JIHLAVA (jv) - Sedmadvacátého listopadu uvede ČT premiéru dokumentu Šumná Jihlava z cyklu autorů Davida Vávry a Radovana Lipuse Šumná města. Jihlava se nyní dostala mezi deset premiérových dílů, díky nimž se celkový počet filmů cyklu dostal už do šesté desítky.

"Fakt, že na Jihlavu došlo až teď, vypovídá něco o tom, jak si stojí ohledně architektury 20. století," uvažuje Marek Hovorka, ředitel festivalu dokumentů Jihlava, v jehož rámci byl díl Šumná Jihlava minulý týden odvysílán ve světové premiéře.

Přesto v pouhých 23 minutách filmu průvodce Vávra na červenobílých chůdách (symbolizují hranice mezi Moravou a Čechami) s ježčími vlaječkami doslova pádí vysokým tempem mezi celou řadou staveb. Provází ho přitom letitá píseň od Viktora Sodomy Ježek se má.

Děti tentokrát žasnoucí architekt nechává v úvodu u ochránce přírody M. Hořáka v záchranné stanici dravců a sov v Dlouhé Brtnici. Cesta začíná v Pavlově, kde podle Vávrova komentáře "měřítka krajiny bez respektu proměňují lopatky obřích větrníků". V Brtnici se pak Vávra setká v Hoffmannově domě se samotným světovým architektem a zdejším rodákem Josefem Hoffmannem.

Jihlavský blok startuje u hraničního kamene v Bedřichově, odkud Vávra provede diváka kolem několika typických jihlavských domovních věžic a významných školních budov. U gymnázia potkává mladého skladatele Mahlera, který žil v Jihlavě do svých 15 let. Cesta pokračuje kolem honosné bankovní budovy někdejší filiálky rakousko-uherské banky z roku 1913 (dnes objekt KB). Vávra ocení slovy "všechna čest" i protější bankovní dům z roku 1926.

Film následně připomene rok 1924 a otevření župního jihlavského legiodomu s byty, kavárnou a kinem, které už ovšem vzalo zasvé. Následuje představení dvou rodinných vil z 20. let ve Fibichově ulici, chválu sklidí i Fuchsova sokolovna z let 1934-36.

Značný blok věnuje autor dílu R. Lipus romantické starogermánské architektuře někdejší internátní nacistické školy, tedy tzv. "Hrádku" na Heulose, postavenému údajně podle skici samotného Hitlera v roce 1941. Průvodce oceňuje citlivou rekonstrukci Hrádku v sídlo internátu policejní školy, ale také eleganci objektu polikliniky - "Domu zdraví". Šedesáté roky pak reprezentuje DKO autorů Vladimíra a Věry Machoninových s pozitivním komentářem: "Žádná soliterní krabice, zajímavě zalomené Z vytváří náměstíčko z rušné ulice..."

V nových dílech se už bohužel divák nesetká s postavou starého číšníka, jehož představitel zemřel. V Jihlavě architekt Vávra marně hledá někdejší slavnou kavárnu v dnešní prodejně masny na dolním náměstí. Jako ránu širočinou pro náměstí ale označuje zejména objekt Prioru z roku 1983: "Obludná katedrála normalizace..., arogantní zásobovací rampy..." Když se mu maketku obchoďáku nedaří vyndat ani z hlavolamu "ježka v kleci", pokládá architekt otázku: "Tak co zbourat? Nebo to je jen, nereálný sen?"

Nejnovější architekturu Jihlavy reprezentují budova Horáckého divadla a moderní sídlo kraje Vysočiny od architekta J. Huňáčka, stavba roku 2003, kde jen podle Vávry vestibul "evokuje barvou sloupů tak trochu některé pizzerie." Konec cesty patří zastávce v Jestřebí a velké pochvale zdejší odborníky oceňované prosté kapličce Panny Marie Královny z roku 1996. Na otázku, které místo jej v Jihlavě nejvíce oslovilo, ovšem autor Radovan Lipus odpovídá, že hrad Roštejn. Právě tady totiž už jako student řadu let prováděl návštěvníky.

Odborným poradcem pro jihlavský díl byl historik Muzea Vysočiny Zdeněk Jaroš. Z Vysočiny vznikl už dříve také díl "Pelhřimov a Humpolec" a z širšího okolí nově díl "Šumné Znojmo", který bude premiérován v ČT 11. prosince. Tento díl mj. zvítězil na festivalu filmů o kultuře v Telči.

Šumná města premiéruje ČT vždy v úterý ve 22.40 a reprízuje v neděli dopoledne.

Podrobnosti k dílům lze nalézt na www.sumnamesta.cz.

Diskuze k článku