Každý měsíc se věnujeme v magazínu Pro ženy známým dámám z našeho regionu. Listopad patří Heleně Dvořákové, moderátorce Českého rozhlasu Vysočina.
Co vy a měsíc listopad?
Signál, že už zbývá jen měsíc do Vánoc a měla bych začít řešit dárky.
Kdy padlo rozhodnutí, že se vydáte ve svém životě na cestu do mediálního světa?
To rozhodnutí se začínalo rýsovat asi už po střední škole, kdy jsem se dostala na Masarykovu univerzitu v Brně, obor Teorie a dějiny divadla, což se mému tatínkovi úplně nezamlouvalo a divadlo mi začal rozmlouvat, proto jsem začala studovat obor sociální práce v Jihlavě.
Zpětně jsem za to ráda, protože jinak bych se do Jihlavy nedostala a pravděpodobně nebyla tam, kde jsem teď.
Čím jste chtěla být jako „malá“ – zkuste to vzít třeba od školky, pak ZŠ a SŠ?
Mé dětské já se, asi jako každá malá holka, chtělo stát herečkou, zpěvačkou.. A na základce pak moderátorkou v rádiu.
Já si dokonce i takové svoje vlastní rádio vytvořila na magneťáku. Pouštěla jsem písničky a svoje povídání si nahrávala na kazetu. No a na střední škole jsem si pomaličku začala svoje sny plnit. První moderování akcí, dramaťák atd.
Pak přišel první konkurz na moderátorku a bylo jasno. Rádio si získalo moje srdce a nebylo cesty zpět. Baví mě práce s lidmi, to jsem věděla už od střední školy, kdy jsem se začínala účastnit různých moderování akcí, dramatických kroužku a podobných záležitostí. Takže jsem zkrátka šla tam, kam mě to táhlo.
Rozlišujete ve svém životě, co je ještě práce a co vás prostě hlavně baví? Vzhledem ke své profesi se v práci rozhodně nenudíte, každý den vedete rozhovory s různými lidmi, na různá témata…
Mám to velké štěstí, že práce, kterou dělám, mě opravdu naplňuje a jsem za to vděčná. Je to úžasný dar.
Doufám, že to je i znát nejen z vysílání, ale i z akcí, které moderuji. Taky je pro mě důležitá rovnováha mezi pracovním a soukromým životem.
I přes to, že to dá velké úsilí naučit se některé pracovní nabídky odmítat, si užívám, že mám ve své práci velkou míru kontroly nad svým časem a svobodu, i když sem tam má člověk tendence propadat workoholismu.
Od roku 2018 jsem na Českém rozhlasu Vysočina, kde mám dokonce svůj pořad. Konečně dělám to, co mě vždycky lákalo, rozhovory. Ano je to někdy náročné, každý den je úplně jiný. Ta různorodost hostů a témat vás ale, jako moderátora, drží stále ve střehu a to je ten správný adrenalin
Vaše rada, jak zvládat život a nezbláznit se? Zvlášť v této covidové době je nutné si udržovat zdravou mysl.
Užívat si každý den plnými doušky a neřešit, co bylo nebo co bude. Nedávno jsem měla rozhovor na téma štěstí.
To mě donutilo se zamyslet nad tím, jak nám některé radostné okamžiky moc rychle proklouznou mezi prsty, nebo je třeba vůbec nezaznamenáme. A je to jen proto, že se pořád vracíme do minulosti, nebo se stresujeme budoucností, o které ani nevíme, zda bude.
Z toho plyne: Užívejme si ty chvíle tady a teď. Důležité je také najít si v tom všem chaosu, který je kolem nás, i čas sám na sebe.
Co vy a domácí práce – kterou bytostně nesnášíte, a naopak, u které si třeba odpočinete?
S domácími pracemi nemám vysloveně problém. To jsem si alespoň myslela, dokud jsem neměla dítě.
Věřím, že každý rodič mi bude rozumět a souhlasit s tím, že uklizená domácnost s ročním dítětem vlastně neexistuje J. Samozřejmě se ale vždycky člověk rád vrací domů, kde je krásně uklizeno a čisto, a tak to má být.
Jak jste na tom v kuchyni – vaříte ráda, či tuto činnost berete spíše jako nutné zlo?
Vařím moc ráda a snažím se v kuchyni i experimentovat. Myslím, že ženská by měla umět vařit. Já to mám tak, že přes týden chystám spíš rychlovky a o víkendu se snažím vařit pěkně poctivě klasiku. Jediná moje slabina jsou knedlíky, ale ty naštěstí umí skvěle moje maminka, takže to vždy zachrání.
A přece jen, nejde se nezeptat, Vánoce klepou na dveře – těšíte se?
Těším se moc. Mám ráda hlavně ten předvánoční čas, kdy se potkáváme na náměstí u svařáku s kamarády a užíváme si příjemnou atmosféru.
Navíc každý rok s partou kamarádů před Vánoci pořádáme i Charitativní bazar MOCI Pomoci a výtěžek věnujeme organizacím, které pomáhají na Vysočině. Naposled jsme podpořili Sdílení o.p.s. Od 11. do 12. prosince, tedy přesně za měsíc, nás čeká další ročník.
No a vzhledem k tomu, že letos už můj syn bude zase o trošku starší, tak jsem zvědavá, jak bude reagovat na dárky pod vánočním stromečkem. Ty vánoční svátky se změní s příchodem dětí v ještě krásnější.
