Jihlava pod hákovým křížem, tak nazval amatérský badatel Jiří Vybíhal knihu, kterou připravuje dva a půl roku. Bude obsahovat 340 unikátních dobových fotografií a spoustu informací o životě v Jihlavě v době "pod hákovým křížem".

 Jsou známé knihy například Plzeň pod hákovým křížem, Brno pod hákovým křížem, tam jsou většinou jen historické fotografie. Vaše kniha je propojena textem.

 Ano, původně jsem si myslel, že to budou jen fotografie, ale pak jsem v dobových dokumentech narazil na takové zajímavosti, že jsem si řekl, že by bylo škoda to nepopsat. Většina prací, které jsem o té době četl, se zabývala odbojem apod. Tato kniha popisuje druhou stranu ­ konání Němců, kterých tu byla více než 1/3, a hýbali tou dobou.

 Jaké období bude kniha zahrnovat?

 Původně jsem chtěl od roku 1939 ­ 1945, ale pak jsem to pojal šířeji. Takže již od roku 1920 od incidentu mezi jihlavskými Čechy a Němci, kdy se Němci cítili ukřivděni při počešťování Jihlavy, že se jim zavírají školy, že ztrácejí místa ve státní správě, na železnici.

 Co vás vůbec k sestavení této knihy vedlo?

 Nikdy jsem se o historii hlouběji nezajímal, četl jsem knihy o druhé světové válce asi jako každý. Mým impulsem bylo, když jsem na jedné internetové aukci zadal slovo Iglau a začaly se mi vynořovat různé pohlednice. I jednoho německého vojáka, který sloužil v Jihlavě. Vzadu byly popsané a pocházely asi z pozůstalosti po vojákovi Wehrmachtu. V aukci bylo dalších 80 fotek, na nichž nebylo napsáno, že jsou z Jihlavy...

 Říkal jsem si, že by to mohlo být zajímavé téma, pídil jsem se dál a objevil fotografie s německou vojenskou technikou na náměstí, další vojáky... pátral jsem dál, šel jsem od muzea, do archivu.

 A na internetové aukci jste byl náhodně?

 Jedná se o vyhlášenou aukci na internetu, na které jsem původně sbíral autíčka, a zde jsem si zkusil zadat slovo Iglau.

 Jak dlouho na knize pracujete?

 Už 2,5 roku, šel jsem do muzea, archivu, zda mají něco i oni. Když jsem jim ukázal unikátní snímky před poštou, mluvil jsem se Zdeňkem Jarošem (historik Muzea Vysočiny ­ pozn. red.), který říkal, že také něco mají. Říkal: "Když nám to necháš, my ti recipročně necháme ofotit naše věci." To samé bylo v archivu. Mají tam velkou kolekci, ještě nezatříděnou. Díky knize si možná mohou popsat řadu fotografií, kdo je na nich, kdy a kde to je.

 V knize jsou tedy fotografie vaše, z muzea a archivu. Musel jste za ně platit?

 Kdyby to byla publikace komerční, ale toto je naučně populární, takže se z toho nic neplatí. Máte jen povinnost odevzdat výtisk knihy archivu a muzeu.

 Jedná se o první dílo s touto tematikou v Jihlavě.

 V takovémhle rozsahu tu nic takového nebylo: může se zdát, že je to jen popis Němců, ale dosud je nikdo nezpracoval. Jsou již popsané partyzánské skupiny, pan Vilímek (bývalý pracovník archivu ­ pozn. red.) se věnuje židovské otázce, ale kdo na jaké instituci v tehdejší době pracoval a žil, to tu nebylo.

 V úvodu knihy děkujete jihlavskému amatérskému historikovi Vilému Wodákovi za pomoc.

 Ano, jsem zaměstnaný a on má více času. Takže on chodil do archivů a ofocoval z největšího zdroje, kterým jsou tehdejší noviny Mährischer Grenzbote, kde je popsán den po dni. Celá kniha se koncipovala den po dni, jaká návštěva přijela, jaká slavnost se konala apod.

 Jste přece jen amatérský badatel, nebojíte se trochu profesionálních historiků, kteří budou knihu posuzovat jinými měřítky?

 Měl jsem z toho strach, ale po dvou letech jsem se osmělil, šel jsem za Zdeňkem Jarošem, jestli by se mi na to nepodíval.

 A jeho to zajímalo až tolik, že k tomu napsal osmistránkovou předmluvu s tím, že žádný z historiků nebyl takový hrdina, aby takto otevřeně psal. Je tam i doba odsunu, Němci říkají vyhnání, je tam počet táborů vyhnání původních německých obyvatel, kolik jich zde zemřelo atd., to se třeba někomu nemusí líbit.

 Takže mám předmluvu, že jde o záslužné dílo, a pak jsem to ukazoval ve Vojenském historickém ústavu v Praze historikovi Uhlířovi, který se také pochvalně vyjádřil. Nevěděl například o souvislosti s údajným atentátem na Hitlera v Jihlavě, kterou jsem rozklíčoval. Mezi jihlavskými Němci byla tato historka známa.

 Když jsem dostal pohlednici, kde byl vyfocen transparent Německá Jihlava vítá Führera, myslel jsem si, že je to jen nějaké motto jako Ať žije první máj, ale ono to opravdu bylo připravené na jeho návštěvu a katakomby vedly pod přibližně v místech, kde byl řečnický pultík... Našel jsem k tomu doklady.

 Historikové potřebují poznámkový aparát, rejstříky.

 Určitý handicap této knihy je, že každá historická literatura má za každou druhou větou odkaz na nějaký pramen. Já to zjistil až po roce, a protože už vím jen přibližně, odkud jsem to vzal, ale nemám přesnou dataci, tak jsem v tom dál nepokračoval. Bylo by to strašná věc teď všechny prameny dohledávat. Takže pro někoho to může být kontroverzní.

 Některé prameny zde máte uvedené, například Aloise Šimku. V nedávno vydané knize Jihlava jej historik Fasora kritizuje a zamýšlí se nad seriózností jeho děl...

 Neberu si je za vzor, je to čerpání nějakých věcí. Samozřejmě tam nacházím chyby, třeba ve jménech, mám raději historické dokumenty. Nemám rád ani vyprávění pamětníků, je to přece jen již 70 let..., třeba i označení vypálení jihlavské synagogy je chybné na pamětní desce.

 I v Mährische Grenzbote nějakým písmenkem udělali z jednoho člověka někoho jiného, proto jsem nad tou prací strávil takovou dobu. Určitě tam někdo najde nějaké chyby, ale snažil jsem se toho vystříhat a vzít několik pramenů, abych se dopátral, jak se kdo třeba přesně jmenoval.

 V knize je spousta faktických informací. Záleží na tom, jaký je jejich výklad.

 Závěry moc nedělám, nezamýšlím se jako jiní historici, abych tu dobu zhodnotil. Nechal bych to na nich, oni jsou odborníky, a jestli se toho tématu nebudou bát z důvodu, že Němci "hýbali" Jihlavou, ať řeknou, jak skončil odsun, že odešlo 12 tisíc lidí, kteří tu do té doby žili...

 Kniha je spíš zpracovaná "den po dni", jaké tu byly úřady, kdo je vedl, jak se jmenoval, jak skončil, kdo vedl radnici... byl tu mezi nimi boj, rozkaz od samotného Himmlera, že Jihlava bude jen německé město, on tu byl asi na tajné návštěvě, není z toho žádná fotografie, žádná zmínka v tisku, jen se podepsal do zlaté pamětní knihy města Jihlavy.

 Využil bych jedné věty z vámi připravované knihy. "Každý je opatrný, aby nedal do rukou něco, co by mohla nějaká ultrapravicová skupina zneužít". Nemůže být brána tato kniha jako oslava německé Jihlavy? Vždyť podklady se braly z tendenčních tiskovin.

 Jedná se o kus historie Jihlavy, určitě bych nechtěl, aby si knihu kupovali nějací příslušníci nějakých stran jen z důvodu, že tíhnou k nějakému pokračování té hrůzy, kterou naše republika prošla, to určitě ne. Ale téma mi připadalo zajímavé.

 Vycházím především z Mährische Grenzbote, to je stěžejní. Jihlavské listy byly zakázány a už od roku 1939 mohly pod tíhou cenzury psát jen to, co jim cenzor dovolil. V knize budou věci, které se lidé jinde nedočtou.

 Kdy vyjde?

 Chtěl bych do konce června. Bude na křídovém papíře ve formátu A 4, stojí mě to hodně peněz i času. Nemyslím si, že budu psát nějakou druhou, v mém osobním životě mě to zaměstnalo natolik, až jsem byl překvapen, kolik je to práce, zvláště v historických tématech, kdy něco se dozvíte, a za půl roku k tomu dostanete jiný střípek a tak dál, až teprve pak dostanete ucelený obrázek.

 Na konci knihy píšete, že očekáváte bouřlivou diskuzi. V čem?

 Všechny práce, které jsem četl, pojednávaly o odboji, který byl omezený tím, že tu Němců bylo opravdu hodně. Historici se k tomuto tématu nechtějí moc vyjadřovat, nikdo o té době moc nenapsal, věřím, že je to prvotina, která se bude dál rozvíjet.

 Očekávám, že i lidé budou mít více materiálů doma a na~jdou se snímky jihlavského náměstí, třeba v jiných podobách. Byl jsem v Brně v archivu, kde je dosud nezpracovaný archiv gestapa, kde byly ještě zalepené obálky, novodobější doba není tak probádaná třeba jako středověk.

Petr KLUKAN

Diskuze k článku