Nový ředitel Rakouského kulturního fóra v Praze Dr. Florian Haug navštívil minulý týden poprvé ve své funkci Jihlavu. Po úterních celodenních jednáních s osobnostmi zdejšího kulturního a veřejného života, která absolvoval v doprovodu germanistky a překladatelky Dr. Aleny Jakubíčkové, poskytl interview Jihlavským listům.
Jaké jsou vaše dojmy z celodenního pobytu v krajském městě Vysočiny?
Jedním ze základních dojmů je obrovská pohostinnost, kterou jsem úplně nadšen a přemožen. Užíval jsem si ji od prvního okamžiku, kdy jsem přijel a kdy mě někdo očekával a odvedl z nádraží. Navštívil jsem zdejší vysokou školu a mohl jsem si ji celou prohlédnout, byl jsem u vedoucí oddělení kultury krajského úřadu, na obědě s panem primátorem a jeho paní náměstkyní, navštívili jsme Oblastní galerii Vysočiny, Muzeum Vysočiny i Horácké divadlo. Už můj předchůdce ve funkci mě upozorňoval, že když chci jet z hlavního města na venkov a doufám, že venkov nechápete v pejorativním slova smyslu je Jihlava skutečně taková vynikající, horká adresa.
Vaše návštěva byla jakýmsi prvním seznámením. Dá se přesto hovořit o prvních náznacích možných konkrétních spoluprací v rámci Vysočiny?
Určitě budu klást velký důraz na kulturní spolupráci s městem, krajem, dalšími kulturními organizacemi i se zdejší německou menšinou. Ta spolupráce by se mohla odvíjet ve dvou oblastech. Jednak jsou to putovní výstavy, které můžeme poskytnout. Většinou vznikají ve Vídni a týkají se významných osobností, jako byl třeba Adolf Loos nebo Mozart. Máme také putovní výstavu týkající se Mahlera, Hoffmanna, Freuda a jiných. To vše jsou výstavy důležité pro náš středoevropský kulturní prostor, ke kterému určitě patří i Čechy a Morava.
Mohou to ale být i věci, které vznikají zcela náhodně třeba při rozhovoru s hejtmanem, primátorem. A nemusí se nutně dotýkat Čech, Moravy ani Rakouska. Může být, že se na nás obrátí hudebníci, kteří například chtějí navštívit nějaký festival i to můžeme zprostředkovat. Tady nemusí mít člověk žádnou velkou fantazii, aby si dovedl představit, co by lidé z oblasti kultury potřebovali. Obtížnější je druhý případ, kdy bychom měli sami něco vytvořit. Musíme totiž najít partnery, vhodnou strukturu a často také musím hledat finanční prostředky, které mi nestačí z mého vlastního rozpočtu.
Jihlavu jste už v minulosti navštívil?
Byl jsem tu poprvé před pětatřiceti lety a od té doby třikrát, ale nikdy jsem tu nepřenocoval. V paměti mám s Jihlavou spojené kostely a vaše velké náměstí a přilehlé ulice. A potom samozřejmě staré domy, ke kterým patří školy, kasárna a podobně. Tedy budovy, které pocházejí ještě z doby monarchie a samozřejmě je nacházím i doma.
Rakouské kulturní fórum se už v minulých letech podílelo na řadě akcí v Jihlavě spolupracuje s vysokou školou či zdejším sdružením jihlavských Němců. Které trendy vidíte obecně jako důležité v práci Rakouského kulturního fóra? Budou se pod vaším vedením nějak měnit?
Každý vedoucí Rakouského kulturního fóra má určitě nějaké své hlavní úkoly. Můj předchůdce, pan Persché, například kladl důraz na design nebo architekturu. Já bych jej spíše kladl třeba na hudbu, ale myslím si, že hudebníci mě nepotřebují. Tato oblast prostě běží sama a já ji nemusím nějak podporovat nebo korigovat. Nicméně po třech nebo čtyřech dnech, když jsem se zamýšlel nad úkoly Rakouského kulturního fóra, došel jsem ke čtyřem základním aspektům.
Prvním je srovnání minulosti a budoucnosti. Chtěl bych podtrhnout to společné, co jsme v minulosti měli v monarchii a co zase mít společné budeme. Protože už nás nic nerozděluje, žijeme společně nejenom v schengenském prostoru, ale v Evropě. Máme společné cíle v oblasti vzdělání či vědy a myslím si, že vlastně není nic, co by do budoucna pro běžného člověka nebylo společné.
Další můj cíl je přiblížení moderní rakouské kultury hudby, umění, architektury. Chtěl bych dále přiblížit jakési "pohodové Rakousko", přívětivé. Nejenom v oblasti turistiky, ale co do pohody ve způsobu života. U nás tuhle pohodu tvoří třeba víno a alpská příroda. Čtvrtá oblast, na kterou bych kladl velký důraz, je rozvoj němčiny. I my bychom si naopak měli osvojit nějakou základní českou slovní zásobu, protože se spolu samozřejmě můžeme bavit anglicky, ale myslím si, že to není výrazem dobrých sousedských vztahů, když se sousedé baví třetím jazykem.
V Jihlavě ovšem shodou okolností právě před několika dny útok na výstavu o obětech holocaustu připomněl, že ne všichni jsou vyznavači sousedských vztahů mezi národy či menšinami. Vidíte v podobném nacionalismu nebezpečí pro současnou Evropu a pro ideály, o nichž jste hovořil?
Mluvili jsme o národnosti nacionalismus může být i pozitivní ve smyslu pýchy a hrdosti na vlastní národ. To je přirozené. Vy ale máte na mysli agresivní nacionalismus. Při výchově je důležité, že se pěstuje kultura, řeč. Ale když si pěstuji vlastní kulturu a řeč, chci také vědět, jak to dělá soused, kde bych se mohl poučit, kde jsou společné věci. Láska k vlastní zemi je důležitá. Jsemli občanem Evropské unie, neznamená to, že mám být jenom Evropanem. Musím být i Čechem, Rakušanem. Pěstování lásky k vlasti ovšem musí jít ruku v ruce s odmítáním takových věcí, jakou je třeba popírání holocaustu nebo odmítání jinakosti ostatních národů.
Jiří Varhaník __________________________________
Vystudovaný právník Dr. Florian Haug letos oslaví 63. narozeniny. Pochází z Horního Rakouska z města Wellsu poblíž Lince. Před lednovým nástupem do funkce ředitele Rakouského kulturního fóra v Praze působil jako vedoucí oddělení na rakouském ministerstvu zahraničí. Diskuze k článku