Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Zejména divadelní spolek Jiří Poděbradský stál za přípravou osmdesátiminutového programu, který v pátek 1. prosince dvakrát zhlédlo publikum v polenském kině. Polenští si tak připomněli aktuální výročí činnosti ochotníků ve městě.
Scénář pořadu využíval formy přednášky i dramatizace. Obojí sloužilo žákyni Barče, aby si opravila špatnou známku z českého jazyka a pochopila, že vyjádření prostřednictvím ochotnického divadla nepatří jen do historie, ale je živou součástí i současné kultury. 
Už 4. prosince roku 1798 uvedli polenští ochotníci díky iniciativě truhlářského mistra Karla Häschla svoji první hru, Schillerovy Loupežníky. První představení se hrálo patrně německy. 

Dramatizovaná kostýmová dobová scéna v režii Zdeňka Dvořáka dala v programu k oslavě výročí vtipně nahlédnout do tehdejší společenské atmosféry. O povolení hrát divadlo bylo tehdy nutné žádat vrchnost. Ta nestála o to, aby z jeviště zněla čeština, tím méně pak, aby se formou divadla šířila jakákoli osvěta či prvky společenské revolty. Na schůzce se např. řešilo, jak vyřešiti společensky nepředstavitelnou situaci, kdy by na jevišti měla žena v rámci role políbiti jiného nežli vlastního muže. 

Po desetileté odmlce, v roce 1808, nastudovali polenští ochotníci už česky tři tituly. V průběhu let se pak hrálo na radnici, v zámku, v sále U Slovana, ve sportovním (dnes Lidovém) domě, v budově kina i v novém sále v areálu hradu. Divadelníci také vyjížděli hrát mimo Polnou.  

Program také připomněl, že ochotníci v Polné z výnosu svých představení významně přispěli např. na obnovu města po požárech, na stavbu Národního divadla, na podporu chudých. 

Pozdější hymna zazněla v Polné 
Atmosféru a realitu přelomu 18. a 19. století i doby následné přiblížil v programu polenský badatel, spisovatel a vydavatel Jan Prchal. 
„Z dopisu máme písemný záznam o tom, že už v roce 1671 sehráli o polenské pouti učňové jezuitského učiliště z Jihlavy divadelní výstupy jednak náboženské a jednak veselé,“ zmínil např. z nejstarší doložené historie divadelního dění v Polné.  
Z následné etapy podtrhl Prchal význam osobnosti místního kupce a obrozeneckého buditele Antonína Pittnera. Ten ve městě organizoval České besedy, pro které si napsal o texty do Prahy svému příteli J. K. Tylovi. 

Tyl mu poslal notový zápis a text své písně Kde domov můj, kterou divadelníci nazkoušeli. V Polné se tak pozdější československá hymna (od roku 1918) už v prosinci roku 1843 zahrála a zazpívala. „To je přece úžasné,“ komentoval tento moment Jan Prchal. 
Antonín Pittner se pak v roce 1845 stal ředitelem ochotnického divadla v Polné. 

Okolnosti vzniku souboru Jiří Poděbradský v roce 1887 připomněla Jitka Říhová. Projekci o padesátileté práci souboru DUHA komentoval Jiří Šalomoun. 
Na působení mezi místními ochotníky a na své výrazné role zavzpomínali z jeviště pamětníci Josef Mlynář, Oto Matula, Jaroslava Matulová a Marie Opršalová. I směrem k divadelnímu nebi zazněl v této pasáži programu emotivní a vděčný dík za léta strávená mezi přáteli na divadelních prknech. 

Program připomněl osobnosti spojené s polenským divadlem, jako byli spisovatelé Božena Němcová a Bohumil Hrabal nebo hlasatelka Kamila Moučková. 
Speciálně vzpomněli Petr Coufal na principála a režiséra Jana Vítka, Martin Lexa na režisérku Marii Fišerovou a Zdeněk Dvořák na všeuměla a kulisáka Františka Vacka. 

Slavnostní večer doprovázela projekce historických plakátů. S výjimkou etap s císařskými, úřednickými či cenzorskými zákazy se divadlo v Polné hraje dodnes. Program připomněl činnost a tituly čtveřice spolků Jiří Poděbradský, DUHA, DDS TEMPO a DDS při Základní umělecké škole Polná.  

V ukázkách se na jeviště vrátily scény z realizovaných představení. Soubor ZUŠky připomněl představení Zkouška, soubor TEMPO inscenaci Láska. Členové divadla DUHA oživili scénu z titulu Jak se dělá divadlo. DS Jiří Poděbradský připravil scénu Schillerovi loupežníci po 225 letech. 

Diskuze k článku