V počtu filatelistů se můžeme rovnat s osmdesátimilionovým Japonskem

 Po roce 2003, kdy Jihlava hostila velkou národní výstavu OSTROPA pořádanou společně s německým svazem filatelistů, se zde letos od 13. do 18. října konala další velká filatelistická výstava. O ní, a obecně o aktuálním stavu české filatelie, jsme hovořili s místopředsedou Českého svazu filatelistů a členem mezinárodní jury Vítem Vaníčkem z Měchovic u Prahy.

 Letošní jihlavská výstava formálně sdružila regionální a národní úroveň. Můžete pro laiky vysvětlit systém, v jakém soutěžní filatelie funguje?

 "Máme třístupňovou kvalifikaci na to, aby se exponát mohl dostat na světovou úroveň a výstavu. Jsou to stupně premiéra, regionální a národní. V Jihlavě se tedy uskutečnila výstava regionálního a národního stupně. V regionální třídě se tu sešlo přes třicet velmi slušných exponátů, které vysoce převyšují průměr. V národní úrovni to bylo kolem patnácti až dvaceti exponátů, včetně dvou exponátů literatury. Bylo tedy uděleno hodně pozlacených a zlatých medailí a úroveň výstavy byla z hlediska České republiky pěkná."

 Kam konkrétně úspěšné exponáty z Jihlavy postupují?

 "Mohu říci, že z regionální úrovně většina postoupila na národní úroveň a z národní se celá řada nominuje na "svět". V příštím roce bude světová výstava např. v Londýně a v portugalském Lisabonu. Výběr exponátů s udělenou světovou úrovní je na výstavy individuální. Samo~zřejmě to musí chtít i samotní vystavovatelé, protože je to vše spojeno i s nějakými finančními poplatky. Je na nich, jak se rozhodnou a zda požádají o nominaci. Organizační výbor té které výstavy potom vybere z přihlášek určitý počet exponátů s ohledem na rozsah a kapacitu výstavy."

 Jak je česká soutěžní filatelie zapojena do mezinárodního kontextu a organizací?

 "Jsme členem evropské i světové filatelistické federace. To znamená, že na každou evropskou nebo světovou výstavu dostáváme automaticky pozvání. My potom vyzýváme naše sběratele, ti se přihlásí a my posíláme přihlášky organizačnímu výboru, který si dále vybírá."

 Už jste naznačil, že filatelie není zdaleka jen o známkách, jak je možná někdy obecně vnímána?

 "Samozřejmě. Je to také o poštovní historii, aerofilatelii, celinách, kolcích, filatelistické literatuře a dalších směrech. Téměř všechny třídy, kterých je dnes jedenáct, byly zastoupeny i v Jihlavě. Velmi pěkně tu byly zastoupeny exponáty tzv. jednorámové, což považujeme za určitý startovací exponát. Je jen na jednom rámu, to znamená, že má malý rozsah a začínající vystavovatel jej může relativně snadněji vyrobit. Na druhou stranu by to ale mělo být z tématu, které není příliš rozsáhlé a nelze jej udělat na běžnou velikost pěti nebo osmi rámů." 

 Jihlavská výstava se konala v prostorách státní Oblastní galerie Vysočiny, uzpůsobených na prezentaci volného výtvarného umění. V reakcích se objevila v tomto smyslu velká chvála, ale i několik výhrad ke slabému nasvícení exponátů.?

 "Obě tato zmíněná hlediska platí. Mě samotného překvapilo, co je tady v jihlavské galerii krásných obrazů ­ viděl jsem tu Lieslera, Zrzavého, Tichého a další, prostě úžasné! Opravdu má smysl se sem přijít podívat. A známka je koneckonců nejmenší umění, takže ta kombinace s obrazy byla úžasná. Prostory tedy byly dobré, a mělo to ještě jednu velkou výhodu, že totiž jsou velmi dobře zabezpečeny. Tím odpadl celý jeden problém, který máte, když si pronajmete nějaký kulturní sál. Na druhou stranu je úplná pravda, že některé exponáty byly špatně vidět. Bylo zde provedeno zastínění oken, protože přímé sluneční světlo neprospívá barvám na razítkách. A vnitřní osvětlení místy svítilo do očí, místy zase byly exponáty ve stínu. Čili ta připomínka je relevantní."

 Je ovšem také pravdou, že filatelisté jsou z poměrně velké části starší lidé, což má asi v tomto ohledu svůj význam. Ale zároveň bylo možné na výstavě potkat třeba i trojici sourozenců ve věku kolem deseti let, kteří přijeli do Jihlavy na známky z Plzně a dělali si do bloků poznámky o exponátech. Dnešní střední generace si ještě pamatuje barevné exotické známky, které jsme téměř všichni v trafikách kupovali v průhledných obálkách, sbírali je do alb a měnili je ve škole. To dnes neexistuje, zato jsou jiná lákadla i možnosti. Jak to tedy je s nastupující generací filatelistů?

 "Svaz českých filatelistů má v tuto chvíli přes devět tisíc členů. Za dvacet let od sametové revoluce to spadlo na tento počet řekněme z pětadvaceti tisíc, což by se mohlo zdát jako hodně. Jenže je podstatné říci proč. Před rokem 1989 byl totiž každý člen přihlášen, když to řeknu obecně, pětkrát. Pošta vydávala tzv. vázané známky, takže když jste chtěl tuto vázanou hodnotu, musel jste koupit čtyři ostatní známky, což byly tzv. čtyřbloky, a k tomu ta jedna vázaná. Chci tím říci, že členství bylo za socialismu uměle navyšováno. Dnešní počet se blíží realitě. Když jsme se porovnávali třeba s obrovským osmdesátimilionovým Japonskem, zjistili jsme, že vlastně máme podobně velkou základnu. A ono to ani není o kvantitě. Nemusí tu být desetitisíce filatelistů, jako např. nemáme desetitisíce fotografů."

 Slýcháme takové stesky třeba od včelařů, holubářů a dalších dříve velmi populárních zájmových skupin, že mladá generace nemá příliš zájem pokračovat. Filatelie tedy neumírá?

 "Rozhodně ne! Viděli jsme i v Jihlavě, co je tady nových, úplně mladých exponátů právě v té regionální úrovni. A to je ta budoucnost filatelie."

 Co udělalo s filatelií "zmenšení světa", které přinesl nástup internetu?

 "Světová filatelistická asociace sdružuje asi 94 zemí, my jsme jedna ze zakládajících z roku 1926. Všude na světě si samo~zřejmě s nástupem internetu a nových komunikačních prostředků a systémů stěžují, že ubývá starých členů. Ale proč? Protože ti staří neumí pracovat s tím internetem. A já bych tady na jihlavské výstavě mohl ukázat na několik mladíků, kteří k filatelii přišli právě přes internet. Ty fenomény se zkrátka propojují. Je tu jeden kolega, který dělá aspiranturu na jury a vystavuje kolky indických států. Začal tak, že prostě brouzdal na tom internetu a zaujalo ho to. Koho by tady v Jihlavě napadlo, že vůbec něco takového existuje? Natož pak to sehnat a udělat z toho exponáty...! Mladá generace na to prostě jde úplně jinak."

 Obchoduje se také na internetu s filatelistickým materiálem?

 "Burzy existují, můžete po internetu nakupovat. Ale hlavně už nám dneska na internetu visí ty exponáty vystaveny, takže lidé se mohou z tepla svého pokoje na ně podívat a učit se na nich. Dříve naši otcové měli šanci jít třeba jednou za rok na výstavu, která trvala tři dny, a tím to končilo. V rámci svého klubu pak buď měli kliku, anebo taky ne, že narazili na někoho, kdo tomu rozumí."

 Vy sám se specializujete na poštovní historii.

 "Ano, v tom oboru mám také světovou kvalifikaci jako mezinárodní juryman, to je moje parketa. Konkrétně se věnuji vojenskému námořnictvu Rakouska a Rakouska­Uherska od roku 1815. Dělám také poštovní historii Čech a Moravy v předznámkovém období, tedy do roku 1850."

 Kdybyste měl třeba dnešní děti pozvat k filatelii, čím byste argumentoval?

 "Otevře jim úplně nový svět. Ve spojitosti se zmíněným internetem se přes známku dostanou do každé země. Mohou si vybrat třeba slony, motýly nebo historii, něco je zaujme, začnou si číst třeba o těch válkách za Rakouska. A možná u té filatelie nezůstanou a skončí u historie nebo v jiném oboru."

 Jiří VARHANÍK

Diskuze k článku