Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Kuželkářský klub Jihlava loni oslavoval český „double“ a interligové stříbro mužů. Jana Braunová letos přebila tyto úspěchy pomyslným trumfovým esem. Předminulý týden se v srbském Apatinu stala mistryní Evropy v kombinaci a bronzovou medailistkou.

Váš oddílový kolega Robin Parkan reagoval slovy, že dýcháte v mezinárodních úspěších na záda jihlavské kuželkářské legendě Janu Kotyzovi. Co tomu říkáte?
(úsměv) Já popravdě úplně přesně nevím, jakých úspěchů Honza dosáhl, ale je to hezké srovnání. 

Je mimo jiné vicemistr světa v jednotlivcích a mistr světa v tandemech. Vy máte stříbro ze světového šampionátu družstev a evropské zlato a bronz v individuální kategorii… 
Tak to ano. Dýchám mu na záda (úsměv). Je to hezké srovnání.

Jak vysoko tento úspěch řadíte?
Je největší, jakého jsem v kariéře dosáhla.

Je pro vás cennější titul v kombinaci, nebo třetí místo v jednotlivcích?
Bronz bude cennější. Je z vyřazovacího pavouka, v kterém jsem musela porazit kvalitní soupeřky, abych se k medaili dostala. Kombinace je sečtení nejvyšších náhozů dvou disciplín. Dohraje se soutěž, a vy zjistíte, že jste vyhrál.

Měla jste náhozy spočítané? Tušila jste, že vám připadne zlato?
Tušila jsem to tři dny dopředu. Jak se snižoval počet hráček v pavouku jednotlivkyň, nezbylo moc soupeřek, které by mě mohly přehodit. Čím více startů na turnaji máte, tím více se kumuluje fyzická únava, takže v těch dalších kolech už tolik vysokých čísel neházíte.

Doufala jste, že – promiňte mi ten výraz – na stará kuželkářská kolena dobydete „Evropu“?   
Je krásné, jak to dopadlo. Nedoufala jsem, protože s novým rokem mě trochu opustila forma. Nevěděla jsem, co od mistrovství Evropy očekávat, co tam předvedu. Cílem bylo postoupit z kvalifikace.

A dopadlo to nejlépe, jak mohlo. Nejen pro vás, ale pro celý tým. Češky v kategorii žen dominovaly… 
Holky si dělaly srandu, že je to mistrovství České republiky, a ne evropský šampionát (úsměv).

Co tamní kuželna?
Těžká, hodně těžká… Nebyla úplně padavá. V kategorii juniorek sice jedna hráčka hodila rekord dráhy, ale jinak se čísla u žen pohybovala kolem 600. Na této úrovni je to obvykle ještě o 20 až 30 kuželek výše.

Ještě nějaký postřeh z apatinské kuželny?
Hrozně klouzaly koule. Poprvé v životě jsem musela sáhnout po ručníku, abych je otírala. Jinak ho nepoužívám. Dráhy byly hodně napastované, kuželky se hodně mazaly a v kombinaci s mazáním od hráčů se to celé patlalo.

Co divácká kulisa? Mají Srbové rádi kuželky?
Zaregistrovala jsem v hledišti několik starších lidí. Kromě nich tam seděli převážně reprezentanti různých zemí, fandící svým spoluhráčům.

Do mistrovství Evropy jste vstoupila po boku Petra Hendrycha šestým místem v mixu. Mohlo to být lepší? 
Pravděpodobně ne. Měla jsem druhý nejvyšší nához a Petr udělal svůj nejvyšší.

Mix byl vstupenkou do hlavní soutěže jednotlivců?
Ano. Prvním náhozem v mixu jsme se seznámili s kuželnou a současně jsme vstoupili do hlavní soutěže, protože to byla kvalifikace. Postoupila polovina z 32 mužů i žen a počítalo se jim číslo z mixu.

Ve vyřazovací části vám dala nejvíce zabrat Chorvatka Nataša Ravničová. Proti úřadující vicemistryni světa jste dvakrát obracela skóre v dorážce…
Byla to opravdu těžká soupeřka. V prvním kole mixů hodila nejvyšší ženský nához a vyhrála kvalifikaci (636 – pozn. red.). Hodně jsme se přetahovaly. Ztrácela jsem hodně kuželek, ale vedla jsem 2:1 na sety. Ve třetím setu jsem naštěstí trefila plné i dorážku. Zabrat mi dala i soupeřka o kolo dříve.

Maďarka Anita Meheszová? 
Ano. V tomto zápase mi na chvíli odešly nervy (úsměv).

Můžete popsat, co se stane, když kuželkářům odejdou nervy? Představuji si, jak vztekle házíte koulemi…
Ne, to neházíme (úsměv). V mém případě to vypadalo tak, že jsem se začala bát. A jak se bojíte, nedostanete kouli tolik před sebe a méně vám to padá. 

Co vás v takové chvíli uklidní?
Oprostím se od prostředí, v kterém jsem. Přestala jsem se dívat na číslo i na soupeřku. Hrála jsem na pohodu, ale soustředila jsem se na každou kuželku.
V semifinále došlo na pikantní souboj vás a reprezentační kolegyně Natálie Bínové. Počítaly jste s tím, že byste se mohly potkat v zápasech o medaile?
Dopředu jsme se o této možnosti nebavily. Jediné, co jsme si říkaly, bylo to, že já, Natálie a Nikola Kunová máme reálnou šanci dostat se do semifinále. Neřešily jsme, jestli a kdy půjdeme na sebe. Holkám to vyšlo velice dobře. Jako kamarádky a klubové kolegyně z Rosic jsme se potkaly až ve finále. 

Byla Bínová v semifinále k poražení?
V české lize jsem nad ní vyhrála a možná bych ji opět porazila, ale bohužel se mi vrátilo nachlazení, se kterým jsem se potýkala před šampionátem. Ráno v den semifinále jsem cítila, že tentokrát Natálie bude nad moje síly. Máme to 1:1 na vzájemné zápasy (úsměv).

Alespoň jste se mohla utěšovat tím, že vás porazila budoucí mistryně Evropy…
Žádnou vědu jsem z toho nedělala. Dopředu jsem věděla, že postupem do semifinále mám jistý bronz, protože o třetí místo se nehrálo. Neměla jsem co ztratit, šla jsem si semifinále v maximální možné míře užít. Hrála jsem v klidu, na pohodu.  

I ve čtvrtfinále sprintu vás vyřadila pozdější vítězka, jmenovitě Slovinka Brigitte Strelecová…
Je to tak. Nefungovala mi správně hlava. Podala jsem takový ustrašený výkon. A jak jsem řekla, když se bojíte, nedostanete kouli před sebe, a tolik to nepadá. 

Jste mistryně Evropy. Na vrcholu se má končit, jak se říká… Neplánujete dát reprezentaci sbohem?
Na letošní mistrovství světa družstev bych měla jet, bude-li forma. Co se týče jednotlivců, tam ještě nevím. Uvidíme… Určitě by bylo dobré dát příležitost někomu dalšímu. V českých kuželkách je situace taková, že jsme aktuálně čtyři holky, které hrají výborně. A pokud není někdo, kdo by nás zastoupil… 

…tak se volá do Jihlavy?
Asi tak nějak (úsměv)

Zmínila jste mistrovství světa družstev… Jaké si české ženy, jakožto evropské vládkyně, budou klást cíle?
Pochopitelně vysoké. Chceme bojovat o medaili. Jak jsem řekla, jsme čtyři hráčky, co hrají dobře v mezinárodním měřítku. Je potřeba najít ještě někoho, kdo nás doplní.

Máte radost, že jihlavské kuželky už nejsou jenom o úspěších mužů?
Určitě jsem ráda, že i ženské kuželny jsou v Jihlavě na dobré úrovni. Dříve jsem dostala nabídky hrát jinde, ale zůstala jsem tady, aby to v Jihlavě šlo trochu nahoru.

Manžel (kuželkář Daniel Braun) vám mezinárodní úspěchy nezávidí? Na druhou stranu, on je sklízí v ligových soutěžích družstev…
Asi nezávidí, ale určitě je rád, když se po týdnu vrátím z reprezentační akce domů, a nemusí se sám starat o děti a domácnost (úsměv).

To jste mi nahrála na otázku… Potomci půjdou ve vašich šlépějích?
Zatím to úplně nechceme. Kuželky jsou sport, ale ne tolik populární. Budeme rádi, pokud si vyberou jiný sport.

Ve sbírce vám ještě chybí ligová medaile s jihlavským družstvem žen… 
Bylo by to pěkné ji získat, není to nereálné, ale podle mého názoru můžeme usilovat maximálně o bronz. A bude to těžké. Letos to já osobně vidím na čtvrté nebo páté místo.

Hokejista Dukly Tomáš Čachotský si prodloužil kariéru, aby mohl hrát v nové jihlavské hale. Vy budete na dráze tak dlouho, dokud nedotáhnete spoluhráčky k ligové „placce“… 
Je to možné (úsměv). Já budu kuželky hrát, dokud mě to bude bavit. A protože mě to baví, ještě nějakou dobu vydržím. Doufám, že to bude bavit i spoluhráčky.

Diskuze k článku