy nepochopí obsah dámské kabelky. U mě moc tajemství nenajdete. Vždy musím mít s sebou klíče, peněženku s doklady, mobilní telefon… a cigarety.

 Zvládla byste se obejít týden bez mobilního telefonu?

Přiznám se, že nejsem na mobilním telefonu nijak závislá. Používám ho hlavně pracovně, ne pro zábavu tak jak dnešní mladí, kteří bez něj nejdou ani vysypat odpadky. Takže na dovolené, na chalupě, v lese na houbách… si dokonale užiji mobilní svobody.

 Sukně, nebo kalhoty?

Jednoznačně kalhoty. Jsou mi bližší. Navíc jsou pohodlnější a praktičtější. 

 Jaký byl váš největší úlet?

Na začátku devadesátých let jsme jeli s partou kamarádů autobusem do Dolomit.

Řekli mi, že se tam budeme jen tak procházet, ale nakonec jsme „na tajňačku“ lezli po skalách. Neměla jsem na to žádné vybavení ani oblečení… Úvazy mi půjčili.

Celkově podmínky tam panovaly dost bojové. Spalo se ve stanech… Ale zvládla jsem to.

 Co vás stoprocentně vždy rozesměje?

Dobrý vtip. A bonusem je, když ho povídá někdo, kdo to umí.

 Které místo na Vysočině máte nejraději?

Tam, kde jsem nejspokojenější. Je to Pulkov na Třebíčsku, kde mám chalupu po své babičce. Místo, kde je naprostý klid a pohoda. Tam jsem si užila své dětství, první krůčky tam udělaly mé dcery, má vnoučata.

 Kterou vlastnost považujete za nejdůležitější?

Spolehlivost. Pro mě je velmi důležité vědět, že se můžu opřít o někoho, kdo drží své slovo.

 Máte nějaký svůj tip nebo recept, jak si udržet v současné době zdravou mysl?

Vím, že za poslední dva roky se chtě-nechtě svět změnil. Myslím, že i přes všechna nařízení a opatření je stále důležité dál žít. Nepřipouštět si jen to zlé. Mně v tom moc pomáhají moje vnoučata. S nimi zapomínám na vše kolem a užívám si radost. Navíc děti omlazují.