Nadešel konec letošního roku a s ním přichází také bujaré veselí spojené s oslavami příchodu roku nového. Lidé se v tento den chtějí dobře bavit, radovat se a oslavovat. Ale někteří to "přeženou" a pak místo radosti může přijít bolest a velký smutek.

 Zatímco většina lidí bude nadcházející čtvrtek oslavovat, někteří z nás musí trávit konec roku ve službě pro případ, kdybychom potřebovali jejich pomoc. Kromě profesionálních hasičů, policistů a strážníků mezi ně patří také posádky záchranné služby.

 Právě silvestrovská služba bývá pro lékaře záchranné služby často spojena s vyšším počtem výjezdů k poraněným lidem. Někteří to v rámci loučení se starým rokem přehnali s alkoholem, jiní se v hospodě porvali. Posádky záchranářů ale vyjíždějí občas také ošetřovat lidi, kteří se poranili při neodborném zacházení se zábavní pyrotechnikou. A místo oslavování skončí v nemocnici.

 Podnapilí lidé ztrácejí zábrany, nejsou opatrní

 O tom, co všechno musí snášet posádky záchranné služby při silvestrovských výjezdech, ví své primář jihlavského střediska krajské záchranné služby MUDr. Miroslav Havlík.

 Letošní poslední den v roce bude zaslouženě po mnoha letech služby trávit se svou rodinou. Přesto se s námi ohlédl za roky minulými a na některé silvestrovské výjezdy zavzpomínal.

 "Například loni jsme prožili poměrně velmi náročnou službu, když jsme v celém kraji vyjížděli k téměř padesáti případům. Vzpomínám si, že asi mezi ty nejzávažnější případy patřilo zranění způsobené zábavní pyrotechnikou v Dobroníně," začíná své vyprávění.

 Mladý muž se prý v podvečer snažil doma v garáži odpálit neznámou výbušninu, ale ta mu v ruce explodovala. Výbuch byl tak silný, že muži utrhl tři prsty, a zbylé dva zůstaly poškozené. Kromě toho muž utrpěl také lehčí poranění dlaně, obličeje a břicha.

 "Právě poranění, která jsou způsobena neodborným zacházením se zábavní pyrotechnikou, bývají hodně závažná a hlavně devastující. Nemám nic proti tomu, aby silvestrovské oslavy byly spojené s konzumací alkoholu. Ale lidé by měli vždycky vědět, kde je nějaká rozumná mez, protože podnapilí pak nemají žádné zábrany a často si při používání různých petard počínají velmi neopatrně," dodává lékař a připomíná jeden z dalších loňských výjezdů.

 Ve vesnici na Pacovsku muž odpálil petardu v bezprostřední blízkosti dalších lidí. V obličeji vážně poranil pětadvacetiletou ženu. Ta s pohmožděným obličejem a vážně poraněným okem skončila v nemocnici. Nejvážnější následky, které končívají často i amputacemi prstů nebo rukou prý ale mají různé podomácku vyrobené výbušniny. "Je pravda, že takových případů v poslední době naštěstí ubývá.

 Kolem půlnoci jsou výjezdy nejčastější

 Podle slov lékaře Miroslava Havlíka, vyšší počet výjezdů posádek záchranné služby na Silvestra začíná většinou kolem půlnoci. To oslavy vrcholí a lidé bývají "v ráži", takže výjimkou nebývají ani různé potyčky, rvačky, pády a jiné úrazy.

 Takové výjezdy se bohužel většinou neobejdou bez asistence policistů. Podnapilí lidé totiž nad sebou úplně ztrácejí jakoukoliv kontrolu a občas slovně i fyzicky napadají lékaře a celou posádku. "Když vidíme, že je na místě situace nepřehledná a hrozilo by nebezpečí naší posádce, ihned si vyžádáme asistenci policie," doplňuje lékař.

 Na Silvestra a Nový rok posádky záchranné služby vyjíždějí také zachraňovat lidi, kteří se tak silně opijí, že u nich lze diagnostikovat otravu alkoholem, a proto musí skončit v odborné péči lékařů. I loni prý byli hospitalizováni dva mladíci v našem kraji po silné intoxikaci alkoholem na anesteziologicko­resuscitačním oddělení nemocnice.

 "Silvestrovské výjezdy bývají poměrně velmi pestré. Vzpomínám si, že jsme před několika lety vyjížděli do vísky nedaleko Telče, kde šel odpoledne majitel domku přikládat do kotle na tuhá paliva. Při manipulaci kotel explodoval a v kotelně vypukl požár. Plameny muže vážně popálily na rukou a nohou," pokračuje ve vyprávění MUDr. Havlík. Na místo tehdy přiletěl vrtulník a seniora transportoval do popáleninového centra v Brně.

 Na výjezd k City Parku už asi nikdy nezapomene

 Miroslav Havlík měl na záchrance službu také v noci ze Silvestra 2008 na letošní první den v roce. Právě první den začínajícího roku 2009, kdy si lidé vzájemně přáli hodně zdraví a štěstí, musel krátce nad ránem vyrazit na jeden výjezd, který se mu podle jeho slov zřejmě už nikdy nevymaže z jeho mysli.

 "Oznámení jsme přijali krátce po čtvrté hodině ranní od policistů ­ u City Parku došlo k tragické události... Situace na místě byla prý velmi složitá také proto, že se Jihlava právě začala probouzet do nového rána. Kolem jezdily trolejbusy, lidé se vraceli z oslav, někteří možná mířili do práce. "Bohužel muži už nebylo pomoci." říká k události na City Parku Miroslav Havlík.

 Lákala mě vždycky akutní medicína

 I přes veškerou náročnost některých výjezdů by Miroslav Havlík povolání záchranáře za nic na světě nevyměnil. Záchrana lidských životů se pro něho stala životním posláním.

 Po skončení lékařské fakulty začal před osmnácti lety pracovat v jihlavské nemocnici na anesteziologicko­resuscitačním oddělení. Od prosince 1994 začal působit na jihlavské záchranné službě jako externista. Od 1. května 1998 zde pracuje na plný úvazek.

 "Akutní medicína mě jako obor vždycky lákala a už jako medik jsem pracoval na koronální jednotce fakultní nemocnice. Právě takové to rychlé rozhodování v případě obtíží pacienta s prognózou do dalších několika hodin ­ to mě vždy stimulovalo a motivovalo," říká k důvodům, proč si vlastně vybral náročnou dráhu záchranáře. Dobrou průpravou pro něho bylo působení na "áru", kde se prý naučil především manuální zručnosti, postřehu, rychlosti v rozhodování i potřebné obratnosti.

 "Za získání základních zkušeností vděčím právě mým začátkům v jihlavské nemocnici. Pro mě jako pro lékaře vždy byla a stále je velice důležitá zpětná vazba. Když se o pacientovi v těžkém stavu následně snažím získávat informace, jak se vyvíjí jeho zdravotní stav, jak pokračuje jeho léčba," prozrazuje.

 Obrovským zadostiučiněním a oceněním práce prý pro něho vždy je každé poděkování od lidí, které se svým týmem zachránil a kterým pomohl. "Když přijde nějaké poděkování v písemné formě, nebo když se tady u nás někdo zastaví osobně, tak to pro nás opravdu hodně znamená," dodává M. Havlík.

 Jak dále přiznává, mezi nejnáročnější patří výjezdy, kde je v ohrožení život dítěte. Dospělý člověk má prý určité rezervy. Když ho něco bolí, když má náhlé komplikace, tak nám to řekne, co ho bolí. "Ale dítě takové rezervy nemá a hned se zdestabilizuje. Pak dochází k zástavě oběhu a boj o život dítěte je vždycky velice stresující," přiznává lékař.

 Některé výjezdy mohou být také docela úsměvné. Jednou prý jeho posádka vyjížděla k dopravní nehodě na silnici mezi Batelovem a Dolní Cerekví. Venku právě hustě sněžilo. Na silnici došlo ke kolizi tří aut, ale naštěstí se nikomu nic nestalo.

 "Já jsem obcházel všechna ta havarovaná auta, a v posledním autě seděla vpředu spolujezdkyně, byla to taková starší dáma. Stočila okénko a ptala se mě, jestli jsem žlutý anděl. Tak to mi naskočil hned úsměv do tváře a říkám jí, že já jsem červený anděl. Ale jestli myslí odtahovou službu, tak ta už je na cestě," uzavírá své vyprávění Miroslav Havlík.

 A na závěr přidává své osobní přání: "Chtěl bych všem lidem popřát pohodový konec roku a vyslovit přání, aby oslavy příchodu nadcházejícího roku proběhly pokojně, aby nikdo nepotřeboval naši pomoc."

 Dana ČÍRTKOVÁ

Diskuze k článku